S bohatstvím přichází u většiny miliardářů touha ovlivňovat společnost

Petr Kellner vstoupil do veřejné debaty

S bohatstvím přichází u většiny miliardářů touha ovlivňovat společnost
Petr Kellner vstoupil do veřejné debaty

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Nejbohatší Čech Petr Kellner vstoupil vůbec poprvé do veřejné debaty o směřování společnosti. Z velmi uměřeného úvodního slova ve výroční zprávě skupiny PPF je zřejmé, že se staví na konzervativní stranu společnosti, mezi zastánce tradičních hodnot. Varuje před progresivní ideologií, rovnostářstvím a kolektivními nároky. Uvádí, že pro jeho generaci jsou svoboda, pracovitost, podnikavost a úcta k tradicím základními principy, na nichž formovala své názory a postoje. „To jsou také hodnoty, díky kterým jsme mohli vytvořit svůj byznys a vybudovat firmy po celém světě. Dnešní západní společnost, a zejména Evropa, je ale stále více ovládána ideologií individuální nárokovosti, rovnostářstvím a relativizováním tradičních hodnot,“ píše.

Novodobé ideologie mají podle Kellnera tendenci omezovat svobodu, kreativitu a kritické myšlení. „Věřím ale, že česká společnost, která tradičně stojí především na umu a pracovitosti zdejších lidí, v takovém světě obstojí,“ míní. PPF k tomu podle něho chce přispět. „PPF jako firma nemůže a nechce, ač je z toho někdy podezírána, vstupovat do politiky.“ Další slova už přímo odkazují na agresivní útoky, na ty, kdo nesdílejí progresivní představy o světě. „V dnešní rozdělené společnosti stále více převládá zjednodušené vidění světa na úkor dialogu a vzájemného naslouchání,“ uvádí Kellner. Píše, že příliš mnoho lidí se jen vzájemně utvrzuje ve své vlastní interpretaci světa. „Někdy se už zdá, že světy na sociálních sítích a virtuální obrazy jsou důležitější než reálné činy. Nemyslím si to. Pořád věřím, že život spočívá v tom, co skutečně děláme,“ uzavírá své úvodní slovo.

Je to velmi decentní a zároveň velmi jasné přihlášení se ke konzervativním hodnotám. Dá se z toho tušit, že Petr Kellner se bude svými penězi a vlivem nějak snažit podporovat think-tanky, instituce, nadace a různé spolky, které na prosazování těchto hodnot pracují. A že to v budoucnu chce dělat otevřeně a hlásit se k tomu. Není prvním miliardářem, který začal investovat do hodnotového formování společnosti. Je ale prvním, který se hlásí ke konzervativní straně hodnotového spektra. Dosud všichni miliardáři naskakovali na pokrokově levicovou stranu. Tam, kam patří přirozeně nejen v Česku, ale všude na Západě velká část médií, akademických a kulturních kruhů, které formují veřejnou debatu. Tito miliardáři, často s ne úplně bezproblémovou minulostí a praktikami v byznysu, si tím kupovali sociální status. Uznání vrstev, které ovládají veřejnou debatu. Ty jim pak úplně přirozeně pomáhaly čistit jejich ne úplně vábné podnikatelské profily.

Selektivní hříchy minulosti

Průkopníkem byl finančník Zdeněk Bakala. Současný majitel mediálního domu Economia, do něhož patří deník Hospodářské noviny, Týdeník Respekt nebo server Aktuálně.cz. Hlavní média progresivního hodnotového proudu. Někdejší finančník, který tady po návratu z americké emigrace postavil první investiční banku Patria Finance, se stal miliardářem na jednu zlatou ránu, když se mu podařilo díky dobré informaci od jeho známého amerického právníka v Praze (viz Muž, který udělal z Bakaly miliardáře, Týdeník Echo č. 2/2014) koupit těžební firmu OKD, ze které dohromady vytáhl skoro 60 miliard korun a přivedl ji až na hranici bankrotu. Postupem času se z něho stal hlavní financiér aktivit kolem Václava Havla. Fakticky si jeho odkaz privatizoval. Stal se hlavním financiérem Aspen Institute, jehož pobočku v Praze otevřel, a také Knihovny Václava Havla. Zhruba ve stejné době, kdy kolem roku 2011 nastupuje k politické kariéře Andreje Babiš a ve společnosti se šíří atmosféra antikorupčního tažení, k duchu doby promptně naskočí i Zdeněk Bakala. Na stránkách prestižního deníku Financial Times popisuje, jak je v České republice obtížné podnikat, protože korupce je tady horší než v Polsku, Rusku nebo Brazílii. Média a angažovaná veřejnost tleskají. Bakala říká přesně to, co si doba žádá. Úspěšně tím odvádí pozornost od své podnikatelské minulosti. Třeba od časů, kdy se mu v 90. letech, když jeho Patria dostávala lukrativní poradenské zakázky při privatizacích, říkalo Loutkář. Protože v té době patřil k nejzdatnějším lobbistům. Nebo od toho, jak vyhrál za Klausovy vlády soutěž na privatizaci Becherovky (spolu s Karlem Schwarzenbergem a francouzskou likérkou Pernord Ricard), přestože nenabídli nejvyšší cenu. A především od toho, jakým stylem vytahuje miliardy z OKD, kde ve finále nechává prázdnou schránku.

