KOMENTÁŘ ONDŘEJE ŠMIGOLA

Pravé řešení klimatické krize? Stavět jaderné elektrárny a bombardovat Čínu

KOMENTÁŘ ONDŘEJE ŠMIGOLA
Pravé řešení klimatické krize? Stavět jaderné elektrárny a bombardovat Čínu

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Stalo se již tradicí, že přijde horké léto a zpravodajství nás zásobuje požáry z celého světa. Tentokrát však oheň dorazil i do samotného Česka. V Českém Švýcarsku vzplálo několik hektarů lesa. Vyjelo k němu přes 400 hasičů, kouř byl cítit až v Praze. To zase vyšponovalo diskusi o globálním oteplování a klimatické změně do hysterických výšin.

Odložme na chvíli stranou spory o to, zda se otepluje, o kolik se otepluje, zda je na vině člověk a jestli se jedná o existenční katastrofu, nebo spíše drobnou nepříjemnost. Připusťme, že se klima mění a nějaký díl viny má i člověkem vypouštěný oxid uhličitý. Pak se ale musíme ptát, proč zelené hnutí a jeho spojenci dělají vše pro to, aby snahu o snížení CO2 úspěšně sabotovali.

I pokud zrovna nepropadáme klimatické hysterii, je třeba připustit, že environmentální politika v rozumných mezích je žádoucí. Chceme předat krásnou krajinu budoucím generacím v co nejlepším stavu. Technologie a některé regulace směřující k čistšímu vzduchu jsou vítané. Prý věc, která by nejvíce zarazila cestovatele časem, by byl hrozný smrad linoucí se z velkých měst. Znečištění bylo všeobecné.

Zvláště Londýn býval svým smogem proslulý. Při bezvětří město zahalila hustá mlha z komínů a továren s vážnými zdravotními důsledky. V prosinci 1952 Londýn zasáhl „velký smog“, před kterým se nedalo skrýt ani ve vnitřních prostorách. Podle některých odhadů na jeho následky zemřelo až 4000 lidí. Zákony o ochraně ovzduší z let 1956 a 1968 tento problém vyřešily. Nebo stačí zajet do jakéhokoli města, které nemá západní standardy ochrany ovzduší, třeba do Káhiry nebo Dillí, aby člověk ocenil relativní čistotu Prahy.

Sama o sobě elektrická auta také nejsou špatná. Vadí, že jsou drahá a proti autům se spalovacími motory stále mají hodně nedostatků, jako relativně dlouhé nabíjení. Nicméně v posledních pár letech dělají rychlé pokroky. V budoucnu mohou posloužit stejnému účelu jako posloužili jejich předci se spalovacím motorem. Jejich zavedení bylo totiž ekologickým krokem kupředu. Před rozšířením automobilismu byla města plná koní a hlavně jejich výkalů, což nebylo ani příjemné, ani čistotné, ani zdravé. Přesto elektrická auta naráží na jeden velký problém. Pokud elektřina do nich pochází z „nečistých“ zdrojů, celkově to příliš nezmění.

Zde se dostáváme k tomu, jak zelené hnutí a spol. zdárně sabotují opravdu zelenou energii. V podstatě nabízí dvě řešení. Zaprvé jsou posedlí obnovitelnými zdroji energie, jako je vítr, slunce a voda. Pokud nejste alpská či severská země s množstvím rychlých toků, jediným způsobem, jak získat energii z vody, je výstavba velkých přehrad, ty mají samy o sobě řadu nedostatků, od potřeby vystěhovat lidi ze zatopených vesnic až po vyvolávání zemětřesení u těch opravdu největších. Vítr a slunce jsou zase nestálé zdroje závislé na počasí, zabírají obří plochy lépe využitelné půdy a ekologicky to s nimi může také být na štíru. Například Kalifornie nyní začíná řešit, co s vysloužilými solárními panely. Ty ze začátku nultých let, kdy tam začal solární boom, se blíží ke konci své životnosti a obsahují příliš mnoho toxických kovů na to, aby šly prostě vyhodit.

Druhým řešením jsou zákazy všeho, co ekologové považují za škodlivé, počínaje plastikovými brčky a spalovacími motory konče. Výsledkem je zdražování, klesající úroveň života, protesty, bouře a vzestup populistů.

