Nebudujeme zdravý návyk dělat v dobách růstu rezervy

Nebohatneme tak, jak bychom si zasloužili

Nebudujeme zdravý návyk dělat v dobách růstu rezervy
Nebohatneme tak, jak bychom si zasloužili

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Česká republika má za sebou pět let nejsilnější prosperity ve své historii. Jak jsme ji dokázali využít? Jak moc jsme se za tu dobu posunuli k úrovni nejvyspělejších a nejbohatších zemí světa? Jak se změnily podmínky, které lidem pro život a podnikání nastavuje stát? V Salonu Týdeníku Echo se sešli tři čeští ekonomové se zkušenostmi z různých oborů, veřejné správy, financí, akademické půdy, mezinárodních institucí a průmyslu. Bývalý viceguvernér České národní banky a dlouholetý šéf České spořitelny, dnes poradce Pavel Kysilka. Dlouholetý zástupce země u Světové banky, expert na restrukturalizaci firem, zástupce státu v dozorčích radách firem, ekonom Miroslav Zámečník a hlavní ekonom J&T banky Petr Sklenář.

Jak jsme roky rekordní prosperity využili?

Kysilka: Musíme to rozdělit na otázky, jak to využil byznys a podnikatelé a jak vláda a veřejná správa. Byznys tu příležitost využil dobře. Firmy mají plné zakázkové knihy. Jsou schopny prodávat po celém světě. Máme fakticky plnou zaměstnanost. Ty osvícené firmy už se začínají věnovat přerodu na vyšší úroveň s vyšší přidanou hodnotou, což je vidět na transformačních investicích. Je to patrné na celkových číslech o investicích, ale v každodenní práci vidím konkrétní příklady řady firem. Hodně tomu pomohlo, že „nejsou lidi“ a rostou platy. Podniky jsou nuceny být efektivnější, předělávat procesy, pouštět se do nových technologií, aby dokázaly uspokojit zájem zákazníků, aniž by musely nabírat další lidi. Zároveň se snaží víc věnovat i rozvoji vlastních lidí. Velmi zajímavý fenomén posledních let je, že se tady konečně začíná vytvářet kultura start-up firem, po které jsme tak dlouho toužili. Je tady řada bohatých fondů, které do nich vkládají peníze. A taky část bohatých Čechů, kteří prodali své firmy. Ty vydělané peníze vracejí do hodně zajímavých projektů. Začíná se tady objevovat to, co tady léta nebylo. Chytré peníze v různých privátních fondech nebo fondech rizikového kapitálu, jaké jsme donedávna vídali jen v Izraeli nebo Silicon Valley. Zásadní změna je také v tom, že řada zahraničních investorů si uvědomila, že tady najde nejen levnou pracovní sílu, ale také pracovní sílu velmi kvalifikovanou a angažovanou, se zájmem o věc. Kolem univerzit se vytvářejí výzkumná centra, která přitahují určitý typ investorů.

Kde vznikají? Z Brna se postupně stává centrum informačních technologií.

Kysilka: Případ Brna je určitě nejznámější, ale jsou i další. V Liberci se rozjíždí velmi úspěšné centrum nanotechnologií. Co se v byznyse bohužel nepovedlo, je malá změna vlastnické struktury. Stále tady převládají zahraniční vlastníci, což s sebou nese ten bolestný odliv dividend. Proto nebohatneme tak, jak bychom si díky ekonomické výkonnosti zasloužili. Jsme víc ekonomicky výkonní než bohatí. Ta přidaná hodnota z ekonomické výkonnosti z velké části plyne do zahraničí. Po Irsku jsme druhou zemí v Evropské unii, kde je největší rozdíl mezi hrubým domácím produktem (přidaná hodnota, která se v ekonomice vytvoří – pozn. red.) a hrubým národním důchodem (přidaná hodnota, která v zemi zůstává – pozn. red.). Ten rozdíl dělá právě ten odliv zisků do zahraničí.

