Rozhovor s izraelským generálem Amosem Giladem

Proč al-Káida neútočí na Izrael

Rozhovor s izraelským generálem Amosem Giladem
Proč al-Káida neútočí na Izrael

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

V posledních týdnech se opět mluví o Sýrii. Vládní jednotky zahájily intenzivní ostřelování enklávy Ghúta, v níž vládne islamistická opozice. Vzápětí tzv. mezinárodní společenství začalo tlačit na režim Bašára Asada a jeho íránské spojence, aby s tlakem na Ghútu přestal. Na pokraj otevřené války se Sýrií se dostal Izrael. Ten 10. února sestřelil údajně íránský dron nad Golanskými výšinami a následně izraelské stíhačky zaútočily na řadu vládních a íránských cílů uvnitř Sýrie. Jednu ze stíhaček F-16 Syřané sestřelili. Na jaké pozice se Izrael staví v syrské válce, proč de facto uzavřel strategické partnerství se Saúdskou Arábií? Schyluje se k íránsko-izraelské válce? Otázky pro generála v. v. Amose Gilada, který na konci února přednášel pro CEVRO v Praze.

Jste veterán válek na Blízkém východě. Mění se nějak jejich ráz?

Dnes čelíme úplně jinému typu hrozeb, než na jaký jsme byli zvyklí v konvenčních válkách. Blízký východ se zásadně změnil. Dobrá zpráva je, že zatímco dřív byl Izrael pod kontinuálním útokem pravidelných armád arabských států, mezitím se z těchto nepřátel stali naši strategičtí partneři. Ty země samozřejmě pravidelné armády stále udržují, ale neohrožují nás, protože samy mají jiné nepřátele. A my jsme s nimi dokázali vybudovat vzájemnou důvěru. 

Které arabské státy konkrétně myslíte? 

V podstatě všechny. S Egyptem máme, jak známo, mírovou smlouvu léta, ale dnes už nás neohrožuje žádná arabská vláda. Problém pro nás je Írán, Írán, Írán. Býval to kdysi nejlepší přítel, vyvinul se z něj nejhorší nepřítel. 

A nepominulo to nebezpečí poněkud s odchodem prezidenta Ahmadínežáda, hlavy íránského státu v letech 2005–2013?

Ne. Tady nejde o osobní záliby jednotlivých politiků, ale o vůli íránského režimu jako takového. Režim v Teheránu dává najevo, že chce vyhladit Izrael. Nejsou to jen řeči, jsou to činy. Stavějí rakety, převzali moc nad významnou částí Libanonu – bohužel tou, která hraničí s Izraelem. Celá oblast od Bejrútu na jih k izraelské hranici je pod vládou Hizballáhu. Hizballáh je prodloužená ruka Íránu, velí mu íránské Revoluční gardy. A teď se tyto síly snaží převzít i části Sýrie, aby mohly napadnout Izrael raketami ze dvou stran. Čekají na vhodný moment k útoku. Kdy ten moment nastane? Deset minus dva roky. Myslím tím samozřejmě dohodu o pozastavení íránského jaderného programu, kterou s nimi uzavřel Obama a která platí od roku 2015. Režim v Teheránu si tu dohodu vykládá tak, že za deset let od jejího podpisu získá právo vyvíjet nové zbraně. Pro nás je to strategická hrozba, jakou nemůžeme tolerovat. Byli jsme ohroženi ve 40. letech, kdy o naše vyhlazení usilovali nacisté, tihle hoši se k jejich představám vracejí. Rozdíl je v tom, že oproti druhé světové válce máme dnes sílu se bránit.

Vy si myslíte, že řeči Íránu vůči Izraeli je ještě třeba brát vážně? Někteří diplomaté tvrdí, že je to dávno už jen rétorika, mechanické rituály režimu. Ten, pokud měl energii před čtyřiceti lety, je dnes už dávno vyhořelý.

