Už v předchozí knize Nevstoupíš dvakrát do téže řeky (2020) se Jiří Kratochvil v autorské poznámce zmínil, že je to jeho „jakési rozloučení s literaturou“. Nyní, v právě vydané knize Škrtiči bohyně Kálí to opakuje a píše o ní v závěru přímo jako o svém „rozloučení s příběhy“. Knížku nazývá svou „poslední povídkovou knihou“, což ovšem také může znamenat, že chystá ještě delší prózu, v což jako jeho oddaný čtenář věřím a doufám. Nejvýznamnějšímu současnému českému spisovateli je osmdesát dva let.

Škrtiči bohyně Kálí je velmi kratochvilovský a velmi žertovný název pro titulní povídku samu i pro celou knihu. Ta obsahuje kratší prózy řekněme absurdně-groteskního typu, často s politickým podtextem, který ale není nikdy banálně průzračný, spíš má podobu jakési symbolické fobie či podezření, ostatně oprávněného a vývojem potvrzeného. V nich se opakuje postava politického šíbra či přímo hajzla, který to vždycky uměl a v každém režimu vždy vyplul nahoru. Celou jednu vrstvu Kratochvilových textů tvoří cosi, co by se dalo nazvat „ruské hoře“, plynoucí z hluboké nedůvěry k Rusku a Rusům, spojené s jakousi citovou slabostí pro ně: vrcholně se to projevuje v jedné z nejlepších českých povídek o válce, co jsem četl, Já lošaď, kterou Kratochvil publikuje podruhé, poprvé vyšla v druhé knize brněnských povídek Lůžko je rozestlané (2015). Vypráví ji vzdělaný kůň, který došel na jaře 1945 do Brna. K ní dopsal podivnou grotesku Jdou, jdou maršálové, maršálové… o cestě mosazného maršála do vlasti a o jejím možném návratu zpět. Stejně naložil se starší povídkou Flétna, tragickém příběhu o padesátých letech a dětské duši. Také k ní napsal pandán.

Oni titulní škrtiči se ovšem čas od času v Kratochvilově příběhovém světě vyskytují a bohyně Kálí klidně také, ale je to – jako skoro všechno – šifra a hra. Titulní povídka se vyvíjí jako mnoho Kratochvilových, jako příběh s tajemstvím, v němž ale jde o ztrátu duše. K postavě, často v něčem podobné autorovi, tedy outsiderovi, se dostaví „mefisto“ s nabídkou, před níž se obvykle snaží kratochvilovský hrdina skrýt (to je kus osudu skutečného Kratochvila). Postava nabídku, aby se vzdal „třísečky své identity“, za což by získal odměnu, před níž se tají dech, odmítá. V tom se tam objeví vypravěč, který ji naopak přijmout chce, vždyť co už může ztratit, ale o to zase nemá zájem ten, který ji nabízí. Vypravěč tedy vytáhne z kapsy historku o „škrtičích bohyně Kálí“, se kterou pak „vyleze na střechu povídky a opatrně tam rozprostře ten bulvární název“. Ten sám stěží přinese „bulvární ohlas“, protože i škrtiči, natož bohyně Kálí (opravdu takový kult či gang existoval: z obětí zásadně nesměla vytéct kapka krve), jsou vlastně elitní a nekomerční záležitostí. Jsou daleko víc ohlasem nějakého tajemného a exotického světa, který už oslovuje stejně jen podobné romantiky jako Kratochvil. Ten je však ve svých prózách vtahuje do toho úplně jiného, přízemního a všedního, obvykle brněnského, jehož mysteriozita se probudila právě v jeho příbězích.

Tohle propojení a spojení mýtu a banality je jádrem Kratochvilovy poetiky. Ale též i jeho představy o hodnotném životě, který by měl obsahovat jak „smyl pro tvrdou realitu, tak pro kouzelnou fantazii“. Výslovně se o tom zmiňuje v povídce, možná nejlepší z knihy, Strach nad městem: ano, také komerční titul, tak se jmenoval přece známý film s Belmondem. Odehrává se v Brně v padesátých letech (asi dvě třetiny Kratochvilových próz se odehrávají tam a tehdy), čtrnáctiletý chlapec ze střech brněnských domů pozoruje dalekohledem večerní intimitu Brňanů. Všimne si ho estébák, který ho chce použít k budování nového ideálního světa. Než se tak stane, semele ho soukolí procesů. Chlapec vlastně neví, s kým se setkal, byl to zlý démon jeho života, nebo naopak někdo, kdo ho chtěl zasvětit a dát mu šanci? Po letech se od jeho sestry doví, že v koncentráku přišel o možnost mít děti, proto si ho oblíbil a snad z něj chtěl vychovat syna. Hledání ztraceného otce, další fundamentální autorovo téma. A je jich opět, jako v každé jeho knize, celý šuplík. Jen mírně se povytáhne, už se sypou.

Jiří Kratochvil: Škrtiči bohyně Kálí. Druhé město, Brno 2022, 208 str.