Zámečník: Nadváha těch zahraničních investorů v české ekonomice je skutečně vysoká. Ty části výrobního řetězce, kde se dělá nejvyšší přidaná hodnota, jsou buď úplně na začátku, to je značka, vývoj, výzkum. Nebo úplně na konci, což je prodej a marketing. My nemáme ani ty značky, těch máme pár. Ani tu schopnost ty finální výrobky prodávat přímo zákazníkům. Chybí nám i umění rozjet a naplánovat větší investici. Živíme se tou výrobou, která je velmi citlivá na náklady. A ještě pořád i při současné úrovni robotizace a automatizace je to o nákladech na platy. Tím, jak se úplně v globalizované ekonomice změnila struktura výroby, jsme se zapojili doprostřed toho řetězce, kde se vydělává nejméně. Dobrá zpráva je, že se rozjíždí ta kultura start-up firem. Tím bude šance dostat se na začátek toho řetězce, kde se tvoří vysoká přidaná hodnota. Češi se ale i v této oblasti musí začít přemýšlet, že nedělají a nevymýšlí něco pro domácí trh, ale pro celý svět.

Kysilka: To nejsou ale jen start-up firmy. Jsou to i velké značky, které jsem jdou za lidmi, kteří umějí něco unikátního vymyslet. Siemens tady má veliká centra na motory ve Frenštátě pod Radhoštěm a v Mohelnici. Tam se dělá v inženýrské branži velmi vysoká přidaná hodnota.

Sklenář: Já jsem z Brna a tam je vidět, kolik schopných lidí tam z těchto produktivních oborů vysává státní sektor.

Zámečník: To si ale řekněme na rovinu, že to nejsou žádní nositelé skutečné produktivity.

Sklenář: Tam je obrovský technologický park, který vznikl kolem univerzit. A protože se jim nedostává chytrých lidí v Česku, tak už tam velkou část zaměstnanců tvoří cizinci.

Zajímavé je, že tam přicházejí za prací už lidé ze zemí, kde jsou vyšší průměrné platy. Z Řecka, Španělska.

Kysilka: To je výborná zpráva. Pokud se staneme zemí, kam už na střední a vysoké školy přichází cizinci. Slováci, Maďaři, Řekové, kdokoliv. Bude skvělé, když budeme mít tu značku, že máme dobré školy a kolem nich kulturu start-up firem, kde se vytváří vysoká přidaná hodnota.

Sklenář: V těch brněnských technologických firmách už pracují i lidé z Latinské Ameriky.

Zámečník: Zásobárna talentů je v každé zemi omezená. A to, že sem přijíždí za prací lidé ze zemí, kde ještě nedávno bývala vyšší životní úroveň, je známka toho, že v ekonomice se rodí něco nadějného. Ti Španělé a Řekové v tom asi vidí perspektivu. Když se kouknete na zaměstnání mladých na jihu Evropy, tak to jsou většinou nepříliš perspektivní místa na dobu určitou. Je tam obrovský rozdíl mezi regulací chráněnými místy tatínků a místy synů, o které se doma starají matky až do dospělosti. Mama hotel je často velmi vynucená reakce na nedostatek příležitostí. A tito ambiciózní lidé ze Španělska a spol. nebudou čekat v mama hotelu sedm let, než dostanou příležitost. Radši to zkusí v Brně. Je skvělé, když začneme mít image místa, kde se dá něco tvořit a jsou na to výborné podmínky. A i kdyby to pro něj neměla být konečná, tak je to pro nás opravdu dobré. Nejde jen o Brno. Tady v Praze má farmaceutická firma Merck obrovskou firmu na big data. Tam je průměrný plat přes 100 tisíc korun měsíčně.

Zleva Lenka Zlámalová, Petr Sklenář, Pavel Kysilka a Miroslav Zámečník - Foto: Jan Zatorsky

Jak využila éru prosperity vláda a veřejná sféra?

Sklenář: Za důležité považuji, že se nám podařilo udržet makroekonomickou stabilitu. Není tady žádná nerovnováha. Nenafukují se žádné výrazně nebezpečné bubliny. Patříme k zemím, kde je teď asi největší rovnováha mezi dluhy a úsporami domácností.

