VÁHA ZÁPADU KLESÁ

Západu se nedaří izolovat Rusko a Čínu. Mají pod palcem „globální Jih“

VÁHA ZÁPADU KLESÁ
Západu se nedaří izolovat Rusko a Čínu. Mají pod palcem „globální Jih“

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete .

Echo Prime

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Západu se dostatečně nedaří izolovat Rusko a Čínu. Ze skupiny G20, kde je sdruženo dvacet nejmocnějších ekonomik světa, se k protiruským sankcím připojila pouze polovina. USA a Evropa jsou neochotou ostatních členů společenství zaskočeni a lobují za to, aby k dalšímu balíčku sankcí připojily i ostatní země jako Indie nebo Čína. Africké země v současnosti prohlubují své obchodní vztahy s Ruskem i Čínou a připojení se k západním sankcím je pro ně příliš velkou hrozbou. Informuje o tom agentura Bloomberg.

Klíčovou sankcí nového sankčního balíčku má být zastropování cen ropy, kterou Rusko vyváží prostřednictvím námořní nákladní přepravy. Rusko ale v případě, že sankce projde, odpoví snížením těžby a cena ropy se může vyhoupnout až na 380 dolarů za barel, v Česku bychom tedy zaplatili zhruba 90 korun za litr pohonných hmot. „Není se pak příliš co divit, že mnozí z politiků zemí skupiny G20 se k takové sankci nestaví dvakrát vstřícně. Tuší, že další vyhrocení již nyní silných inflačních tlaků by nemuseli politicky přežít,“ komentoval článek Bloombergu hlavní ekonom Trinity Bank Lukáš Kovanda.

V případě Číny je připojení k sankčnímu balíčku téměř nereálné, vzhledem k tomu, prezident Si Ťin-pching je klíčovým spojencem Vladimira Putina. Čínskou nevoli v posledních dnech ještě více podpořila cesta předsedkyně Sněmovny reprezentantů Nancy Pelosiové na Tchaj-wan, kvůli té se Peking rozhodl ukončit spolupráci se Spojenými státy v řadě oblastí, včetně klimatu a vojenství.

Výzvy k omezení Kremlu ale odmítá i Indie nebo Brazílie. Indický premiér Naréndra Módí 1. července telefonicky hovořil s Putinem a diskutoval o tom, jak by bylo možné prohloubit vzájemné obchodní vztahy. Luiz Inacio Lula da Silva, favorit brazilských prezidentských voleb, viní z války stejně Ukrajinu jako Rusko.

Prezident Jihoafrické republiky Cyril Ramaphosa kritizoval sankce vedené USA. Turecko dospělo k závěru, že potrestání Ruska by poškodilo ekonomické a politické zájmy Ankary, jak uvedl jeden z vysokých úředníků, který citoval úder ve výši 35 miliard dolarů způsobený vyššími náklady na energie a dopad na cestovní ruch.

Právě ekonomické dopady jsou hlavním důvodem, proč jsou některé země v sankcích proti Rusku zdrženlivé. Zatímco Washington a dalších 37 zemí omezily vývoz do Ruska a podobné omezení připravují i v případě Číny, někteří členové G20 nadále uzavírají obchody s oběma státy.

„Dokonce i dlouholetý oddaný spojenec USA, Saúdská Arábie, už není tím, co býval. Rijád v současnosti pomáhá Moskvě držet poměrně vysoké ceny ropy. A nepohnula s ním ani červencová návštěva amerického prezidenta Bidena přímo v pouštním království. Rijád si ji „vychutnal“, neboť Biden jej v prezidentské kampani označil za „vyvrhela“. Jeho naléhání za navýšení těžby ropy nevyhověl. „Drží basu“ s Ruskem,“ komentoval Kovanda.

„Celá řada čínských firem je zase zaangažována v saúdském megaprojektu Neom. Ten má za cíl přeměnit pouštní území o velikosti Belgie v supermoderní metropoli, částečně položenou na vodě, disponující například i vlastním lyžařským resortem. Financovat jej budou jistě i miliardy petrodolarů, které Saúdi utrží za svůj vývoz ropy právě do Číny, která je jejím největším světovým dovozcem,“ dodal Kovanda.

Nejlépe se Číně a Rusku daří obchodovat v Africe. Minulý měsíc zde získal pochvalu ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov za moskevské technologie z oblasti jaderné energetiky. Lavrov využil této příležitosti, aby zdůraznil historickou podporu Ruska africkým osvobozeneckým hnutím, a zároveň uvedl, že za nedostatek potravin mohou spíše sankce než kremelská blokáda ukrajinských obilných přístavů.

Podobně si v Africe počíná i Čína. Africké země se s Čínou střídají v pořádání Fóra čínsko-africké spolupráce (FOCAC), které se koná jednou za tři roky a jehož se čínský prezident tradičně účastní. Setkává se při tom téměř s každou hlavou státu mezi čtyřma očima. Když se fórum koná v Pekingu, rozprostře se červený koberec a malá Rovníková Nová Guinea je brána se stejnou důležitostí jako Nigérie.

Rozhodnutí amerického ministra zahraničí Antonyho Blinkena z návštěvy Asie odcestovat na návštěvu do některých afrických zemí tak vypadá jako pokus o obnovení vyjednávání o připojení k sankcím vůči Rusku a potenciálně i vůči Číně.

Podle docentky globální komunikace z Georgijské státní univerzity Marie Repnikové má v afrických zemích větší ohlas čínské nabídky na vzdělání a pracovní místa než důraz USA na hodnoty. „Moskva mezitím používá různé způsoby, jak oslovit země globálního Jihu a mluvit za ně a s nimi jako jejich obhájce,“ uvedla v rozhovoru Repnikovová, autorka knihy „Čínská měkká síla“. Tento druh přístupu se netýká jen Afriky, řekla Repnikovová, ale i Asie a Latinské Ameriky, kam Rusko dodalo státům vakcínu proti covidu-19 a kde Čína intenzivně investuje.

„Zdá se zkrátka, že i v příštích letech bude Západ čelit na mezinárodní scéně spíše nepříjemným překvapením. Ekonomická, a tím pádem i geopolitická moc zřejmě už nikdy nebude v rukou Západu koncentrována tolik jako ještě koncem 20. století,“ dodává ekonom Kovanda.

kap

7. srpna 2022