Jaroslavu Kuberovi se povedlo cosi malinko podobného jako Václavu Klausovi v roce 2003. Oběma se v parlamentním hlasování nepřisuzovaly velké šance, a oba skeptiky překvapili. Václav Klaus byl parlamentem zvolen prezidentem, Jaroslava Kuberu nyní Senát zvolil svým předsedou.

Protože volba byla tajná, nemůžeme s jistotou říct, jak se stalo, že favorizovanému senátorovi Václavu Hamplovi hlasy utekly a ve druhém kole oproti prvnímu přidal jen dva. Zda dezertovali senátoři z jeho vlastního lidoveckého klubu, jak naznačoval lídr STAN Petr Gazdík, anebo jestli to bylo jinak. Ale reakce samotného Hampla cosi k odpovědi naznačuje.

Zatímco senátor Horník (třetí v prvním kole) vzal porážku sportovně, Hampl si postěžoval, že „pořád platí to, že trvají moje názorové rozdíly proti stanoviskům, které znám od kolegy Kubery, takže z tohoto hlediska nejsem moc rád“. A k tomu předeslal, že to byla jedna z jeho prvních volebních porážek, jako by to mělo být důkazem, že senátoři selhali. Mluvil jako komentátor, který zkritizoval tým za špatný výkon. Ve skutečnosti je jen senátorem, který si nedokázal získat podporu kolegů.

Možná by jeho osobnímu růstu prospělo zažít těch porážek víc.

Kupodivu ještě větší rozhořčení dal najevo Miroslav Kalousek. Ten na sociálních sítích sdílel úryvek z Kuberova rozhovoru s komentářem: „Seznamte se. Ing. Jaroslav Kubera, předseda Senátu PČR, druhý nejvyšší ústavní činitel naší vlasti. Zvolen hlasy senátorů @ ODScz a @ STANcz“ Úryvek zněl:

„Drží, mají to rády. Vždycky začnu tím, že je jemně pohladím a zeptám se, jestli nejsou jako ty blbé Američanky. A nejsou! Akorát jsem už u sedmnáctek a bojím se, aby to nešlo dál.“

První, co člověka napadne, je, proč si Kalousek koleduje o to, aby někdo začal připomínat, jak na vládě ministryni Peake řekl, že by potřebovala chlapa, a, protože žijeme v době plně rozvinutých sociálních sítí, aby lidé začali vytahovat další, dosud nemedializované historky s vpravdě virálním potenciálem.

Ale pointa je trochu jiná. Kalousek v další konverzaci poskytl odkaz na plný text rozhovoru, z něhož citát pochází. A to neměl dělat. Protože tam si čtenář, který není úplně pohlcen politickou žlučí, přečte, že Kubera mluvil v jasné nadsázce. Kuberovým citovaným slovům předchází ještě věta, že jeho „žena je boží, ta mě na ně ještě upozorňuje“. A Kubera jen navazuje na první výskyt tématu „harašení“ o pár otázek výš.

„Nebe a dudy,“ srovnává (politicky) sociálnědemokratickou ministryni Marksovou s její nástupkyní Maláčovou. „Ale to nevadí, já se s ní skamarádím, zulíbám ji a zharaším jako Alenku Gajdůškovou. Tuhle jsem byl u Moravce v televizi a zharašil jsem tam Kateřinu Konečnou, komunistku. On tam nikdo jiný nebyl k mání a ona držela.“

Opravdu někdo uvěří tomu, že to bylo míněno doslova?

A to ani není největší chyba, jež odkaz na rozhovor představuje. TOP 09 se dlouho snaží šířit narativ, že ODS je strana nebezpečně koketující s populistickou, protievropskou pravicí, přičemž hlavním exponentem a důkazem je Václav Klaus ml. A co o něm v rozhovoru Kubera říká?

„On by nejradši vystoupil i z ODS, jen neví, jak to navléknout, aby ho vyloučili. Nevyčítám mu názor na mise nebo Unii, má někdy pravdu. Opravdu mu zazlívám, že místo Vladimíra Kratiny, kandidáta ODS do Senátu, podpořil Ladislava Jakla za SPD, to je hrubý nedostatek elementární loajality. Co se Unie týče, Česko je v situaci manželky, kterou manžel mlátí, ale pak jí koupí prsten s diamantem. Otázka není, jestli vystupovat, nebo ne, ale jak Evropskou unii reformovat, protože jinak se rozpadne sama. Unie vlastně extremistům nahrává, koukněte na Itálii.“

To narativu moc neodpovídá, že?

A vůbec z rozhovoru Kubera vychází jako politik nepopulistický, rozumný, nijak antiitelektuální či primitivní. Jen si navzdory letům v politice udržel normální lidský jazyk prozrazující (a umožňující) normální lidské uvažování.

Ne, nejeví plnou shodu s názory TOP 09 na Evropskou unii ani leccos jiného. Proč by měl? Jsou to názory v Česku výrazně menšinové a on není v jejich straně.

Miroslav Kalousek poslední léta cizeluje svou rétoriku na téma, jaké představuje Andrej Babiš ohrožení demokracie. A teď má v čele Senátu politika, o němž nikdo nemůže pochybovat, že mu na zachování demokracie zcela samozřejmě a jistě záleží. Místo aby hledal minimální shodu, nemůže to vydýchat, protože Kubera nepřísahá na všechny body jeho programu. A tak z něj musí udělat zvrhlíka – zcela průhlednou manipulací, za niž by se nemuseli stydět redaktoři Buzzfeedu vyrábějící „složku“ na Rogera Scrutona.

A vůbec je potřeba z Kubery udělat karikaturu. Kalouskův stranický kolega Luděk Niedermayer Kuberovo zvolení komentoval:

„Naše nejvyšší ústavní činitele tvoří: 1. Miloš Zeman, president 2. Jaroslav Kubera, předseda Senátu 3. Radek Vondráček, předseda Sněmovny 4. Andrej Babiš, předseda vlády. Ti budou naši zemi representovat, dokud se něco nezmění. Šílenost…“

To je skutečně vyjádření člověka nesmířeného s tím, že žijeme v demokracii. Čím má Kubera do tohoto seznamu zapadat? Člověk chvíli nedává pozor na provoz na sociálních sítích, a z Kubery už je zřejmě „ruský šváb“, jak zní dnes oblíbený termín krásných lidí. Tyto různé varianty „reductio ad Hitlerum“ – o nic jiného zde nejde – jsou morem dnešní doby a člověk v tu chvíli dává Kuberovi za pravdu, že dobře dělá, když nepoužívá sociální sítě. Tolik lidí, kteří sami sebe považují za futrály liberální demokracie, je strašně rychlých a ledabylých v nálepkování kohokoliv, v častování „guilt by association“ a podobných postupech demagogů.

Určitým společným jmenovatelem lidí v této epizodě, od Hampla po Kalouska, je jejich podivuhodný pocit, jako by se ostatní měli ucházet o jejich přízeň a aprobaci, jako by ten, kdo nedostojí do písmene jejich nárokům, morálně selhal. Je vedlejší, kde se to v nich bere, ale v každém případě je to politicky neproduktivní.