komentář daniela kaisera

Rittig „nabubřele žvanil“ a Ištvan to nabubřele stíhal

komentář daniela kaisera
Rittig „nabubřele žvanil“ a Ištvan to nabubřele stíhal

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Jana Nagyová není z pohledu zákona nevinná, z konglomerátu případů známých jako Nagygate jí zůstává podmínka za zneužití vojenského zpravodajství. Ivo Rittig se nestává beránkem. Tak proč se zabývat rozsudkem Městského soudu v Praze, který oba a k nim ještě Rittigova právníka Davida Michala včera zprostil obžaloby ve věci údajně vyzrazeného dokumentu BIS?

Vrchní státní zástupci z Olomouce, jak známo, z odposlechů Rittiga a jeho právníka Michala vydedukovali a už pět a půl roku prosazují konstrukci, že tehdejší spolupracovnice, pozdější žena premiéra Petra Nečase Jana Nagyová vyzradila lobbistovi Rittigovi obsah tajné zprávy BIS o něm.

Celá konstrukce stojí na odposlechu, nikoliv ovšem z inkriminované schůzky Nagyové a Michala, kterého Rittig za Nagyovou skutečně poslal (z této schůzky policie žádný záznam nemá). Ten policejní odposlech pochází z kanceláře advokáta Michala, kde se shromáždění „chlapi“ baví „chlapácky“. Soudkyně Monika Křikavová, která včera celou trojici zprostila obžaloby, sice nad nimi apartně ohrnula nos, obligátně si utřela boty o 90. léta (obžalovaní prý v 90. letech „udělali svou kariéru“), klíčová je ale její charakteristika odposlechnutého povídání v kanceláři: nabubřelá žvanivost.

A o to jde. Byť soudkyně Křikavová chválí práci tehdejšího ÚOOZ, údajně elitního útvaru, který pod dozorem Olomouckých razii na Úřadu vlády podnikl, slova o „nabubřelé žvanivosti“ jsou i zdrcující odsudek jistého vnímání světa, jež umožnilo slavnou razii z června 2013. Policisté a podřízení Iva Ištvana z olomouckého VSZ brali odposlechy pražského politicko-byznysového podsvětí, kde se nutně prodává i horký vzduch, jako zjevenou pravdu.

Dramaticky se to ukázalo, když slova z jedné schůzky v podobném obsazení – „Tak mu, Ivo, dej tu dvojku, ať máme vládu“ – vyšetřovatelé a po nich spřátelení novináři vyložili jako důkaz o úplatcích na dřevo pro trojici rebelujících poslanců ODS Fuksa–Tluchoř–Šnajdr, aby odešli ze sněmovny. Vyšetřovatelům nedošlo, že leden 2013, kdy zmíněná věta padla, byl čtvrt roku po schůzi sněmovny, kde se o důvěru vládě hlasovalo a před níž ta trojice ze sněmovny skutečně odešla.

Pak tu je zajímavá otázka, proč ze schůzky, na níž se trestný čin měl stát, policie nemá žádné přímé důkazy, tedy odposlech. Protože v době, kdy VSZ Olomouc a ÚOOZ na základě řečí u Rittiga nebo Romana Janouška větřily chapadla organizovaného zločinu v srdci státu, je nahrávky, z nichž později usoudily na vyzrazení dokumentu BIS, nijak nezaujaly. Větev s údajným vyzrazením utajené zprávy BIS je, podobně jako ještě slavnější větev s nezaplacenou darovací daní za kabelky, přímým důsledkem toho, že žádná chapadla se prostě nenašla.

Větev „BIS“ byla na kmen případu Nagygate naroubována tři čtvrtě roku po razii, v březnu 2014, kdy už po vyhodnocení mnoha kil zabavených papírů a desítek počítačů bylo ištvanovcům jasné, že v tom hlavním ohledu mají prázdné ruce. Ale ani naroubovaná větvička se zprávou BIS se ne a ne zazelenat.

Při pohledu na tento trvale se vršící nezdar je naprosto neuvěřitelné, že jeho strůjci v Olomouci mohou dál sedět na svých místech. Nejde o to, aby byl český stát řízen jako firma a za každý neúspěch následoval vyhazov, ale tohle je druhý extrém.

12. listopadu 2019