KOMENTÁŘ ONDŘEJE ŠTINDLA

Poptávka po plamenech

KOMENTÁŘ ONDŘEJE ŠTINDLA
Poptávka po plamenech

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Padesát let po hrdinském činu Jana Palacha se na pražském Václavském náměstí pokusili upálit dva muži středního věku. Jeden v pátek odpoledne, jeho stav podle lékařů zůstává vážný, druhý o den později – policisté mu ale v činu zabránili. Nebyla zveřejněna jejich totožnost a ani o motivech jejich činů není známo prakticky nic.

Muž, který se zapálil v pátek, prý na místě postával se dvěma cedulemi psanými latinkou a arabským písmem, před činem sdělil bratrovi, že chce odejít jako Jan Palach. Podle policie jeho rozhodnutí nemělo politické motivy. O den později ho následoval člověk, který si na místo údajně přinesl vlajky Spojených států, Izraele, SSSR, Evropské unie a OSN.  

Česká společnost, nebo alespoň její významná a slyšitelná část (patřím k ní), se hlásí k Janu Palachovi, uctívá ho jako člověka, který ve zdánlivě beznadějné situaci dokázal projevit odpor způsobem krajním a také mobilizujícím. Zapsal se do české kolektivní paměti jako mladík, který se obětoval v plamenech. Je to také velice silný obraz, který se nějakým způsobem zapsal do českého kolektivního vědomí – také jako možnost, cesta.

Pro člověka, který se dostal do situace, již vnímá jako bezvýchodnou, to může být svůdná představa. Třeba překročit hranici trápení a třeba i osamění, pocitu izolace a křivdy nebo bezvýznamnosti k významu až historickému, přiřadit se k hrdinům.

Nikdo zatím nemá tušení, co ty dva muže k jejich rozhodnutí vedlo, u sebevražd či pokusů o ně to zhusta bývá tak, že není možné identifikovat jeden jediný motiv, který rozhodl o všem. Dá se říct jen, že chtěli odejít ze světa zaznamenáni, možná vzdorně, s prásknutím dveřmi.

Představu, že způsob dobrovolné smrti, její modus operandi, může nějakým způsobem rozhodnout o jejím vnímání, že člověk, který se zapálí, se tím také stává nějak významnějším a jeho úděl smysluplnějším, vlastně potvrzuje i reakce veřejnosti na podobné události (zvlášť zjevné to bylo v roce 2003, kdy se na Václavském náměstí zapálil student Zdeněk Adamec z Humpolce).

Podobně i po pátečním činu ožily sociální sítě spekulacemi, kdo viděl v neznámém sebevrahovi oběť toho či onoho, který protestoval proti tomu či onomu. Spíš než o nějaké konkrétní nespravedlnosti, jíž je potřeba krajním způsobem vzdorovat, ale ty pokusy i reakce na ně svědčí o čemsi nezdravém. Poptávce po mučednících, kteří by únavným sporům, jež tu vedeme, dodali doslova smrtelnou vážnost, poptávce po mrtvých, jimiž by bylo možné podepřít svoje pravdičky. Poptávce po plamenech.  

21. ledna 2019