Zámečník: Domácích zdrojů je tady dost. Není žádný problém, abychom si zaplatili základní investice do dálnic a spol. ze svého a nečekali na dotace z Evropské unie. Pražský okruhu a dálnice do Vídně měly stát dávno. Vůbec všechny tahy, které nás spojují s okolními zeměmi. To je pro tak otevřenou vývozní ekonomiku zásadní.

Sklenář: Pozitivní je, že klesá dluh veřejného sektoru. Nejen v poměru k výkonu ekonomiky, ale i celkově. Jsou jen tři země v Evropské unii, které to dokážou. Kromě nás ještě Dánsko a Německo. Je to spíš nezamýšlený důsledek hospodaření vlády. Veřejný dluh snižují investice, které vláda nebyla schopná udělat. Chabé veřejné investice jsou neštěstím posledních pěti let. Nejde jen o vládu. Neinvestují ani města a obce. Dřív starostové a městské rady běžně hladce rozhodovali o investicích za desítky a stovky milionů. Dnes na všechno musejí být různí poradci a právníci.

To hodně souvisí s tím, že nejen ministři a vládní úředníci, ale i starostové a hejtmani se bojí kriminalizace.

Zámečník: Každý z nás, kdo tady sedíme, poznáme tunel. Proč to proboha nejsou schopní poznat policajti a státní zástupci? Kazí život lidem, kteří nic špatného neudělali. Všichni se pak bojí investovat. Pak se ty peníze musí prožrat tím, že se před volbami dá jízdné zadarmo důchodcům. Jediné společenské vrstvě, která by měla čas jezdit mimo špičku. A co se stane? Nahrnou se do vlaků i ve špičkách. Studenti jednoduše řekli, že jízdné zdarma nechtějí. Že je to politický úplatek. Nejsou za to nijak vděční. Jízdné stejně dostávají v kapesném od rodičů. Tak se jim o tu částku jen to kapesné sníží. Až budou ranní zácpy ve vlacích, tak uvidíte, jak lidé, co jdou do práce, začnou být naštvaní na důchodce, co pojedou na výlet a na nákupy. Nepustí je do toho narvaného vlaku. Ostře to vyhrotí vztahy mezi lidmi. Už vidím ty nadávky. Tyhle nápady jsou úplné hovadiny, které jen rozeštvávají společnost.

Už dnes se mluví o generačním střetu zájmů.

Zámečník: No tak ten se vyhrotí.

Sklenář: To jízdné zdarma je jen ukázka, jak se těch pět let prosperity nijak nevyužilo ke změně struktury veřejných financí. O žádných reformách nemůže být ani řeč. U důchodů se to spíš posunulo na druhou stranu. Omezila se zásluhovost a vazba penze na plat během pracovní kariéry. A ještě taková drobnost. Stát, místo aby si prodloužil v éře nízkých úroků délky půjček, si je zkrátil. Ministr financí (Andrej Babiš – pozn. red.), aby si líznul těch pár milionů na krátkodobých dluhopisech, zkracoval ty dlouhodobé.

Zámečník: Autor je úplně stejný jako u jízdného zdarma pro důchodce.

Kysilka: Veřejný sektor celkově je horší příběh. Tam nevidím nic moc pozitivního. Snad s výjimkou toho, že se začalo nejen mluvit, ale i něco dělat s platy učitelů. To je zásadní pro budoucnost národa. Už mám signály z univerzit, že se na pedagogické fakulty začíná hlásit víc kvalitnějších zájemců. Poprvé po dlouhých letech. Potřebujeme radikální zvýšení učitelských mezd. Alespoň o třicet procent. Když mi na to někdo namítá, že přece kvůli tomu zítra učitelé nezačnou líp učit, tak říkám: Ne, nezačnou. Ale začneme je motivovat, aby se snažili. A hlavně do té profese přitahovat schopnější. Druhým úspěchem je, že se podařilo snižovat podíl veřejného dluhu na HDP. I když to bylo dáno tím rychlejším růstem ekonomiky, nikoli zásahy vlády. A tím už se dostávám k těm negativům. Je zločin, že v době rekordní prosperity vláda posílá do sněmovny a sněmovna schvaluje návrhy státních rozpočtů s deficity. Vůbec se neučíme budovat si zdravý návyk a společenský konsenzus na tom, že v dobách růstu máme dělat rezervy, tedy rozpočtové přebytky pro špatné časy. Vůbec nemá cenu se bavit o přijetí eura dřív, než budeme schopni v dobrých dobách vytvářet rezervy na ty špatné. Hlavně se vůbec nepodařilo dohnat a zmenšit ten šílený dluh v oblasti technické a dopravní infrastruktury. Dálnice, obchvaty, síť pro rychlý internet. Úplně největším negativem ale je, že za posledních pět let jsme zaplevelili náš právní systém obrovským množstvím nestravitelných regulací.

