Nebesa nejsou spravedlivá, ale aspoň to vyhrál někdo třetí. To si asi mohli říct společně a každý zvlášť Jiří Fajt a Marek Pokorný, když se v úterý dozvěděli, že ani jeden z nich se nestane ředitelem Národní galerie. Oba na to čekali, Marek Pokorný, který před lety pozvedl Moravskou galerii v Brně, už celý život, Jiří Fajt dva roky od svého sporného vyhazovu jako na satisfakci.

Inu dopadlo to jinak, nebesa nejsou spravedlivá. Oba jsou přitom velmi schopní a kvalitní odborníci a manažeři, možná ve svém oboru nejschopnější u nás a lze předpokládat, že Národní galerii by vést uměli, i když každý poněkud jinak. Ale nepovedou ji, aspoň tedy v dohledné době, protože byli „poraženi“ polským výsadkem, Alicjí Knastovou, která má do funkce nastoupit 1. ledna.

Ale paní Knastová není jen tak někdo, stačí se podívat na její profesní životopis. Je za ní práce v nejprestižnějších polských muzejních institucích, naposledy vedla Slezské muzeum v Katovicích, jedno z těch obdivuhodných muzeí, které v poslední době v Polsku vznikly (Varšava, Gdaňsk a Gdynie etc.) a které jsou na špičkové evropské úrovni. Národní galerie v Praze není ovšem v pravém slova smyslu muzeum, je to mnohotvárný a velkorozměrný kolos, který žije svým vlastním životem, potřebami i požadavky. Každý, umělci, teoretici, galeristé, kulturní veřejnost pochopitelně, každý, koho to zajímá a má tam své zájmy (i ty pochopitelné), chce od NG něco trochu jiného a zdaleka to není jen to, co ministr Zaorálek uvedl jako hlavní přednost budoucí ředitelky, že totiž prý paní Knastová „přiláká mladé lidi“. Ono to asi bude v Národní galerii o něčem dosti jiném než o nějakém klubu pro mládež. Ale to asi ví i ministr, natož aby to nevěděla paní Knastová. Asi by se jí slušelo popřát mnoho zdaru a ocenit, že se té paní Polce k nám chce.

(Kdyby náhodou se paní Knastová podivila nad titulkem, budiž jí prosím vysvětleno, že jde o název kdysi velmi populární a stále hrané operety českého skladatele Oskara Nedbala.)