Ministr zdravotnictví chce omezení práv a svobod

Z hygienika se nesmí stát diktátor bez kontroly

Ministr zdravotnictví chce omezení práv a svobod
Z hygienika se nesmí stát diktátor bez kontroly

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Poslední listopadový den vypustil ministr zdravotnictví Jan Blatný nejkontroverznější návrh, jaký zatím z vlády Andreje Babiše vzešel. Navrhl, aby do základních práv a svobod mohl bez jakékoli kontroly parlamentu kdykoli jen o vlastní vůli zasahovat hlavní hygienik. Blatný mu narychlo spíchnutou novelou zákona o veřejném zdraví chce dát pravomoc zavírat obchody, vysoké školy, omezovat svobodu pohybu nebo sledovat bez souhlasu pohyb lidí podle mobilních telefonů až třicet dní zpětně od chvíle, kdy u nich byla diagnostikována nakažlivá choroba. Svůj plán chce bez veřejné debaty, s minimalizovaným připomínkovým řízením uvnitř vlády prosadit v legislativní nouzi.

Hygienik by měl pravomoc zasahovat bez kontroly do základních práv a svobod získat už od 1. ledna 2021. Za několik málo dní. Právníci bez ohledu na hodnotové ukotvení začali okamžitě varovat, že to, co Blatný navrhl, se dá považovat za zdravotní diktaturu. Andrej Babiš začal pod tlakem couvat a vymlouvat se, že to Blatný přehnal a sledování telefonů v novele nakonec nebude. Od moci hygienika zasahovat bez kontroly do základních práv ale neustoupil. Týdeník Echo se snažil do debaty pozvat autora návrhu, náměstka ministra zdravotnictví pro legislativu Radka Policara. Ten ale podle vnitřních pravidel ministerstva nesmí za resort mluvit. Kromě ministra Blatného nikdo jiný ve veřejné debatě návrh neobhajoval. Nenašel se jediný právník, který by to veřejně udělal. Pozvání do Salonu Týdeníku Echo přijali advokát a exministr vnitra Tomáš Sokol, docent Jan Wintr z katedry teorie práva Právnické fakulty Univerzity Karlovy a předseda ústavněprávního výboru Poslanecké sněmovny Marek Benda.

Vy jste, pane docente, jako jeden z prvních reagoval velmi razantně a řekl jste, že by to z hlavního hygienika dělalo takového malého diktátora.

Wintr: V koronavirové pandemii jsme konfrontováni s velmi nebezpečnou situací, na kterou nebyl náš právní řád připraven. Teď musíme reagovat. Mimo jiné proto, že asi nechceme strávit několik příštích let v nouzovém stavu. Proto se vláda rozhodla, že se vydá německou nebo rakouskou cestou a zvýší pravomoci ministerstva zdravotnictví.

V Německu a Rakousku má ministerstvo zdravotnictví větší pravomoc zasahovat do práv a svobod než u nás?

Wintr: Oni si je teď zvýšili v souvislosti s covidem. Rakušané už v březnu vydali zvláštní covidový zákon, kde ministerstvo zdravotnictví má poměrně velké pravomoci zakazovat vstup do určitých oblastí, zavírat obchody, školy. V září do tohoto zákona přidali další pravomoci. Německo pracuje s tím, že pravomoci různých úřadů, nejen federálních, ale i zemských, se aktivují ve chvíli, kdy Německý spolkový sněm vyhlásí stav epidemie celostátního rozsahu.

Jak se německý stav epidemie celostátního rozsahu liší v praxi od našeho nouzového stavu?

Wintr: Je to něco jiného. Nouzový stav už je fakticky výjimečným stavem, kdy dochází k razantnímu posílení vlády na úkor parlamentu. Zatímco stav celostátní epidemie je v Německu vnímán tak, že zemské vlády a další orgány dostávají vyšší pravomoci. Výkon těch zvýšených pravomocí ale musí být pod nějakou demokratickou kontrolou. Tyto pravomoci je možné využívat, jen pokud Německý spolkový sněm trvá na tom, že v zemi je stav epidemie celostátního rozsahu, který může kdykoli zrušit. V Rakousku má ministerstvo zdravotnictví také zvýšené pravomoci v podobném rozsahu, jaké tady teď ministr Blatný navrhuje. Jenže je to tam zas jištěné tím, že ty nejvýznamnější pravomoci může vykonávat jen se souhlasem parlamentního hlavního výboru. Ten souhlas je vždy jen na deset dní a musí se v případě potřeby stále obnovovat. Takže i tam je kontrola, která v tom návrhu ministra Blatného úplně chybí.

Němci a Rakušané ani zdaleka nejdou tak daleko, jak navrhuje ministr Blatný.

