Občanským demokratům patřil pražský magistrát od počátku 90. let až do roku 2013, kdy primátora Bohuslava Svobodu vystřídal s pomocí sociální demokracie a komunistů dosavadní koaliční spojenec Tomáš Hudeček (TOP 09). Může se ODS v hlavním městě ještě někdy vrátit na špici? Je od ní moudré postavit jako volebního lídra opět exprimátora Svobodu i přesto, že byl spolu s Hudečkem a dalšími několika radními, byť kontroverzně a nepravomocně, ale přesto odsouzen za prodloužení smlouvy provozovatelům Opencard?

Kdybyste se letos na podzim stal primátorem, v čem by se Praha za další čtyři roky posunula?

Myslím, že odpověď snad vyplývá už ze srovnání, jak Praha fungovala, když jsme ji vedli my, a jak fungovala potom. Za nás se Praha bezesporu rozvíjela, stavělo se, přestože to byla relativně těžká doba a neměli jsme peníze. Ve srovnání s dneškem jsme měli šíleně málo peněz. Dnes ekonomika roste, takže je mnohem víc peněz z daní. Kromě toho jsou příjmy města závislé i na počtu obyvatel, který v Praze taky stoupá. Rozpočet Prahy je o 10, možná 15 miliard větší, než byl za nás. A přesto my jsme dokázali dostavět Blanku. Současně za nás pokračovaly práce na městském okruhu, vznikl úsek, který propojuje dálnice na Hradec Králové a na Boleslav. Rozestavěli jsme centrální čističku. Tu jsme celou připravili, projednali s Evropskou unií, vyčlenili na ni peníze, i když jich moc nebylo. Oni dodneška čističku neotevřeli. Prostě nedokázali ani dotáhnout věci po nás. Nezbude po nich nic. Kromě toho, že nedělali nic, už se jenom hádali. Praha se zastavila. 

Když říkáte my, zahrnujete do toho i Pavla Béma? 

Mluvil jsem teď o těch třech letech, kdy jsem na magistrátu měl možnost s ODS a se svým týmem řídit magistrát já.

Ale tunel Blanka je Bémovo dítě.

Blanka je Bémovo dítě a bezesporu jeho obrovská zásluha. S nadsázkou řečeno – Bém jednou bude mít v Praze sochu. A nebyla to jen Blanka, Bém a jeho tým udělali celou řadu dalších kroků dobrých pro Prahu v oblasti stavební a dopravní. Jednou se na jeho éru svět bude dívat jinak. Bém byl vizionář a o některých jeho představách si můžeme myslet svoje. Olympiáda v Praze… Ale celkově to byl člověk, který se nebál. 

Vy když jste vystřídal Béma, neoficiálním motivem bylo i to, že v hlavním městě začíná vládnout jakási čistější ODS, což bylo implicitně přiznání, že se předtím taky docela kradlo. 

Že se přitom dopustil různých chyb, že řekl: Blanka bude stát 20 miliard, a přitom věděl, že to jsou náklady jen na hrubou stavbu, je taky pravda. Podívejte, když kdysi Baxa (Karel Baxa, primátor Prahy v letech 1922 až 1937 – pozn. red.) postavil primátorskou rezidenci, okolo stavby byla spousta problémů, například se stavělo za peníze banky, v níž on byl předsedou představenstva. Ale to už se dneska neví. Ví se, že udělal Mariánské náměstí (sídlo budovy magistrátu – pozn. red.) a že Prahu někam posunul. Je to nejslavnější primátor v jejích dějinách. Podobně dneska už nikdo neví, jaké byly skandály kolem stavby Obecního domu, který nakonec stál třikrát tolik, než se plánovalo. Noviny tehdy psaly, že ze stavby mizejí cihly a že se staví z nejhoršího materiálu. A přitom je Obecní dům pýcha Prahy. 

Jaké projekty jste zahájil vy, tedy co je čistě vaše dítě, a nikoli už Bémovo? 

My jsme zahájili projekt čističky, to byla velká investice. My jsme připravili variantu metra do Písnice, která se nikoli naší vinou nikdy neuskutečnila. Posunuli jsme do lepšího stavu Dopravní podnik, za nás se začal chovat racionálně, peníze z něj nemizely. Dopravní podnik začal vydělávat. Otevřeli jsme diskusi o velké koncertní síni pro Prahu. Rudolfinum ani Obecní dům nestačí kapacitně ani akusticky. Měli jsme už vytipovaná místa, než Prahu převzal primátor Hudeček. Teď se k našim plánům koalice vedená ANO hrdinně vrací. 

Když už jsme u Hudečka a vašeho konce v primátorském křesle: napadlo vás někdy, jestli rok 2013 nebyl poslední, kdy v Praze vládla ODS? V těch pěti následujících letech o vás moc slyšet nebylo.

