Pandemie koronaviru zamíchala nejedním politickým osudem. Budoucí historici nejspíš povedou debaty o tom, jestli nebýt covidu, vyhrál by Donald Trump podruhé prezidentské volby. Pak je tu samozřejmě Andrej Babiš a jeho hnutí ANO. Před pandemií se zdál neporazitelný, nyní mu koalice vedené Piráty a ODS šlapou na paty, v některých průzkumech ho dokonce už přeskočily. Žádný světově známý politik však nejspíš nezažil takovou houpačku, co se týče oblíbenosti, jako Andrew Cuomo, guvernér amerického státu New York. Z průměrného politika se stal miláčkem médií, mluvilo se o něm i jako o možném prezidentovi, nyní je však stále víc považován za lháře a masového vraha.

Nejde však jen o dobrý příklad, jak neočekávaná událost může zamávat politickou kariérou. Je to také otázka úlohy amerických médií, která rezignovala na svou roli. Rovněž to naznačuje, že budoucnost amerických demokratů nemusí být tak růžová, když už se nyní nemohou vymlouvat na neschopnost Donalda Trumpa.

Andrew Cuomo se narodil v roce 1957 do politické rodiny. Kariéra jeho otce Maria (1932–2015) teprve začínala, rok před Andrewovým narozením dostudoval práva. Proslavil se obhajobou chudších Newyorčanů, kteří bojovali proti developerům. V roce 1975 se stal newyorským státním tajemníkem čili ministrem majícím dohled nad veřejnými službami. V roce 1979 se odtamtud přesunul na post newyorského viceguvernéra a ve volbách v roce 1982 byl zvolen guvernérem, kterým zůstal až do roku 1994.

Právě v jeho první guvernérské kampani Cuomo mladší získal první politické zkušenosti, dělal otci volebního manažera a po zvolení poradce. Následovala funkce v administrativě prezidenta Billa Clintona, nejdřív byl náměstkem ministra pro urbanizaci a od roku 1997 přímo ministrem. V letech 2007 až 2010 byl newyorským generálním prokurátorem a pak guvernérem.

Po vzoru elit

Na jeho příběhu je zajímavé, jak se přistěhovalcům během pár desetiletí podařilo okopírovat chování amerických elit. Mario byl potomkem italských emigrantů a vyrůstal v době, kdy bylo na Italy pohlíženo skrz prsty. Po absolvování práv prý měl kvůli svému původu problém najít zaměstnání. I tak se mu podařilo vybudovat politickou dynastii. Andrew tak již mohl využít ke svému vzestupu nejrůznější urychlovače, které byly dřív doménou WASPů (zkratka white anglo-saxon protestant, bílý anglosaský protestant), de facto staré americké aristokracie. Amerika je opravdu země neomezených možností.

Andrew Cuomo jako guvernér nijak nevynikal, jeho popularita byla spíš průměrná. Koncem roku 2019 ho hodnotilo kladně 47 % Newyorčanů a záporně 42 %. Pak ale do New Yorku dorazil koronavirus. Zvlášť město New York se stalo jedním z jeho světových ohnisek. Křivka nakažených letěla vzhůru, očekával se kolaps nemocnic, v ulicích parkovaly mrazáky na mrtvoly, v médiích kolovaly fotografie zdravotníků v pytlích na odpadky, jelikož se jim nedostávalo ochranných prostředků. V Central Parku vyrostla polní nemocnice, ve špitál bylo přetvořeno také Javitsovo centrum, kde v roce 2016 Hillary Clintonová plánovala slavit volební vítězství, v newyorském přístavu zakotvila vojenská nemocniční loď Comfort.

Tehdy nadešla Cuomova hvězdná chvíle. Denně pořádal tiskovky ke koronavirové situaci. Působil klidně, fundovaně a občas dokonce vtipně. Byl vybaven daty a powerpointovými prezentacemi.