Wintr: V některých případech mají ta ministerstva pravomoci ještě větší. Je tam ale zásadní rozdíl. Dělají to ministerstva, orgány výkonné moci. Nikoli hlavní hygienik, státní úředník. A je tam v obou případech parlamentní kontrola.

Sokol: Když se Německý spolkový sněm rozhodne, že svůj souhlas ruší, padají s tím okamžitě i všechna opatření, která omezují práva a svobody?

Wintr: Paragraf 28a německého protiinfekčního zákona je koncipován tak, že úřady můžou zvýšené pravomoci využívat, pokud platí Německým spolkovým sněmem vyhlášený stav celostátní epidemie.

Vy máte, pane poslanče, přehled o všech zákonech, které do sněmovny chodí. Odkud se vzal tento návrh?

Benda: Oni už to zkusili před létem. Někdy na konci první vlny epidemie.

Wintr: Podali to tehdy už 7. května.

Benda: Zkusili, že by přinesli zákon, který by zvyšoval pravomoci ministra zdravotnictví. Aby mohli zavírat bez nouzového stavu. Už tehdy s tím poměrně fatálně narazili. Všichni jim řekli: Tak to teda v žádném případě. Napříč sněmovnou. Nemělo to šanci projít. Tak jim všichni řekli: Přineste pořádnou novelu krizového zákona. Do toho se tam tehdy ještě odehrával spor o nezřízení krizového štábu. Jestli má všechno řídit ministr vnitra jako šéf krizového štábu, nebo ministr zdravotnictví. Když bylo vidět, že to neprojde, ministr vnitra Jan Hamáček řekl: Tak já připravím novelu ústavy, která zavede novou kategorii ohrožení vedle nouzového stavu. Stav nebezpečí. S tímto návrhem vyrazil někdy koncem léta. My jsme k tomu dali nějaké připomínky. Největší spor tam nebyl o stav nebezpečí, ale o to, jak by se mohly odkládat volby. Oni furt vymýšleli, že by je mohli odkládat opakovaně.

Vy jste do poslední chvíle, než to ministr zdravotnictví představil, netušil, že se něco takového chystá?

Benda: Ke změně krizového zákona tehdy normálně proběhly politické konzultace. Teď k tomuto nikdo neřekl ani slovíčko. Mně to zavolala holka z našeho tiskového oddělní: „Podívejte, tohle se objevilo. Nechcete k tomu něco říct?“ To bylo tak neuvěřitelně bizarní. Tak jsem to komentoval slovy, že si buď někdo dělá legraci, nebo chce sundat ministra zdravotnictví. Já jsem vůbec nevěřil tomu, že to ministr Blatný bude opravdu hájit.

Sokol: Z politického hlediska je to takový diletantismus, jaký si těžko někdo umí představit. Takové zásadní změny se přece nejdřív musejí politicky projednat. Já bych tomuto postupu rozuměl, kdyby opravdu byl válečný stav a hrálo se o každou minutu. Já tvrdím, že žádnou změnu zákonů nepotřebujeme. Že právní instrumenty, které dnes ke zvládání epidemie máme, jsou dostatečné. Jiná věc je, že by se daly vylepšovat. Nemůžu ale bez konzultace s kýmkoli nahnat ve stavu legislativní nouze do parlamentu návrh, který jsem s nikým neprojednal. Vždyť všechno fungovalo. Jediné, o čem se přeli, bylo, jestli zavřou všechno, nebo jenom půlku. To byla ale otázka politického rozhodnutí, ne právních instrumentů, které měli. Ty byly dostatečné. Řada těch reakcí na návrh ministra Blatného je teď možná až přestřelená. Lidi jsou ale vyděšení. To je důsledek toho, že se to tlačí silou narychlo a s nikým to nebylo projednáno. Všichni si řeknou: Co je to s prominutím za flignu? Tam je fascinující věc. U toho trasování telefonů napíšou, že je to v souladu s GDPR. Ale vůbec se nezabývají tím, jestli je to v souladu s Listinou základních práv a svobod. Možná si myslí, že je.

Wintr: Já si myslím, že nějakou změnu zákonů potřebujeme. V nouzovém stavu máme nástroje, jak při epidemii omezovat práva a svobody. Jak se tady ale asi shodujeme, tak nechceme žít rok a víc v nouzovém stavu. Proto potřebujeme na méně akutní fáze pandemie nějaké nástroje, aby ji bylo možné řešit. Aby u toho slavného PES mohl být aspoň jeden stupeň mimo nouzový stav. Pak ale nesouhlasím s tím, že ministerstvo zdravotnictví má dnes v zákoně o ochraně veřejného zdraví pro takovou situaci dostatečné pravomoci.

Jaké mu chybějí?

