komentář lucie sulovské

Kde ostatní mluví, tam Poláci proti vměšování skutečně bojují

komentář lucie sulovské
Kde ostatní mluví, tam Poláci proti vměšování skutečně bojují

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Polská civilní kontrarozvědka (ABW) už v úterý zadržela kvůli podezření ze špionáže Poláka a Číňana, z nichž ten první, Piotr P., byl do roku 2011 vysokým pracovníkem ABW a ten druhý, Wej-ťing W., údajně vystupující pod krycím jménem Stanisław, měl prodávat produkty firmy Huawei veřejnému sektoru. To je zvlášť pikantní pro nás, protože na obhajobě čínských produktů a zájmů si prezident Zeman vystavěl novou zídku, z níž provokuje ty, které nenávidí.

Ale zpátky k polsko-čínským relacím. V minulém roce premiér Mateusz Morawiecki několikrát zmínil čínskou hrozbu vedle ruské. Například řekl, že Čína je „hrozbou svobodnému světu a Transatlantické alianci“ a „v tuto chvíli platí »si vis pacem, para bellum«“. „Musíme najít způsob, jak udržet vhodnou míru odstrašení, nikoliv proti silám svobodného světa, ale proti Číně a Rusku,“ vyzýval. Číňané to samozřejmě nevzali dobře, ale spršku kritiky dostal premiér i od opozice. Místopředseda opoziční Občanské platformy Tomasz Siemoniak napsal, že Morawiecki škodí vlastní zemi.

Zájmy českých a polských liberálů se míjí docela často, aniž by si toho ti čeští všimli. Jeden příklad za všechny: zatímco v Česku je trendy být liberál – antikomunista, a k tomu patří i trocha rozhořčení, že nikdy nedošlo k potrestání zločinů, v Polsku to znamená vyznávat kult tlusté čáry za minulostí. K demonstrativnímu antikomunismu se tam hlásí PiS. Ale takových rozporů je víc.

Poláci například poctivě dodržují protiruské sankce – zatímco Němci a Francouzi o nich hodně mluví. Proč se s tím sepisovat znovu, když to už vyčerpávajícím způsobem rozepsal a vyzdrojoval kolega Jaro Daniška ve svém článku pro web Postoj.sk. „Podíl EU na exportu z Ruska klesl z 49,6 procenta v roce 2013 na 43,8 procenta dnes. Evropa nakupuje z Ruska nejvíc zemního plynu v dějinách. Německo buduje mohutný podmořský plynovod Nordstream 2, Daimler dokončuje továrnu nedaleko Moskvy, kde se budou vyrábět auta Mercedes-Benz tříd E, francouzská energetická společnost Total má desetiprocentní podíl v ruském multimiliardářském projektu Artctic LNG 2, což je sibiřský byznys se zkapalněným plynem, British Petroleum vlastní 19,75 procenta podílu v Rosneftu, který jinak čelí sankcím…“

A tak by se dalo pokračovat ještě velmi dlouho, seznam by dál bobtnal, stejně jako soupiska všech více či méně vřelých návštěv Emmanuela Macrona a Angely Merkelové v Moskvě a vica versa. Ze všech zmíněných projektů je tím největším mohutný podmořský plynovod Nordstream 2, který Poláci považují za přímé ohrožení svých zájmů. „Jde o novou hybridní zbraň namířenou proti EU a NATO, je to jed pro evropskou bezpečnost, který může mít dalekosáhlé následky,“ varoval Morawiecki zasedání Parlamentního shromáždění NATO ve Varšavě vloni v květnu.

Poláky však nikdo neposlouchá a evropští liberálové, rétoricky angažovaní proti Rusku, jimi dokonce otevřeně opovrhují jako reakcionáři a zpátečníky, zatímco se neopovažují vznést námitky proti „hrázím vůči populismu“, jak Německo – a po Macronově vítězství i Francii – otitulovali. Že se tahle hra nehraje podle stejných pravidel, je zřejmé, když dojde na ty evropské vůdce, kteří s Ruskem také obchodují a s Putinem si podávají ruce, ale nemají aureolu strážců demokracie.

Jako třeba Orbán. Poláci mají i historicky důvěrný vztah s Maďary a Orbán je spojencem současné konzervativní vlády, takže jeho vřelý poměr k Rusku samozřejmě rezonuje i v polské veřejné debatě a před nedávnem byl záminkou k následující výměně názorů mezi redaktory Michałem Rachońem a Andrzejem Stankiewiczem v hlavním vysílacím čase na polské (provládní) televizi TVP: „Orbán spolupracuje s Putinem,“ argumentoval Stankiewicz. „Stejně jako Merkelová,“ odpověděl mu Rachoń. „To není stejné,“ pokračoval Stankiewicz, „protože Orbán chce energetickou spolupráci.“ – „Stejně jako Merkelová,“ nedal se Rachoń. „Ale Orbán chce spolupráci s Kremlem...!“

12. ledna 2019