Já si to nejen myslím, já to vím, z práce naší brilantní rozvědky. Režim v Íránu je motivován nábožensky. Šíitský islám touží po vymazání Izraele z mapy, stejně jako to mají v programu Muslimské bratrstvo a Hamás.

Jakými prostředky se dá jaderný program Íránu zastavit? Už asi deset let každou chvíli čtu nějaký zaručený článek o tom, jak Izraelci vybombardují zařízení íránského jaderného programu, a pořád nic.

Zaprvé, zabránit tomu musíme. Íránci jsou schopni eventuální použití jaderných zbraní odůvodnit Alláhovou vůlí. V takové situaci nemůžeme spoléhat na racionální logiku a předpokládat, že by si něco takového nedovolili. Jediný způsob, jak mít jistotu, že svou ideologii nepřemění v čin, že nezaútočí na Izrael, je připravit je o vojenskou nukleární kapacitu. Jak to provést, o tom je lepší se moc nešířit. Zadruhé, pokud Teherán bude disponovat jadernými náložemi, ztrácíme odstrašovací páku. Zatřetí, pokud Írán získá jaderné zbraně, bude to zásadní zpráva pro Izrael, ale nejenom. V Evropě jste dlouho nevěřili, že vás může zasáhnout teror. Ale zasáhl vás. Pokud neodstraníme tuto nukleární hrozbu včas, za nějaký čas budeme trpět. A nejenom Izrael, ale i Evropa, věřte mi.

Proč vlastně Obama na ten kompromis s Íránem šel?

K té dohodě jsem naprosto kritický, je to jedna z nejhorších dohod v historii mezinárodních vztahů. Írán už v tu chvíli strašně potřeboval zbavit se sankcí, byly to sankce vyhlášené OSN, a dopadům takových sankcí se těžko vyhnete. Obama se svým názorem, že silou se ničeho nedosáhne, si nejspíš představoval, že za deset let touha Íránců vlastnit jaderné zbraně nějak – nevím jak – zmizí.

Takže Obama vehnal Izrael do nebezpečné situace?

Nejen Izrael. Írán ohrožuje i arabské země. A když jsou v nebezpečí arabské země, ocitá se v nebezpečí i Evropa. Nežijete tak daleko od nás. 

Evropskou optikou to vypadá jinak. Evropa netrpí šíitským terorismem, ale sunnitským terorismem, který byl inspirován a financován právě z arabských zemí.

Možná. Ale Írán má taky dlouhou historii podpory terorismu. Zaútočili v Berlíně a na mnoha dalších místech.

To bylo na začátku 90. let (vražda tří íránských Kurdů v berlínské restauraci Mykonos v roce 1992 – pozn. red.). Já myslím vlnu islámského terorismu v evropských městech za poslední roky. 

No a? I 90. léta přece nesou historické svědectví, že režim v Teheránu nemá problém používat teror. Zase se k němu uchýlí, až přijde čas. Je fakt, že poslední dobou skutečně podporu terorismu utlumili, protože se potřebují dostat k jaderným zbraním. Ale až se k nim dostanou, budete ohroženi i vy. Evropa opakuje starou chybu, tak jako si u palestinských teroristů myslíte, že terorismem je ohrožen jen Izrael, zatímco vy si můžete žít v klidu. Můžete věřit fake news, nebo můžete věřit reálným zprávám. Ty jsou následující: režim v Íránu neztratil nic ze své energie. Miliony dolarů tečou Hizballáhu, což je teroristická organizace. Za ty peníze už zničili jednu zemi, Libanon. Libanon dnes není ani svobodná, ani nezávislá země. V jižním Libanonu nevládne ústřední vláda v Bejrútu, ale Hizballáh, který tam za íránské miliony nashromáždil sto tisíc raket. Írán vyvíjí rakety dlouhého doletu, které budou schopny zasáhnout Evropu. Nebrali jste v Evropě vážně sunnitský teror, když jsme vás na něj upozorňovali, neberete vážně šíitský teror, ačkoli i na ten vás upozorňujeme. Írán je brutální režim, který mučí svoje oponenty, tam jsou běžné veřejné popravy na šibenici.