Řešení celého problému je jednoduché, jaderná energie. Má nulové emise uhlíku, je spolehlivá a její výroba relativně levná. Přesto ekologové proti ní z neznámých důvodů urputně bojují. Při vymýšlení evropského Green New Dealu by měla být podpora jaderné energie na prvním místě, přesto pro její zařazení v rámci taxonomie do kategorie „čistá“ musel být sveden urputný boj.

Pokud se zeptáte environmentalisty, proč nepodporuje nukleární energii, nejspíše odpoví něco ve smyslu, že se jedná o slepou cestu. Například Greta Thunbergová tak tweetovala: „Zítra Evropský parlament bude rozhodovat, jestli lze považovat fosilní plyn a jádro za ,udržitelné‘ zdroje v taxonomii EU. Ale žádný lobbismus a greenwashing z nich ,zelené‘ neudělá. Zoufale potřebujeme skutečnou obnovitelnou energii, ne falešná řešení. #NeMojeTaxonomie.“ To je ta stejná Greta Thunbergová, která tak ráda křičí na světové vůdce, že konec světa je za rohem a je potřeba udělat vše pro jeho záchranu.

V Kalifornii environmentální a ekologické spolky zase protestují proti plánu prodloužit životnost poslední jaderné elektrárny ve státě. Britští Zelení odsoudili rozhodnutí vlády udělit povolení k výstavbě nové jaderné elektrárny Sizewell C.

Nejvíce do očí bijícím příkladem antijaderného aktivismu je samozřejmě Německo, které se zcela nesmyslně rozhodlo uzavřít veškeré své jaderné elektrárny a nyní zjišťuje, že by se mu zatraceně hodily. Vládní Zelení ale i tak protestují a snaží se všemožně zablokovat prodloužení životnosti posledních tří stále funkčních jaderek.

Argumenty proti jaderným elektrárnám jsou v podstatě trojí. Za prvé bezpečnost. K vážným nehodám zatím došlo jen v Černobylu a ve Fukušimě. Za druhé, co s jaderným odpadem. Strčí se do zabezpečených odkladišť. Za třetí velká cena výstavby. Ta je však částečně způsobena přísnou regulací a bezpečnostními podmínkami. Rozbíhající se výzkum malých modulárních reaktorů by tuto výtku mohl vyřešit. I tak se ale jedná o zlomek ceny potřebné k celkové zelené transformaci ekonomiky a života.

Odpor zelených proti jaderné energii ukazuje, že jim ve skutečnosti nejde o záchranu planety, jak tvrdí, ale o vytvoření nové společnosti. Planetu nelze pouze zachránit, ale musí se tak stát morálním způsobem. Pokud se podaří omezit emise uhlíku bez změny životního stylu, tak vlastně selhali. Musíte se vzdát brček, aut, hovězího masa i dětí. Je to nové náboženství – a které náboženství se obejde bez obětí?

Environmentalisté také považují za problém samotné lidstvo. Například bioložka Jane Goodallová, známá díky své práci s šimpanzi, nedávno na konferenci v Davosu prohlásila, že by tyto environmentální otázky „nebyly problémy, kdyby na planetě žilo stejně lidí jako před 500 lety“. Tehdejší populace byla mezi 420 a 540 miliony lidí. Ideální svět Goodallové by tedy vyžadoval likvidaci zhruba 6,7 miliardy lidí.

Nakonec je tu ten malý problém, že i pokud by se Evropě podařilo za cenu velkých obětí stáhnout vypouštění uhlíku na nulu, z globálního hlediska to bude mít pramalý význam. V roce 2019 EU plus Británie vyprodukovaly 8,69 % světových emisí, Čína 30,34 % a USA 13,43 %. Drakonickou regulací emisí EU svět opravdu nezachrání. Výsledkem bude jen odchod průmyslu do Číny a dalších zemí s nižší regulací, což ve výsledku povede k celosvětově větším emisím a zničení konkurenceschopnosti Evropy. Čína mezitím vesele vypouští uhlík dál. Emise plánuje zvyšovat dalších deset let a tím spolehlivě vynulovat jakékoli snížení v Evropě. EU doufala, že svým snižováním uhlíku inspiruje zbytek světa, nestalo se tak. Na Čínu nezabírá dobrý příklad ani prosby, je tak načase nasadit hrozby. Pokud environmentalisté chtějí zachránit planetu, je třeba začít bombardovat Čínu. Není to nejspíše to, co měla Greta Thunbergová na mysli, když osočovala světové lídry ze „selhání jednat“, ale je to logický důsledek jejích požadavků.

27. července 2022