Proč vláda neřeší zdivočelé ceny elektřiny a utíká k sociálním dávkám?

Fialovné do každé průměrné rodiny

Proč vláda neřeší zdivočelé ceny elektřiny a utíká k sociálním dávkám?
Fialovné do každé průměrné rodiny

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Ceny elektřiny v Evropě se kvůli všem možným státním zásahům, prodávaným jako tažení za bezuhlíkovou ekonomiku, dostaly do výšek ještě před pár lety nepředstavitelných. Zdrojů je kvůli řízenému ústupu od fosilních paliv málo. Státních zásahů a regulací přikazujících, zakazujících a nařizujících stále víc. A poptávka stoupá. Tento sociální experiment nemohl skončit jinak než vysokými cenami a nárazovým nedostatkem elektřiny, když v zemích, sázejících na vítr nebo slunce zrovna nesvítí a nefouká. Když se k tomu připočtou takzvané zelené finance a taxonomie, kádrující druhy energií na špinavé a čisté a podle toho uměle zdražující nebo zlevňující úvěry a pojistky na investice do energetiky plus emisní povolenky na špinavé zdroje, z nichž se stala čistá spekulace na politická rozhodnutí, nemohlo to skončit jinak než extrémně drahou elektřinou.

U nás je to vyhrocenější než jinde. V jaderných a uhelných elektrárnách se vyrábí přes 70 procent elektřiny, relativně levně. Nejsme závislí na dovozech drahých surovin. Kvůli zcela pokřivenému evropskému trhu ale zákazníci platí extrémně vysoké ceny. Bez váhání se dá říct v násobcích ceny, za niž se vyrobí.

Trh se pod tíhou všech možných regulací a státních zásahů zdeformoval do paskvilu, který už si ani to jméno trh nezaslouží. Nejsme výjimkou. Podobné problémy řeší vlády řady zemí v Evropě. Právě zdivočelý vzestup cen elektřiny je spolu s rozpadlým světovým obchodem po covidových lockdownech hlavním důvodem prudkého zdražování všeho zboží a služeb ve většině vyspělých zemí. A vlády od Francie přes Polsko po Španělsko a Portugalsko ten problém skutečně řeší. Přestaly si hrát na liberální trh s elektřinou, když nic takového zcela evidentně neexistuje, a začaly regulovat cenu vyrobené elektřiny. Tak se dlouhodobě, i v časech, kdy trh s elektřinou býval ještě úplně svobodný, regulovaly poplatky za přenos a distribuci. Všechny země to dělají s výslovným souhlasem Evropské komise. Není to žádná partyzánština.

Středopravicová vláda Petra Fialy od nástupu 17. prosince minulého roku tvrdí, že vyřešení drahoty a prudkého zvyšování cen elektřiny je její prioritou. Že brzy představí řešení. Tajemně ani nenaznačuje. Premiér a ekonomičtí ministři jen stále dokola opakují, že řešení nebude plošné, ale adresné. Po čtyřech měsících a půl přichází místo plánu na řešení cen energií fialovné. Příspěvek 5000 korun na každé dítě do 18 let v rodinách, které mají hrubý příjem do jednoho milionu korun ročně. Vláda zatím neumí přesně říct, kolik takových rodin je.

Jako řešení cen elektřiny a vysoké inflace, což je systémový problém, zní fialovné jako vtip. V politice se stále víc rozmazávají kontury mezi pravicí a levicí, a proto by byl zajímavý slepý test autorství konkrétních návrhů. Kdyby před velmi dobře orientovaného pozorovatele veřejného prostoru někdo položil tento návrh bez autorského podpisu a nechal ho hádat, kdo takovou věc vymyslel, dalo by se bez váhání říct, že to byl Andrej Babiš nebo guru českého přerozdělování Vladimír Špidla. Babiš v časech covidu rozházel miliardy korun na speciálních jednorázových bonusech pro důchodce, kterým jeho ministryně práce Jana Maláčová, v dresu sociální demokracie, eufemisticky říkala rouškovné. Toto rouškovné pro seniory je jedním z těch politických kroků, které bez váhání můžeme nazvat hlavními spouštěči současné vlny inflace. Právě kvůli babišovskému rozhazování je u nás zdražování třetí nejvyšší z celé Evropské unie. K nebezpečným globálním trendům se přidal ještě faktor Babiš a byl z toho povedený volební slogan Petra Fialy Babišova drahota.

V rámci historického exkurzu je ještě dobré připomenout, že Vladimír Špidla sliboval před volbami 2002 každému novorozenci 50 tisíc korun do kolébky. Naštěstí pro státní rozpočet přišly krátce po jeho nástupu do Strakovy akademie v srpnu 2002 katastrofální povodně a Špidla na to neměl peníze. V září 2005 ale tehdejší vláda sociální demokracie v čele s Jiřím Paroubkem prosadila nápad ministra práce Zdeňka Škromacha na pastelkovné. Tisíc korun jako jednorázový příspěvek pro každého prvňáčka. „Máme před sebou návrh, který naplňuje zcela absolutně stejný model, jaký použil se svými předvolebními úplatky důchodcům a dětem premiér Špidla. Rozdíl je jediný – pan Špidla aspoň ty tisícovky reálně vyplatil. Pan Škromach je jenom slíbí. Platit by samozřejmě začaly až vlády příští,“ komentoval to tehdy poslanec ODS Petr Tluchoř.

Málokdo by si uměl představit, že s reprízou toho, čemu se dá bez rozpaků říct populismus, přijde středopravicová vláda Petra Fialy. Je zjevné, proč s ní přichází. Nemá zatím plán, co s cenami elektřiny. Vidí ale, že účty prudce rostou a že něco dělat musí. Tak se inspiruje u Babiše, Špidly a Paroubka.

Utíká k jednorázovým sociálním dávkám místo toho, aby řešila, co systémově se zdivočelými cenami elektřiny dělat. To jistě není jednoduché. Bude si to žádat změnu zákona, protože by šlo o výrazný zásah do hospodaření soukromých firem podnikajících ve výrobě elektřiny. I do té doby se dá ale udělat několik jednoduchých kroků. Odstranit všem z faktur za elektřinu příspěvek na obnovitelné zdroje. Za každou spotřebovanou MWh dnes člověk platí na dotace do obnovitelných zdrojů 495 korun. Druhým krokem je vzít celou částku, kterou stát inkasuje z emisních povolenek. Ty jsou nyní rekordně drahé, takže suma je násobně vyšší než před lety. A tu částku rozdělit všem lidem a firmám na slevách na faktury. Zelené příspěvky, které na fakturách platíme, i ceny za emisní povolenky jinak stát rozděluje na dotacích na obnovitelné zdroje. Proč je raději nevrátí přímo lidem? A vymýšlí místo toho nesmyslné babišovsko-špidlovské žebračenky? Těmito dvěma kroky vláda aspoň získá čas, aby vymyslela nový rozumný systém regulace elektřiny. Poté, co trh v Evropě skončil pod tíhou státních zásahů.