V kontrastu s tím se zdálo, že z Bílého domu se šíří chaos. Trump pletl páté přes deváté, občas přímo zpochybňoval doporučení svých lékařských expertů a zdaleka nepůsobil jako lídr schopný provést Ameriku nastalou krizí. Cuomo v porovnání s prezidentem působil jako vrchol kompetentnosti. Jeho popularitě jistě pomohlo i to, že je demokrat ze státu, kde žije řada novinářů. Guvernér se stal nefalšovanou celebritou. Moderátor satirického pořadu The Daily Show Trevor Noah se prohlásil za „cuomosexuála“, o této problematice guvernér dorazil diskutovat do zábavné talk show Ellen, svou údajnou celosvětovou popularitu probíral také s Jimmym Fallonem z Tonight Show. Rozplýval se nad ním i Stephen Colbert z The Late Show. Herec Mark Ruffalo, známý především jako Hulk z filmů od studia Marvel, prohlásil, že „Newyorčané mají štěstí, že mají lídra, jako je guvernér Cuomo v této krizi“. Novinář Carl Bernstein, který jako mladík odstartoval aféru Watergate, ho chválil za „opravdové vůdcovství“.

Když se během demokratických primárek zdálo, že žádný kandidát není natolik silný, aby porazil Trumpa, komentátoři se zamýšleli, jestli by do rozjetého vlaku neměl naskočit Cuomo a zachránit volby pro demokraty.

Televize, kniha, ceny…

Postupně se Cuomův kult stával stále bizarnějším. Pravidelně se objevoval v televizi CNN, kde s ním vedl rozhovory jeho bratr Chris o tak závažných tématech, jako kdo z nich má větší nos, kdo lépe dokáže reprodukovat recepty jejich matky a vůbec proč je Andrew tak skvělý. Guvernér Cuomo vydal knihu s názvem Americká krize: Lekce vůdcovství z pandemie covid-19. Když opadla první vlna, dal zpracovat plakát i 3D model křivky nákazy, kde byl vývoj znázorněn jako hora. Na plakátu k tomu byly připojeny různé malůvky, třeba letadlo se třemi miliony Evropanů, kteří údajně nemoc do New Yorku zavlekli, či od reality odtržený Trump sedící na Měsíci. Vrchol adorace Andrewa Cuoma nastal, když dostal televizní cenu Emmy „jako uznání za vůdcovství během pandemie covidu-19 a mistrovské využití televize k informování a uklidňování lidí po celém světě“.

Problém je, že Cuomo svou protipandemickou politiku naprosto zbabral. Jeho nejhorším rozhodnutím je direktiva z 25. března, kdy nakázal, že senioři, kteří nepotřebují bezprostřední nemocniční péči, se musejí vrátit ze špitálů do domovů důchodců, a to i za předpokladu, že mají covid. Cílem bylo uvolnit lůžka a připravit nemocnice pro očekávaný nával nemocných s koronavirem. Výsledek? Zavlečení nákazy mezi ty nejohroženější. Na covid zemřelo 12 % klientů newyorských domovů pro seniory. Přitom alternativy existovaly. Nouzové nemocnice, jako ta v Javitsově centru, zely do velké míry prázdnotou a hodily se právě na to, aby sloužily jako pečovací centra pro seniory. Cuomo svoje rozhodnutí odvolal teprve 10. května.

Tato základní chyba byla po celou dobu známa, nešlo o žádné velké tajemství. Přesto Cuomovu slávu nezmenšila. Naopak guvernér Floridy Ron DeSantis byl za svou pandemickou politiku v médiích tvrdě kritizován, přitom naopak zakázal přesun covidových pacientů do domovů důchodců. Jenže DeSantis je republikán…

Karta se začala obracet v zimě, kdy do New Yorku dorazila druhá vlna koronaviru. Najednou Cuomovo kasání, jak srazil nákazu téměř na nulu, bylo liché. Hlavně ale míra tragédie v newyorských domovech důchodců začala vycházet najevo i v jiných zdrojích, než je například deník New York Post, jeden z mála stojících politicky napravo.