Nebrali jste v Evropě vážně sunnitský teror, když jsme vás na něj upozorňovali, neberete vážně šíitský teror, ačkoli i na ten vás upozorňujeme, říká Gilad - Foto: archiv

Když srovnám poměry v Íránu a v Saúdské Arábii, normální Íránci jsou na tom asi líp.

Ale Saúdská Arábie je dnes hlavní pilíř stability na Blízkém východě.

Pojďme k válce v Sýrii. Co vidíte, když se na vývoj u svých sousedů po roce 2011 díváte?

V Sýrii právě kolabuje chalífát Islámského státu. Vakuum zaplňuje Írán se svými proxy organizacemi, jako je Hizballáh. Režim Bašára Asada je na Íránu naprosto závislý. Írán se usilovně snaží postavit v Sýrii infrastrukturu, která mu jednou umožní zaútočit na Izrael současně ze Sýrie i z Libanonu. Čelíme tu ohromné strategické hrozbě.

Před rokem 2011 byl prezident Asad vaším nepřítelem, ale teprve občanská válka ho přinutila víc se spoléhat na pomoc Íránu. 

Jistě.

Jak se vám líbilo, když Saúdští Arabové, Katar, Turci v Sýrii hned od roku 2011 začali financovat a vyzbrojovat opozici a vybírali si v ní islamistické proudy? Nenesou tyto vlády svůj díl viny na situaci, kdy se Asad musí opírat o Írán?

V Izraeli nemáme čas zabývat se obviňováním toho či onoho, důležitá je aliance proti Teheránu. Írán útočí na jiné státy v oblasti, připravuje se k útoku na Izrael.

Ty arabské vlády dodávaly zbraně džihádistům v Sýrii. 

Nemáte pro to skutečné důkazy. Možná dodávaly, možná ne. My se zabýváme přítomností a budoucností.

Co jsou zač ti rebelové, kteří ovládají syrské území u hranic s Izraelem?

Nusra (an-Nusra vznikla jako syrská pobočka al-Káidy – pozn. red.). Islámští fanatici. Tu a tam na nás útočili, ale pověnovali jsme se jim, a už neútočí. 

Jak jste se jim pověnovali?

Údajně někteří jejich předáci odešli ze světa předčasně. Údajně, nepřiznali jsme se k tomu. Přihodila se nějaká záhadná úmrtí, oni pojali podezření, že za těmi nehodami stojí Izrael, a přestali nás otravovat.

Co říkáte na informace, které se v letech 2014 a 2015 objevily i ve velkých západních novinách, jako třeba ve Wall Street Journalu, že Izraelci ve svých nemocnicích u hranic masově ošetřovali islamistické povstalce, a to včetně lidí z al-Káidy?

Stupidní propaganda. Pravda je taková, že v Sýrii nastaly katastrofální podmínky. A i když jsme nemohli zachránit Sýrii, mohli jsme zachraňovat Syřany. Ti lidé byli často ve stavu, jaký si ani nedovedete představit. Roztrhaní na kusy, nemohli se hýbat, nemohli mluvit. Postavili jsme u hranic vojenské polní nemocnice, některé těžké případy jsme poslali do nemocnic ve vnitrozemí. Hodně lidí, kteří neměli šanci na ošetření v syrských nemocnicích, protože by je tam zabili, jsme zachránili. Těch několik málo z nich, o nichž jsme zjistili, že jsou teroristé, jsme poslali zpátky do Sýrie. Ale většina byli nevinní syrští občané. Jsem na to hrdý. 

Daily Mail na podzim 2014 citoval izraelského důstojníka, který odhaduje, že 20 procent ošetřovaných Syřanů jsou civilisté. To znamená, že 80 procent byli bojovníci. 

