Na setkání Donalda Trumpa se severokorejským vůdcem se snesla vlna skepse i kritiky a je pochopitelné, proč. Pokud jde o „optiku“, tedy to, jak summit vypadal, Trump krátce poté, co se na summitu G 7 choval k lídrům demokratických velmocí jako k nepřátelům, pěl chválu na postavu, jež si plně zaslouží staromódní označení „tyran“. Pokud jde o reálné výsledky, jestliže Trump označil dohodu s Íránem za „nejhorší deal všech dob“ a nedávno od ní odstoupil, to, čeho zatím dosáhl on, je neporovnatelně vágnější. A nezaznívá to jen od ideologických kritiků. Jak napsal republikánský kongresman Mike Gallagher: „Máme-li být my, kteří jsme byli kritičtí vůči dohodě s Íránem, intelektuálně poctiví, musíme vůči těmto jednáním uplatňovat stejné standardy.“

Přiložíme-li tyto standardy, pak vidíme, že Kim dal sice rozmáchlý, ale vágní závazek pracovat k úplné denuklearizaci, ale nenabídl žádný konkrétní ústupek – například pozvání mezinárodních inspektorů, zveřejnění celého rozsahu a historie svého jaderného programu a podobně. Jakákoli zmínka o vývoji balistických raket taky chybí.

Jednání s Íránem se ale odehrávala v úplně jiné situaci. Tam bylo deklarovaným cílem zbrzdění jaderného programu v zemi, která je i se všemi zvláštnostmi do značné míry vyspělým, demokratickým a pluralitním státem. Proto nyní nelze sázet na metodu, kdy je summit až případným vyvrcholením dlouhého vyjednávání diplomatických „šerpů“. V Severní Koreji je jen jediný člověk, se kterým má cenu mluvit. Od dřívějších vyjednávačů víme, že všechna předchozí vyjednávání stejně vypadala tak, že severokorejský tým se po sebekratším sezení sebral a až do druhého dne zmizel, zjevně poreferovat nejvyššímu veliteli a čekat na instrukce od něho.

A Severní Korea má štěpný materiál, bombu a transkontinentální rakety schopné zasáhnout území kontinentálních Spojených států. Jediné, co jí chybí, je technologicky zvládnout, aby bomba přežila ve funkčním stavu let raketou. A to zřejmě zvládne v historicky krátké době – analytici toto překvapivě rychlé tempo přičítají pokroku v počítačovém modelování. Takže je pozdě se snažit severokorejský jaderný program zbrzdit. Tenhle vlak už ujel.

A protože se v posledních desetiletích vyzkoušelo snad už všechno, a protože pokud by Kim dál odpaloval rakety s větším a větším akčním rádiem, nezbylo by USA jednoho dne než zaútočit – proč nezkusit něco jiného, byť na první pohled bláznivého?

Zajímavou nápovědu skýtají dvě videa, jež se k summitu vážou. Jedno je bizarnější než druhé. Před summitem Bílý dům zveřejnil vlastnoručně vyrobené video stylizované jako filmový trailer, jehož slogan zní: Budoucnost se ještě bude psát. Zjevně se obrací k cílovce skládající se z jednoho diváka, jímž je Kim Čong-un. Jsou chvíle, kdy jeden člověk může rozhodnout osud národa. Rozhodne se pro budoucnost, pro rozvoj, pro nové možnosti? Anebo pro temnotu? Takový je verbální apel traileru. Vizuálně ho podporuje závratná dávka obrazového bombastu kombinující širé lány, makající jeřáby a bádající vědce z korporátních reklam s válečnými klišé – jaderný hřib, filmová políčka kroutící se žárem, startující rakety a stíhačky. Možnost zvratu je ilustrována s kosmickou názorností – film se pustí pozpátku a odstartovavší rakety se zase posadí na zem. Jako pokus o apel na vůdce, o němž je známo, že si v dětství ve Švýcarsku zvykl na počítačové hry a filmy, to možná není marné.

Druhým snímkem je čtyřicetiminutová reportáž severokorejské státní televize ze summitu. Severokorejští diváci na ní vidí, jak je mladý Kim přijímán s respektem americkým prezidentem, jak sebejistě si vede na světové scéně atd. A vidí ovšem černé na bílém, že podepsal závazek úplné denuklearizace. Ale vidí taky to, co žádný osifikovaný totalitní režim neukazuje – o co je Singapur bohatší a živější než jejich domovina.

Cílem Američanů nemusí být denuklearizace ani „regime change“. Cílem může být nalákat Kima, aby zvážil jinou možnost. Udržet se v sedle, ale opatrně svůj režim pootevřít a jadernými zbraněmi podporovat nezávislou politiku. Je to tak nereálné? Vietnam zůstává zemí s vládou jedné strany, a přitom je téměř americkým spojencem.

Pokud by Kim hodlal své poddané na něco takového připravovat, ta reportáž by byla ideálním startem.