To si nemyslím. Setrváváme celou dobu na našich pozicích, byli jsme regulérní opozice a i z opozice jsme se pořád snažili něco prosadit. Všechny problémy dneška – lokální doprava, nedostatek parkovišť – jsou témata, která jsme se pokoušeli otevírat, o kterých jsme se na zastupitelstvu každý čtvrtek hádali od devíti ráno do sedmi večer. Byť oni si pak vždycky odhlasovali program a v něm naše návrhy nebyly zařazeny. Problém opozice je, že se v ní jakoby ztratíte, přestáváte být vidět. Zvlášť když proti sobě máte konsorcium, které ovládá část médií. Pak už nejde hlavně o to, že by o vás špatně psali, ale že o vás nepíší nic. Což se ale časem aspoň do jisté míry podařilo překonat.

A nevzdaluje se vám Praha obecně politicky? Loni ve volbách do sněmovny měli v Praze stejně hlasů jako vy zelenáči z Pirátů. I v takových starých baštách ODS, jako je Praha 6.

Praha 6 je složitá, protože z ní vzešel Pavel Bém. A když přijmete rétoriku, že Bém je veškeré zlo – já ji nepřijímám –, tak se to pochopitelně promítne do výsledků strany. Na šestce byl odklon od nás největší, logicky. Přitom Praha 6 svou skladbou obyvatelstva je pravicová z principu, tam není žádná levicová většina.

No právě – dá se to ještě takhle předpokládat? Nestává se i Praha tím, čím jsou metropole na Západě, kdy ve městech převažuje zelená, progresivistická buržoazie?

Ve světě takovou tendenci vidíme, jistě. A je fakt, že ve chvíli, kdy jste úspěšný pravicový politik, tak skoro zákonitě začínáte být liberálnější. I vy totiž začínáte vidět, jak ten svět je složitý. Ale sem to ještě zdaleka nedošlo, změny v pražské politice vycházejí z elementární touhy lidí po změně. Vezměte si Věci veřejné nebo nověji Piráty. Kde byste u nich hledal větší liberálnost ve smyslu touhy po větší svobodě? Piráti jsou levicoví, pozoruji to ve sněmovně, v celé řadě hraničních hlasování se přidávají k levici. Sociální politika, zdravotnictví, tam mají představu všeobjímajícího zdravotnictví, které má směřovat k bezplatnosti. Což v éře moderní medicíny nemůže fungovat nikde na světě.

Jak byste charakterizoval vládu Adriany Krnáčové? Jaké měla opozice za její vlády zacházení?

Ona prošla dvěma fázemi. Když začínala, tak to zoufale a zoufale dlouho neuměla. Musíte se naučit pravidla hry, kdy se hlasuje, jak se hlasuje, co primátor smí a co ne. Nebyla vůbec schopná to pochopit, musela mít vedle sebe pořád  nápovědu. Proto se taky vyhýbala diskusím a vůbec nevedla zastupitelstva. V druhé fázi, kdy jakoby vládla pevněji, se zase projevila její pravá povaha. Ona je arogantní. Co vím, zacházela velmi tvrdě s radními, ale i na zastupitelstvech se každou chvíli pokoušela nás okřikovat, napomínat, vyhrožovat.

Zásadními partnery ANO byli Zelení. Petra Kolínská měla v gesci rozhodování o stavebních plochách. Dá se jí připsat vina za to, jak v Praze podražilo bydlení? Od nástupu této koalice podražilo bydlení v Praze o 60 a víc procent.

Zcela jistě. Když zaškrtíte projekty a nic se nestaví, ceny jdou pochopitelně nahoru. Růst cen bydlení je celosvětový, ale v Praze je extrémní. Mladý Stropnický a Kolínská blokovali prakticky všechno: nákladové nádraží Žižkov je známý příklad. Projekty na Smíchově nebo Rohanském ostrově jsou mezitím odblokované, ale jen napůl. Území je schválené jako stavební parcela, ale pořád není dohoda na tom, co se tam postaví.

Jak byste té nouzi uměli odpomoci vy?

Musíte hlavně umět rozhodnout, že se někde stavět bude. Odblokovat pozemky, najít nové prostory. V Praze je celá řada brownfieldů, není nutné město pořád rozšiřovat do polí. Cena bytů půjde dolů, až se začnou stavět. Ale k tomu taky musí být územní plán města – a ten my nemáme.

Za jak dlouho od chvíle, kdy magistrát liberalizuje developerskou politiku, to lidé pocítí na cenách bydlení?

Musíte s tím začít hned, jak nastoupíte, tak aby se na konci vašeho čtyřletého mandátu už nějaké výsledky objevily. Naše výhoda je, že už máme vytipované úseky, kde by se dalo stavět.