V Bakalových stopách financování progresivních společenských projektů se vydává developer Luděk Sekyra. A protože Václav Havel je již Bakalou obsazen, sází na populárního kněze Tomáše Halíka jako hlavní figuru, kolem níž své aktivity postaví. K financování havlovského odkazu se k Bakalovi přidává jako sparingpartner. Sekyra má větší ambici než Bakala, nechce být jen financiérem. Sám se touží profilovat jako myslitel a politický filozof. Svými texty, které to dokazují, velmi často zásobuje především Lidové noviny ze svěřenského fondu Andreje Babiše. A kromě intelektuálního rozměru chce dát svému společenskému angažmá i globální renomé. Proto výrazně víc peněz než podpoře Halíkova nebo Havlova odkazu v Česku dává Oxfordské univerzitě. Tam se na jeho náklady staví Sekyrova budova, v níž je Halíkova posluchárna a před ní Havlova lavička. Luděk Sekyra si zároveň zakládá i na hodnotovém rozkročení. Dodnes patří mezi největší sponzory lidovců. I Bakala svého času, když byly u moci, dával peníze také ODS i TOP 09.

Byznys není duchovní služba

Luděk Sekyra má ze všech angažovaných miliardářů nejproblematičtější historii. Poměrně dobře jsou i z policejních záznamů dokumentovány jeho rozhovory s kmotrem podsvětí Františkem Mrázkem, později zastřeleným. Stejně jako úzké vazby s lobbistou Romanem Janouškem. Sám Tomáš Halík se přitom do propojení světa byznysu a politiky hojně a často naváží. „Samozřejmě. Z určitého pohledu by člověk určitě některé věci dělal jinak. Byznys ale není duchovní služba. V byznysu dosahujete nějaké své cíle v konkurenčním prostředí a musíte se mu přizpůsobit. To jsme u velké diskuse, jestli etika patří do politiky, nebo ne. Politika se od byznysu liší v zásadní věci. V byznysu sledujete svůj osobní zájem. Samozřejmě by bylo ideální, kdyby vše bylo v souladu s morálkou a na cestě jsme potkali jen manažery z Harvard Business School. Bohužel tomu tak není,“ řekl Sekyra před pěti lety v rozhovoru pro Týdeník Echo (viz Od Mrázka k Halíkovi, č. 4/2014).

Ani Bakalovo, ani Sekyrovo angažmá ve formování společnosti nevyvolalo takové pozdvižení, jako když v pátek 26. července ohlásil ambici vstoupit do formování společnosti Petr Kellner. Ze všech možných stran se začalo rozebírat jeho podnikání v Rusku a Číně. Především Babišovy Lidové noviny připomínaly historku, jak se v roce 2014 vracel ze státní návštěvy Číny prezident Miloš Zeman soukromým letounem najatým Kellnerovou PPF a skupinou J&T. Právě komentáře Babišových médií byly tak ostré, až to působilo dojmem, že si Kellnerovo prohlášení vykládají jako ohrožení svého majitele.

V podnikání Petra Kellnera jsou kontroverzní body. Ať už jde o Rusko, Čínu nebo některé příběhy z konsolidace majetku v 90. letech. Nejsou ale kontroverznější než u Luďka Sekyry nebo Zdeňka Bakaly. Je na ně však poukazováno nesrovnatelně víc.

Má to dva důvody. Jednak si Kellner vybral tu opačnou, konzervativní stranu tradičních hodnot, která je v opozici proti progresivním vizím, zastávaným velkou částí médií a těch, kdo formují veřejnou debatu. Druhým důvodem je uvědomění, že do hry o hodnotové formování společnosti vstupuje úplně jiná váhová kategorie než jen Sekyra a Bakala. O to víc, že PPF je jedním z favoritů na koupi televizní skupiny CME, do níž patří i vůbec nejvlivnější médium Česka. Televize Nova. O budoucím majiteli se má rozhodnout už 27. srpna. Pokud zvítězí PPF, rozjede se znovu debata na plné obrátky.

30. července 2019