Na konci ledna newyorská generální prokurátorka a Cuomova chráněnkyně Letitia Jamesová publikovala závěry svého vyšetřování, totiž že úmrtí na covid v domovech seniorů jsou podhodnocena minimálně o 50 %. Newyorské úřady totiž z nějakého důvodu, na rozdíl od zbytku země, nevykazovaly ve statistikách smrt klientů domovů důchodců, kteří ale zemřeli po převozu v nemocnici, jako oběti z řad obyvatel těchto zařízení. Po vydání zprávy Jamesové počet těchto mrtvých vzrostl z 8711 na 12 743. Poté co soud Cuomovu úřadu nařídil publikování dalších statistik, číslo dosáhlo hodnoty 14 100.

Nakonec Cuomova poradkyně Melissa DeRosaová přiznala při konferenčním videohovoru s demokratickými členy newyorského zákonodárného sboru, že úřad guvernéra tajil skutečný počet mrtvých v domovech důchodců. Důvodem bylo vyšetřování úmrtí v těchto zařízeních, které zahájilo Trumpovo ministerstvo spravedlnosti proti čtyřem státům, jež nařídily vracet covidové seniory do pečovatelských služeb. Kromě New Yorku jde o New Jersey, Kalifornii a Michigan. Všechny mají demokratické guvernéry. „Ztuhli jsme strachy. Báli jsme se, že ta (čísla) federálové použijí proti nám,“ uvedla DeRosaová. Pak dodala, že nechtěli, aby Trump na Twitteru o těchto guvernérech psal, že „zabili všechny v pečovatelských domovech“. Ke cti demokratickým zákonodárcům slouží, že je přiznání naprosto zděsilo a vyhrožují, že Cuomovi odeberou nouzové pravomoci.

Cuomo se svou reakcí na obvinění nijak nevyznamenal. Řekl, že nákazu do domovů pro seniory zavlekli zaměstnanci. Také ale prohlásil: „Koho to zajímá – 33 %, 28 %, zemřeli v nemocnici, zemřeli v pečovatelském domově – prostě umřeli.“

Není to však jediný, i když rozhodně nejtragičtější Cuomův přešlap, co se týče boje proti koronaviru. Například z šíření viru vinil setkání ortodoxních židů a uzavíral náboženské instituce, než mu je nejvyšší soud zase přikázal otevřít. Zároveň podporoval masové demonstrace Black Lives Matter. Devět vysoce postavených zdravotních poradců newyorského guvernéra v nedávných měsících rezignovalo či raději odešlo do důchodu. Hlavním důvodem je prý Cuomovo chování. Výsledkem je jeden z nejvyšších počtů mrtvých na koronavirus na světě. Nejhůř je na tom Belgie, za celou dobu pandemie eviduje 1894 covidových úmrtí na milion obyvatel. Česká republika je čtvrtá, má 1727 úmrtí na milion obyvatel. Nejvíc postižené americké státy jsou New Jersey a New York s 2530 a 2370 úmrtími na milion obyvatel.

Není náhoda, že kauza začala vyplouvat na povrch po výměně v Bílém domě. Předtím totiž bylo tradiční obranou demokratických politiků svádět veškerá pochybení na republikánského prezidenta Donalda Trumpa. Vzhledem k tomu, že v čele státu nyní stojí jejich stranický lídr Joe Biden, nemohou si to dovolit. V nižších patrech Demokratické strany tudíž začínají rozbroje a svalování viny na kolegy. Taktéž voliči toho začínají mít dost. V Kalifornii, tradiční baště demokratů, petice potřebná k vyvolání referenda o setrvání guvernéra Gavina Newsoma v úřadě získala dostatek podpisů. Cuomův skandál je tak vlastně jen střípkem z mozaiky skládající obraz rychlého rozčarování z kompetentnosti Demokratické strany.