Vylučování ze strany je těžká disciplína, na které je možné hodně získat i hodně ztratit. Výkonná rada ODS ze všech přítomných (jeden člen „musel“ náhle zmizet) vyloučila ze svých řad syna zakladatele a výraznou tvář strany Václava Klause ml. Asi se to muselo někdy stát, protože VK ml. se nechoval jako týmový hráč, ale jako sólista. Samotná exekuce se ale moc nepovedla, přitom její důvěryhodnost je tolik závislá na jejím průběhu. O oprávněnosti trestu bylo v tomto případě důležité přesvědčit stávající i potenciální voliče strany.

Metafora s utrpením Židů, jež byla záminkou vyhazovu (VK ml. ji použil při projednávání zákonů přicházejících z Bruselu), byla nechutná, protože naštěstí nejsme svědky situací, které by aspoň náznakem
snesly srovnání s genocidou Židů v Evropě za druhé světové války. Vůbec srovnání čehokoli v současnosti s nacismem nebo Hitlerem je zoufalou hyperbolou, která ukazuje buď na snahu získat laciné body, nebo na intelektuální nedostatečnost. A je úplně jedno, zda ji používají progresivisté v souvislosti s odporem vůči masové migraci, levičáci, aby diskreditovali své oponenty, nebo pravičáci při vyřizování účtů se svými vnitřními nepřáteli.

VK ml. není zdaleka první ani poslední, kdo k něčemu tak nízkému sahá. Ale je to názor, nebo pokus o jeho vyjádření, a za ten by žádná strana nikoho vylučovat neměla. Navíc strana konzervativní, která hledala své vzory v Británii, kde se to názorovými spory a válkami frakcí jen hemží. VK ml. ale nevytvářel stranickou frakci, nebyl opozicí pro současné vedení, byl solitér vůči své straně neloajální. Nemluvím o loajalitě k předsedovi, je naopak legitimní oponovat, každý šéf strany musí počítat s tím, že má ve svých řadách vlčáka, jenž má ambici slabší kus eliminovat a postavit se do čela smečky. VK ml. měl být ze strany vyloučen, když v posledních senátních volbách podpořil kandidáta okamurovců Ladislava Jakla, a nikoli kandidáta strany, které je členem a díky které se stal předsedou školského výboru Poslanecké sněmovny. Tehdy ho měli zaříznout. Bylo by to pochopitelné a oprávněné. To totiž nebyl útok na předsedu, ale projev neloajality. Je to stejné, jako kdyby novinář pomlouval svůj list, a ještě psal do konkurenčního média. Takového člověka je třeba bez milosti vyhodit, hvězda nehvězda.

Sečteno, podtrženo, ODS Petra Fialy to nezvládla, ale má za sebou, co udělat měla. Je otázka, zda z této operace vzejde posílena. Data agentury Kantar, která je zatím nejpřesnější ve svých odhadech finálních výsledků voleb, ukazují, že Piráti úspěšně přebírají některá témata ODS, lépe prezentují svou politiku a logicky rostou víc než nejsilnější česká konzervativní strana, jež má ambice nejsilnější opoziční strany. Piráti, kteří jsou uskupením jiného typu a jiného ideologického směru, jsou prostě dnes lepší než ODS, mají větší tah, autenticitu a energii. A je tedy na Petru Fialovi, aby ukázal, že dovede stranu nastartovat a vrátit jí aspoň část síly, kterou měla.

Cestu může zkomplikovat VK ml. Ten musí ukázat, že není jen výrazný solitér s rezonujícími názory, ale také šéf, jenž umí řídit a motivovat straníky a postavit formaci, jako to uměl jeho otec, který je schopen dosáhnout signifikantního výsledku u voličů. Dvojek, které lezou po zádech svého šéfa, tady už bylo, ale vytvořit něco sám, dát tomu vizi a vést to k cíli, to je úplně jiná disciplína.