komentář Daniela Kaisera

Zvrat v aféře Strache?

komentář Daniela Kaisera
Zvrat v aféře Strache?

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Vinou koronakrize a karantény to působí jako historka stará mnoho let. Ale je to aféra, která vznikla teprve před rokem a čtvrt. Loni v květnu zveřejnila dvě vlivná média v Německu (Spiegel, Süddeutsche Zeitung-SZ) několikaminutové skrytě pořízené video s tehdejším místopředsedou rakouské vlády Heinzem-Christianem Strachem.

Předseda populistických Svobodných tu sedí u stolku ve vile na ostrově Ibiza ve společnosti dalších lidí, mezi nimiž je rusky a anglicky hovořící krasavice. Pije se alkohol a vedou se kompromitující řeči. Dáma jménem Aljona Makarová vystupuje jako neteř konkrétního ruského oligarchy, tedy jako reprezentantka velkých peněz, jejichž část by byla ochotna utratit za nákup nejdůležitějších novin Rakouska, bulvárního listu Neue Kronen Zeitung.

Zdá se, že Strache je ochoten za příslib, že Kronen Zeitung začne psát ve prospěch jeho strany, dohlédnout na to, aby tato ruská skupina získala v Rakousku tu a tam státní zakázku, případně si koupila městský pozemek ve Vídni. Propukne skandál, lidovecký premiér Sebastian Kurz ruší koalici se Strachem a jeho stranou, na podzim následují předčasné volby, po nichž trvale úspěšný Kurz bere do vlády místo krajně pravicových Svobodných krajně levicové Zelené.

A co se nedozvíme 21. srpna 2020, šestnáct měsíců po vypuknutí aféry: z nových pěti minut, jejichž záznam se v pátek objevil na stránce deníku Österreich, naopak Strache i jeho spolustraník Johann Gudenus, průvodce a tlumočník v jedné osobě, vycházejí málem jako poctivci z dávno zašlých časů. Od zveřejnění prvních pěti minut v květnu 2019 se ví, že to byla léčka, rakouské státní zastupitelství vyšetřuje jednoho vídeňského právníka a především soukromého detektiva Johanna H., který Stracheho na Ibizu vlákal a při schůzce seděl.

Na nově zveřejněném výseku detektiv Strachemu tlumočí, co chce přítomná Ruska od něj celou dobu slyšet: že když přinese 270 milionů eur jako investici, kdy ty peníze dostane zpátky a co z toho budou všichni mít. Strache na to odpovídá, že to by s ním nešlo. A na její námitku, že na východě jsou protiprávní postupy běžné (doufejme, že se tu myslí na východ od Visegrádu), Strache odpovídá: „Ne, ne. Ale teď na rovinu. S každou další sračkou je člověk zranitelnější, a já nechci být zranitelný. Já chci mít klidný spánek. Chci, abych si, když ráno vstanu, mohl říct: Jsem čistý.“

Pořád neznáme celý kontext citátů z první ani z druhé várky. Posezeníčko trvalo šest hodin, přepis nahrávky čítá 180 stran, 140 jich je podle redakce Österreich, která tvrdí, že je získala ze zdrojů v rakouském státním zastupitelství, začerněno. Pořád platí, že Strache v principu neměl nic proti finančním darům pro svou stranu z Ruska, a že proto, aby se takové peníze vyhnuly pozornosti účetních kontrolorů, nadhazuje Rusce možnost převést dar konkrétnímu, oficiálně nepolitickému spolku. Možná pořád platí, ale taky možná už neplatí, že důraz na legálnost znamená od něj jen potřebu navléknout všechno tak, aby to nebylo porušení zákona – což ještě nic nevypovídá o etické stránce věci.

Eventuální přízeň k ruským investorům Strache navléká na politický étos své strany – rozbít monopol, jehož jsou lidovci příznivci, otevřít hru pro soukromé licence, rozdávat licence mimo okruh dosavadních beneficientů (například v herním byznysu, v záznamu Strache zmiňuje i českého Karla Komárka a Casino Austria; Komárka ale ta zmínka nikterak nekompromituje).

Jedna věc je ale zřejmá už teď. Obě média – Spiegel i SZ –, která podle vlastního tvrzení měla nahrávku od začátku celou, vybírala, co se jim politicky hodilo do krámu. V Německu s jeho obsesí z pravicových populistů se rakouská vláda Kurz–Strache stala dalším ideologickým heretikem, dalším terčem po vládách Kaczyńského a Orbána. Šéfredaktor Süddeutsche Zeitung Kurt Kisler před rokem o nezveřejněném obsahu videa prozradil jen to, že skrývá „ještě mnoho odhalujících, několik odporných a pár téměř soucit vzbuzujících sekvencí“. Ale kdyby chtěl, mohl v klidu sestavit pětiminutové video, z něhož by Strache vyšel jako vzor státníka.

Pro budoucnost moderní politiky je teď naprosto zásadní, aby se v tomto stadiu případu zveřejnilo pokud možno všechno. Je zásadní vědět, jestli atentát na Stracheho měl věcný základ, nebo jestli je výsledkem brutální manipulace nejen rámcově (léčka), ale i obsahem. Druhá varianta má děsivý potenciál. V takovém případě by pro zdraví moderní demokracie bylo zásadní, aby média, která vědomě manipulují s obsahem, dostala pokud možno takovou ránu soudní i reputační, z níž se už nevzpamatují.

Pro nás to má ještě jinou rovinu, kterou už tak jako tak odestát nepůjde. Návrat Zelených do parlamentu a rovnou do rakouské vlády znamená, že Vídeň půjde v Bruselu mnohem ostřeji do stížností na údajně nepovolenou státní podporu české vlády firmě ČEZ při dostavbě jaderných reaktorů.

 

24. srpna 2020