Kam byste zařadil uskupení Praha sobě a jejího lídra Jana Čižinského? Je to další varianta Zelených, tedy zpomalovači a brzdiči?

Čižinský jasně patří ke zpomalovačům, je zelený. Je levicový. Mám část rodiny na Praze 7, takže vím, co se tam pod Čižinským děje v dopravě, že ze všech těch zastávek, cyklistických pruhů a můstků nejsou všichni nadšení. Když chcete dělat politiku rozumně, musíte si uvědomit, že ve městě se pohybují chodci, cyklisti a řidiči – a musíte najít rovnováhu, která bude vyhovovat všem. Nikoli stavět jen cyklostezky. V Praze jezdí na kole sedm procent lidí. Ani ve městech jako Amsterodam, která mají pověst cyklistického ráje, nepřerůstá počet cyklistů nikde 20 procent.

Šli byste do koalice s ANO?

Na takto hypotetickou otázku se nedá odpovídat. Půjdeme do koalice s někým, kdo nám umožní plnit náš program. A zároveň budeme chtít, aby to byla demokraticky fungující strana. Naprosto jednoznačně jsme si řekli, že nebudeme jednat s komunisty a dalšími extrémními stranami, řekněme s SPD. Každopádně společných bodů máme s ANO poměrně málo.

A bude to ve vašich povolebních úvahách aspoň faktor, pokud byste do koalice s ANO měli jít jako silnější, nebo jako slabší partner?

Jako slabší partner – to nikdy neuděláme. Pro nás je lepší zůstat v takovém případě v opozici, protože náš čas přijde. Vždycky jsme říkali, že pobyt v opozici může trvat dvě volební období, celostátně i v Praze. Na to jsme prošli příliš složitým vývojem a příliš jsme krváceli, než abychom se teď zahazovali tím, že někomu budeme dělat stafáž. 

Co jste říkal tomu, když váš poradce Marek Hanč svého času přešel k Adrianě Krnáčové a ANO?

Marek Hanč je bezesporu mediálně schopný člověk, v ODS se toho hodně naučil. V nějaké chvíli se rozhodl, že to, co umí, bude dělat jako řemeslo. Když pracoval pro mě, byl normálně členem ODS. Mohl se účastnit i diskusí, jaké věci chceme dělat. Dnes je to námezdní síla, pracuje na zakázku.  

Dotklo se vás to lidsky?

Nebylo by fér, kdybych řekl, že mě tím potěšil. Protože náš vztah byl velmi těsný, pracovně i lidsky. Ale dovedu pochopit, když si někdo místo politiky najde zaměstnání. Nicméně už spolu nemáme žádné vztahy, je to uzavřená kapitola.

Nedávno jsme v Týdeníku Echo měli rozhovor s Ivanem Pilným. Tak jako jiní členové ANO i on používá váš případ k vyvinění případu Babiš. Není od ODS politická chyba kandidovat nepravomocně odsouzeného člověka?

Ale základní rozdíl přece je, že Babiš je zažalován za neoprávněné získání 50 milionů. Za konkrétní trestný čin. Já jsem stíhán za to, že jsem na schůzi zastupitelstva jako jeden ze zastupitelů nějakým způsobem hlasoval. V rozsudku proti nám je napsáno, že jsme se neobohatili, že jsme nezískali ani korunu. Ale soudce řekl, že se mu naše hlasování nelíbilo. A já jsem spolu s ODS přesvědčen, že zastupitele je třeba bránit. Je to dnes celorepublikový fenomén. Pobavte se se starostou nějaké malé obce, nechte si vyprávět, jak když mají hlasovat o investici za 100 tisíc, tak se ze strachu všichni hodí marod a na radu mu nikdo nepřijde. Rozdíl mezi případem mým a Babišovým je rozdíl mezi děláním politiky a děláním kšeftu.

Dobře, ale politicky to ODS oslabuje, přinejmenším může ANO odrážet kritiku za trestní stíhání premiéra odkazem na vás.

Možná si tím u voličů škodíme, ale my říkáme, že jestliže připustíme, aby rozhodování zastupitelů ovlivňoval soud, skončili jsme se zastupitelskou demokracií. Zastupitel, notabene primátor, je ve své funkci povinen hlasovat. Takže pokud neodhlasováváte nějaký zjevný zločin, není možné, aby vás za to justice stíhala. 

Jaký je stav ODS – nejen v Praze, ale celostátně? Využíváte svůj potenciál? Vedení strany si už asi tři roky libuje, jak pořád stoupá, a dostali jste se na nějakých 13 až 15 procent. Žádný zázrak. 

Podle mě to číslo neříká skoro nic. Všechny klasické demokratické strany ztrácejí. My jsme jediná mezi nimi, která nějaká procenta přibírá. Vzestup je pomalý, to máte pravdu, ale je trvalý.