KOMENTÁŘ

Všechno je věc očekávání

KOMENTÁŘ
Všechno je věc očekávání

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Česká ekonomika zažila ve druhé čtvrtině letošního roku nejhorší propad v historii. V porovnání s předchozím rokem se propadla o 10,7 procenta. Ve srovnání s prvním čtvrtletím o 8,4 procenta. Právě do toho druhého čtvrtletí spadá téměř celé koronavirové vypnutí. Karanténa byla v Česku vyhlášena 13. března. Přepočteno na konkrétní čísla to znamená, že se výkon českého hospodářství propadl skoro o 150 miliard korun. Ty peníze někdo konkrétní nevydělal. Někomu chybí. Jsme o těch 150 miliard korun chudší než loni.

V rekordních pádech nejsme výjimeční. Sousední Německo se propadlo o 11,7 procenta. Francie o 19 procent. Itálie o 17,3, Španělsko dokonce o 22,3 procenta. Průměrný pád zemí eurozóny činí 15 procent. Ostatní země střední Evropy včetně Slovenska zatím výsledky za druhou čtvrtinu roku nezveřejnily. U všech, které to už udělaly, je to nejhorší pád za poslední desítky let. U Německa a Francie za poslední půlstoletí.

Přesto se o rekordním českém poklesu nereferuje nijak tragicky. Ekonomové totiž většinou očekávali, že pád bude výrazně hlubší. V průměru počítali až s osmnácti procenty. Jejich odhady vycházely z průběžných publikovaných čísel, odrážejících stav ekonomiky. Především z pádu průmyslu, který v posledních měsících ztrácel nejdřív třetinu a poté čtvrtinu loňské úrovně.

Když pak výsledky přišly, všichni si oddechli, že jsou výrazně lepší. Naplno se na tom ukazuje, jak obrovskou roli hrají očekávání. A jak je ekonomie především psychologií očekávání. To očekávání rozhoduje o tom, jaký bude výsledek. Když se lidé budou bát a nebudou nakupovat, bude výrazně slabší, než když si starosti moc nebudou připouštět a budou doufat, že to nějak dají a nemají se čeho bát.

Statistici zatím zveřejnili jen první odhad. Nedá se z něj přesně zjistit, co se na kondici ekonomiky nejvíc podepsalo. Z těch dalších čísel, která už z ekonomiky známe, je ale zřejmé, že výraznou roli sehrává domácí poptávka. To, že průmysl jede jen na část výkonu a ten automobilový pouze na půl výkonu. Zahraniční zakázky se prudce snížily. Pro tak otevřenou ekonomiku závislou na vývozu, jako je Česko, jsou to tvrdé rány.

Ekonomiku drželi domácí zákazníci. Hned jak se v květnu otevřely obchody, začali lidé utrácet. Jistě v tom hrálo roli to, že přes dva měsíce se s výjimkou e-shopů nakupovat nedalo. A tak si lidé pořizovali věci, které si za tu dobu koupit nemohli. Ukazuje to ale, že se nakupovat nebojí, což je pro očekávání do příštích měsíců zásadní zpráva.

V iluzi, že je líp než ve skutečnosti, žijeme díky velmi nízké nezaměstnanosti, která se stále drží na předkoronových 3,6 procenta. Vláda totiž uměle drží pracovní místa programem Antivirus, kdy firmám přispívá na mzdy lidí, které už by jinak musely propustit, protože pro ně nemají práci. Zatím není jasné, kdy tato falešně nízká nezaměstnanost skončí. Andrej Babiš je v předvolebním nastavení, takže bude tlačit na to, aby to trvalo co nejdéle. Ideálně do parlamentních voleb příští rok na podzim. Ročně to bohužel stojí 50 miliard korun z rozpočtu a udržuje spoustu míst, jež už nemají žádnou perspektivu.

Nejdůležitější je, že nás teď vláda ujišťuje, že ani při výrazném nárůstu nakažených už žádné vypnutí ekonomiky nepřijde. Takže bychom měli očekávat, že to byl jednorázový šok. S virem se naučíme bez velkých omezení žít a nebude v nás vyvolávat úzkost. Při tomto mentálním nastavení by se mohla ekonomika velmi rychle zotavit a krize by pak měla tu nejoptimističtější podobu písmene V. Prudký pád, rychlý vzestup.

1. srpna 2020