Wintr: Chybí jim přesně to, co si teď napsali do té novely. Možnost stanovení počtu lidí na akcích. Možnost zavírat vysoké školy a nošení roušek. Ten nový návrh dává ministerstvu větší pravomoci než dosud. Podle mě tam tyto pravomoci chybějí. Proto se bez nich nedá řešit pandemie jinak než nouzovým stavem. Ale tyto pravomoci jsou, přesně jak říká pan doktor Sokol, závažným omezením základních práv a svobod. A proto, že to omezuje základní práva a svobody, tak tam musí být poměrně silná parlamentní a soudní kontrola. Parlamentní kontrola v tom návrhu na rozdíl od Němců a Rakušanů není. Proto je to velmi nebezpečný zásah do práv a svobod.

Sokol: Souhlasím s tím, že nechceme žít v nouzovém stavu. Nebyla tady ale situace, která by vůbec nebyla právem pokrytá. Kdyby bylo nejhůř, tak můžeme žít v tom nouzovém stavu. A pak měli dost právních instrumentů, jak epidemii řešit. Třeba je možné vytvořit nějaký měkčí právní prostor. Nejsou ale v situaci, že by to museli bez diskuse tlačit legislativní nouzí během pár dní. Když by bylo nejhůř, tak mohl být nouzový stav a v něm to mohli řešit.

Benda: Základní problém je, že vláda vůbec nic z těch zásahů do základních práv a svobod nevysvětluje. Nikdy nevysvětlila, proč jsou zrovna vysoké školy tak nebezpečné, že je zavřela ještě před vyhlášením nouzového stavu. Proč jsou roušky tak důležité, že se musejí povinně nosit. Je to strašně náhodné.

Sokol: Nebo to aspoň budí ten dojem. To je speciálně ve věcech, které budou případně přezkoumávat soudy, zásadní. Ten, kdo ty svobody omezuje, si musí dát tu práci, aby zdůvodnil, proč to dělá. Aby to bylo přesvědčivé. To odůvodnění by mělo být velmi důkladné. Vláda to od začátku pandemie nedělá. V podstatě nedává žádná odůvodnění svých rozhodnutí.

Soud v Berlíně zrušil uzavření restaurací s tím, že nejsou důkazy, že by se v nich přenášela nákaza. Argumentoval daty z trasování nákazy Kochova ústavu, podle nichž se infekce nepřenášela v restauracích, ale v rodinách a na pracovišti.

Wintr: Rozdíl mezi německými a českými rozsudky je v tom, že ty české řeknou: Ono to vůbec není odůvodněné. Nejsou tam žádné důvody, na jejichž základě lze přezkoumat, jestli rozhodnutí toho, kdo omezoval práva, bylo správné a přiměřené. Ty německé řeknou: Ano, je to nějak odůvodněné. Nám to ale připadá na základě dat a faktů nepřesvědčivé. Protože si myslím, že omezení práv v tomto případě není nezbytné.

Sokol: V Německu soudy přezkoumávají meritum rozhodnutí. Tady se k tomu ještě vůbec nedostaly.

Benda: Myslím, že celostátní zásahy do základních práv a svobod se mají dělat jen v nouzovém stavu. Vím, že to může znít trochu militantně. Nebo to může být ve stavu nebezpečí, který chce prosadit Jan Hamáček. Stále je to ale stav, který schvaluje parlament. Soud před létem zakázal, aby zásahy do základních práv dělal ministr zdravotnictví. A oni se to teď pokoušejí stáhnout na hlavního hygienika, náměstka ministra. To si snad dělají legraci.

Sokol: Jako praktik dodávám, že pak je tam čertovo kopýtko paragrafu 36 krizového zákona, který zakládá objektivní odpovědnost státu za škodu, která vznikne omezením základních práv. To v té novele zákona o veřejném zdraví úplně chybí. Stát se jí úplně zbavuje. Buď vláda prosadí, že lidé žádné náhrady škod nedostanou. Pak to ale musí být i v krizovém zákoně, podle něhož se řídí nouzový stav. Pokud ale v krizovém zákoně máte nárok na škodu, která vám byla způsobena tím krizovým opatřením, tak když se ty zásahy do práv přenesou do jiného zákona, to pochopitelně vypadá velmi podezřele. Jako že se stát zbavuje odpovědnosti za škodu, kterou lidem způsobí.

Wintr: Každopádně je podivné, že podle krizového zákona náhrada škody je, ale podle zákona o veřejném zdraví není. Ta opatření vypadají dost podobně. To je v právním řádu nedomyšlené.

Benda: Zjevně nikdo nepředpokládal, že se nouzový stav bude používat k těmto typům zákazů. Byl napsaný pro situace, jako jsou povodně, ale třeba i havárie jaderného reaktoru, velký požár. Krátká doba. Zasahuji. Zabírám soukromé vozidlo.

Sokol: Přejedu někomu pásákem přes zahradu.

