Asi před rokem jsem se bavil s jednou inteligentní pražskou kolegyní a vyprávěl jsem jí o svých známých z malého moravského města, voličích Miloše Zemana. Snažil jsem se jí ty lidi popsat, jak je znám: milí, přátelští, kulturní: tančí a zpívají ve folklorním souboru. Říkají, že se životem jsou zcela spokojení, žádní frustráti, sami říkají, že se mají dobře. A k té – v mojí societě záviděníhodné – životní vyrovnanosti jaksi také patří, že jim Zeman připadá dobrý, prostě je to jejich prezident, věří mu, rozumí mu, jeho nedostatky berou tak nějak tolerantně, jako by to bylo v rodině, a je jim i trapné o tom mluvit.

Ta moje známá na mě hleděla trochu nedůvěřivě a pak řekla: „No jo, buřty, pivo, nenávist…“

Bylo mi těch moravských známých líto, ještě že to neslyšeli, i když to asi znají. Kdyby nahlédli třeba do mé facebookové bubliny, četli by si tam o sobě, že jsou zaostalí debilové, a o svém prezidentovi by se dočetli ještě mnohem horší věci, než že je alkoholik a ruský agent a nemá nohy. To už je standard. Mnozí antizemanovci věří, že Zemana je nutné nejen porazit, ale i rozdupat, ponížit, polít močí a vystavit jeho usekané končetiny na hradbách. Je pravda, že to samé si přejí jeho věrní pro ně, ale ten zemanovský lid je opravdu trochu obyčejnější a prostší a většinou nemá dost fantazie a důvtipu rafinované nenávisti vymýšlet.

A na rozdíl od antizemanovců se nezabývají tím, že jsou lepší. To moc neřeší, prostě si žijí tak, jak se jim to líbí a jak dovedou. A v tom jim Zeman nevadí. Na rozdíl od těch, kteří mají pocit, že jejich životy jsou Zemanem nějak strašně deformovány, poníženy a že to s ním pomalu nepřežijí. Jak jen mohou, deklarují, jak hluboce se stydí, že žijí v téhle zemi, která jich není hodná, s lidmi, kteří, řečeno s profesorem Halíkem, tak hluboce morálně selhávají: na vesnicích a malých městech, kde asi vládne morální Sodoma a Gomora.

Řekl bych, že to ti moji moravští známí takhle nemají a nebudou mít, ani když Zeman nebude. Jejich životy se odehrávají mnohem nezávisleji na tom, kdo je obyvatelem Pražského hradu. Prostě se s tím smíří. Život jde dál, stejně jako jde dál za Zemana.

Zásadním problémem české společnosti je pohled optikou buřtů, piva, nenávisti. Jeden může říct, že s tím začal Zeman a to on je toho zosobněním, ale ta druhá skupina vrací úder a už s ním nepřestává. Je opravdu jen těžko udržitelný smír či nějaká forma hlubší vzájemnosti v zemi, kde už léta vykopané příkopy hoří nenávistným plamenem. Díky přece jen spíš nenásilné povaze zdejšího etnika zatím nepřechází do nějaké násilné formy, ale z toho čmoudu je dusno a nedýchatelno.

Pět let jsem z různých důvodů přesvědčen, že Zeman je opravdu špatný prezident a je správné ho vystřídat. Pět let se však člověk také musí ptát, proč má tento prezident takovou podporu a proč mu tolik lidí věří. Jeden z hlavních důvodů je ten, že jeho protivníci pohlížejí na jeho voliče jako na masu, kde vládnou „buřty, pivo, nenávist“.

Na Jiřím Drahošovi teď je, aby přesvědčil, že tenhle pohled je špatný a musí skončit. Má dobrou naději, že se mu může povést zvítězit, protože součty antizemanovců hrají pro něj. Ty dva miliony občanů s jejich důvody pro Zemana ale nezmizí. A to nejhorší by bylo je v tom nenávistném guláši nechat.