Co jsou ty nejhorší regulace?

Kysilka: Neřeknu ty nejhorší. To je všechno špatně od a po z.

Byla to éra nejintenzivnějšího zaplevelování v historii Česka?

Kysilka: To určitě byla. Dalším negativem je to, že vláda zvyšováním platů státních zaměstnanců, a teď nemluvím o učitelích, ale o správě státu, vyluxovala kvalifikované lidi z trhu práce. Vytáhla je z oborů, které jsou produktivní a kde se na rozdíl od státní správy skutečně vytváří přidaná hodnota.

Zámečník: To je hodně nebezpečný trend posledních let, že veřejná sféra platí lépe než soukromá. Země, kde lidé touží po práci ve státních službách víc než po práci v soukromém byznysu, nejsou zrovna perspektivní.

V Řecku stát platil dlouhodobě výrazně lépe než soukromé firmy. Ve Francii byl ještě nedávno vytouženým místem 75 procent absolventů veřejný sektor. Jenže i u nás považují mladí absolventi ekonomie za nejvíce atraktivní zaměstnavatele Českou národní banku a ČEZ.

Zámečník: To je špatně. Takhle se těžko vybuduje podnikavá kultura start-up firem.

Americký šéf Avastu tvrdí, že úspěšný start-up nikdy nevznikne z dotací. Že je to velký evropský omyl. Žádný Google, Facebook a Silicon Valley vůlbec nejsou produkty dotací, ale soukromých peněz.

Zámečník: No jasně. Role soukromého investora, který rozhoduje, co je a není perspektivní, je zásadní.

Kysilka: Řada českých start-up firem, které byly úspěšné, už se přemístila do Silicon Valley.

Ještě se vraťme k těm zahraničním investorům a vývozu zisků. Když se nedostaneme na začátek a na konec toho výrobního cyklu se start-up firmami a vlastními značkami, které budeme umět prodat, tak nikdy nebudeme bohatou ekonomikou?

Zámečník: Pokud zůstaneme uprostřed toho cyklu, tak tady německé platy nikdy nebudou.

Kysilka: Znám příběh firmy, které se z těch pěti šesti procent marže jako subdodavatel v řetězci pro německé firmy po deseti letech tvrdé práce podařilo vyskočit z toho začarovaného kruhu. Našla si cestu přímo ke klientům a dnes má tu dvoucifernou marži, stejnou jako Siemens. A dokonce pronikla se svými výrobky i do Číny. Vyskočila z výroby více do vlastní značky a marketingu. Český byznysmen ale musí být hodně bohatý, aby si to mohl dovolit. Druhá věc, která tomu pomůže, je vytváření co nejlepších podmínek pro podnikání. Tím se zase vracíme k tomu, jak veřejný sektor prosperitu promarnil a věci se hodně zhoršily. Firmy nemůžou být úspěšné, když se víc než na boj s konkurencí musí soustředit a mrhají energii na boj s paragrafy. Skoro na všechno je dnes potřeba mít drahé, sofistikované právní kanceláře. Malý podnikatel to vůbec nemá šanci zaplatit.

Zámečník: No, jak to může vypadat, když to do rukou dostane mikromanažer s autoritářskými sklony?