Benda: Zakazuji mu vstup do bytu. V Karlíně za povodní 2002 všechny vyhnali z bytů. Na to byl psán krizový zákon. Souhlasím s docentem Wintrem, že krizový zákon na epidemii nesedí a byla by potřeba pravidla, jak epidemii řešit. Pandemické plány existovaly. Od roku 2013 je ale nikdo na ministerstvu zdravotnictví neaktualizoval. Měli jiné starosti. Zejména boj proti kouření. To byla agenda, která je v posledních pěti letech vytěžovala téměř nejvíc ze všeho. Na pandemické plány se úplně vykašlali. Asi ano, potřebovali bychom nějaké jiné právní nástroje. To se ale pečlivě musí rozmyslet, jak, co, kdo, pod jakou kontrolou. Ne že si řeknu, že to, co mám dneska pod parlamentní kontrolou, si stáhnu tam, kde to nikdo kontrolovat nemůže. To si ze mě fakt někdo dělá legraci.

Wintr: Vláda si bohužel letos zvykla nic s nikým nekonzultovat. Nešlo jen o opatření zasahující do práv a svobod, ale i všechny ty zákony kolem covidové ekonomické pomoci. Nic nešlo přes Legislativní radu vlády. Leckdy se dělala buď žádná, nebo jen velmi krátká připomínková řízení ministerstev. A teď takhle důležitá věc se v tom vládním systému objevila v pátek. V sobotu k tomu bylo stanovisko předsedkyně Legislativní rady vlády. A v pondělí to měla schvalovat vláda. To je opravdu podezřelé.

Největší odpor vyvolalo sledování pohybu nakažených bez jejich souhlasu přes mobilní telefony až třicet dní zpátky.

Benda: To pokládám za naprosté zvěrstvo. Je to v duchu čínského prezidenta. Od toho se to, předpokládám, naučili. Ten teď přijel na zasedání skupiny G20 s tím, že by se všichni měli po celém světě sledovat. Jestli by se tam na tom ty spřátelené státy nemohly dohodnout.

Wintr: Považuji to za velmi nebezpečné. Tady bychom měli být velmi ostražití.

Sokol: Já si umím představit, že přijde Hamáček, rozhrne si košili a řekne: Je pro nás naprosto zásadní, aby se monitoroval přes telefony kvůli epidemii pohyb nakažených. Ale musí to říct otevřeně. Pak se o tom dá bavit a vážit, jestli je to nezbytné. Já si umím představit situaci, kdy se budeme muset vzdát některých práv. Pak mám jako občan právo se rozhodnout, jestli je to pro mě přijatelné. Nemůžou mi to ale potají cpát jako nějaké podivné vejce a tvářit se, že se nic neděje. To je nepřijatelné.

Ještě jedno zásadní téma. Rozjíždí se velká debata o očkování. Vláda už rozhodla, že bude dobrovolné, hrazené pojišťovnou. Začíná se ale mluvit o tom, jestli bude mít třeba hotel právo odmítnout lidi, kteří nebudou očkováni. Nebo je aerolinky nebudou ochotny vzít do letadla. Společnost to bude polarizovat.

Sokol: Obrovsky ji to bude polarizovat.

Wintr: Dnes máme v zákoně povinné očkování. A vyhláška pak stanovuje, proti čemu se povinně očkuje. Je tam očkování proti vyjmenovaným nemocem, především v dětském věku. Bylo to napadeno před Ústavním soudem, že by ta povinná očkování měla být přesně vyjmenovaná přímo v zákoně. Ústavní soud ale poněkud překvapivě v kontextu svých jiných rozhodnutí řekl, že takhle to může být. Kdyby někdo chtěl povinné očkování proti covidu, nemusí měnit zákon. Stačí ho dopsat do vyhlášky. Nemůžete ale nikoho fyzicky donutit se očkovat. Za odmítnutí je pokuta do 10 tisíc korun. Takže člověk zaplatí a je z toho venku.

Sokol: Nejsem si jist, jestli není možné ty pokuty dávat opakovaně, než člověka k očkování dotlačím.

Wintr: Jsou k tomu ještě další dva nálezy Ústavního soudu. Jeden říká, že se mohou vůči neočkovaným uplatňovat negativní důsledky. Například že neočkované děti nemohou do školky. V druhém nálezu ale řekl, že máme právo na světskou výhradu svědomí. Pokud mám dlouhodobé, trvalé, hluboké přesvědčení, že je očkování škodlivé, tak nemůžu dostat tu pokutu. Vláda řekla, že očkování proti covidu nebude povinné. Mohou se ale zavést nějaké negativní důsledky. Například že nenaočkovaní lidé nebudou někam smět. To je podle současného právního stavu možné.

Jako majitel restaurace tam mohu nepustit člověka, který není očkován na covid?

Sokol: To si myslím, že můžete. Dohadovat se o tom se soukromníkem, to si nejsem jist, jestli by se dalo říct, že je diskriminace.