Chci slyšet jméno toho izraelského důstojníka. Jestli v Daily Mailu vystupuje nejmenovaný důstojník, tak toho si klidně mohl vymyslet novinář. Určitě jsme vědomě neposkytovali útočiště žádným teroristům. Teroristé chtějí zničit Izrael. Jaký by to dávalo smysl?

Koho si dnes máme představit, když slyšíme výraz syrská opozice? Jsou to džihádisté? 

Bašár Asad patří k menšině (alavitů, směru patřícího do šíitské větve islámu – pozn. red.), která má v zemi třináct procent. Většina Syřanů jsou sunnité a Asada nenávidí. Opozice je tedy sunnitská. Ano, někteří jsou teroristé. 

Co Ghúta u Damašku, kde dnes zuří největší boje? Kdo tam tvoří opozici? To nejsou teroristé?

Teroru se tam dopouští hlavně režim, který bombarduje a ostřeluje celou oblast bez ohledu na civilisty.

Vyhýbáte se odpovědi. Kdo stojí proti Asadovi v Ghútě? Džihádisté, teroristé – ano, nebo ne?

Na stejnou otázku mám pořád stejnou odpověď. Režim v Ghútě vyhlazuje civilní obyvatelstvo včetně dětí, je mu jedno, kolik tam zemře lidí, jen aby mohl oznámit porážku malé skupiny teroristů.

Kdybyste srovnal poměry na Blízkém východě dnes a před deseti lety, kdy jste byl ve funkci: Je to v zásadě pořád tentýž binec, nebo je to dnes horší?

Tak mezitím proběhlo arabské jaro, že… Všechny arabské země, které jsou monarchie, jsou dnes stabilní. A vedle nich i Egypt, kde, zaplať pánbůh, vládu Muslimského bratrstva ukončil generál Sísí a zachránil svět. Hrozbu dnes představují Sýrie a Írán. 

Pochopila Evropa správně, co se během tzv. arabského jara děje? Bylo například nutné zlikvidovat v Libyi Kaddáfího?

Evropa Blízkému východu absolutně nerozumí. Evropa a tehdy i Spojené státy pojaly arabské jaro hlavně jako příležitost kázat o demokracii a svobodě. Ale to byl omyl. Proč byla demokracie tak úspěšná v České republice, když jste se po dlouhých desetiletích vynořili z represivního režimu? Něco o tom vím, můj otec pocházel z Československa, z Piešťan na dnešním Slovensku. Ve chvíli, kdy jste dostali svobodu, jste bleskurychle vytvořili fantastickou demokracii. Máte k tomu kulturní předpoklady. Na Blízkém východě jsou tradice naprosto odlišné. Jsou to autoritativní společnosti. Mám zásadu nikdy se nad nikoho nepovyšovat, nevnucovat mu moje představy. Na Blízkém východě žádné jaro není a nikdy nebude. 

Může arabská kultura zafungovat jako podhoubí pro demokracii?

Teď ne. Arabské jaro vyneslo na povrch síly temna, bez arabského jara by nebyla žádná migrační krize v Evropě. Přál bych arabským státům demokracii, ale poměry pro demokracii tam prostě nejsou. Takže před vládami Muslimského bratrstva, před migrací a zaplavováním Evropy muslimy, které v Evropě stejně nechcete, dávám přednost stabilním prozápadním režimům. 

V tom případě nechápu váš postoj k režimu v Sýrii, kde potíže začaly, když v roce 2011 Asad odmítl Erdoğanovu radu, aby do vlády přibral Muslimské bratrstvo. V ten moment měl na krku džihádistickou guerillu. 

V Sýrii byl problém, že menšina dlouhodobě ovládala většinu. Že se Západu nepodařilo předejít destabilizaci, je jiná historie. Ale já se nezabývám historií, mně jde o přítomnost a budoucnost.

11. března 2018