Slovenský kněz Michal Lajcha z farnosti v obci Kľak dopálil představitele římskokatolické církve svou novou knihou, v níž kritizuje povinný celibát. Za svou kritiku si vysloužil suspendaci. Informovala o tom slovenská televize Markíza, posléze informaci potvrdil i sám Lajcha na svém Facebooku. Suspendaci potvrdil na svém Facebooku i církevní analytik Imrich Gazda. „Trest suspendace znamená, že dotyčná osoba nadále zůstává knězem, ale nemůže veřejně vykonávat kněžskou službu,“ uvedl Gazda v příspěvku. Lajchu podle něj suspendoval biskup diecéze v Bánské Bystrici, do které Lajcha patří.

Kněz v baště slovenského konzervativního katolicismu zpochybnil církevní pravidla o celibátu duchovních, a to právě v době, kdy se tato otázka opět dostává do popředí debat o sexuálních skandálech v církvi, napsala agentura AP. Michal Lajcha napsal knížku ve dvou verzích – jednu pro teology, druhou pro laiky. Tvrdí v ní, že by církvi hodně prospělo, kdyby ženatí muži směli být vysvěceni na kněze a celibát se stal dobrovolným.

Lajcha v publikaci nazvané Tragédie celibátu – mrtvá manželka nazývá celibát „hnisající ranou“ církve a tvrdí, že dobrovolnost celibátu by také mohla zabránit sexuálním skandálům. Název díla schválně vyznívá jako šokující a morbidní: ženatý muž smí být v církvi vysvěcen až jako vdovec.

„To je tragédie celibátu, mrtvá manželka,“ řekl agentuře AP Lajcha. Jiný duchovní, Peter Lucian Balaz, je spoluautorem verze určené teologům.

Lajcha argumentuje tím, že duchovní prostě nemohou porozumět potížím a starostem běžných katolických věřících, protože žijí v jiném světě. „Posláním církve je být blízkým lidem. Ale jak mohu mít blízko k lidem, když žiji tak krajně odlišný život?“ ptá se čtyřiatřicetiletý duchovní. „Mezi duchovenstvem a laiky je obrovská propast,“ dodal.

Nedávno se církevní představitel, který má ve Vatikánu na starosti rodiny, dostal do novinových titulků, když připustil, že kněží nemají „žádnou důvěryhodnost“, když před svatbou udílejí rady snoubencům, ačkoliv nemají žádné zkušenosti.

Lajcha v populární verzi své knihy píše, že kněz „nemá žádné starosti, ani radosti jako lidé, o které by se měl duchovně starat“.

„Je to rozdíl jako mezi tím, když vylezete na vrchol Mount Everestu, anebo si necháte o tom vyprávět,“ tvrdí o „informacích z druhé ruky“, které mají kněží o životě svých farníků.

Jako příklad uvádí večer, kdy pozval několik mužů na farnost ke sledování filmu o otci, který obětoval život svého syna, aby zachránil životy cestujících ve vlaku. Poté, co někteří muži nedokázali zadržet slzy, si Lajcha uvědomil, jak škodlivý je jeho celibát, protože měl jen „chabé ponětí“ o tom, co znamená být otcem.

Lajcha nenavrhuje zrušit celibát, pouze by podle něj měl být dobrovolný.

Jeho provolání sdílejí mnozí kněží, i v Irsku, Německu a USA, jakož i významné skupiny laiků. Argumentují, že celibát duchovních je v církvi tradicí od 12. století, ale nikoli doktrínou, a tedy může se změnit.

Papež František sdílí tento názor, přestože v knize, kterou napsal v roce 2012 ještě jako kardinál, uvedl, že „pro teď“ by celibát zachoval. Jako papež ale projevil otevřenost ohledně svěcení ženatých mužů, zejména v reakci na nedostatek kněží například v povodí Amazonky, kde se věřící musejí týdny obejít bez mše.

Ženatí muži smějí být duchovními ve východních církvích podřízených Vatikánu a ženatí anglikánští kněží se mohou stát katolickými, pokud změní víru.

Kromě nedostatku duchovních hodně stoupenců zrušení povinného celibátu argumentuje také tím, že by mohl potlačit jiný palčivý problém v církvi: sexuální zneužívání. Významné studie nenalezly žádnou souvislost mezi církevní tradicí celibátu duchovních a explozí sexuálních skandálů, ale někteří experti tuto souvislost vidí.

„Je to paradox. Církev démonizuje sexualitu a schovává ji pod peřinou, ale současně dochází ke zneužívání dětí. Netvrdí, že by to úplně ustalo, kdybychom měli celibát dobrovolný, ale můžeme se shodnout, že situace by se změnila,“ míní Lajcha. Tvrdí také, že církev by byla důvěryhodnější, kdyby dovolila duchovním ženit se, protože věřící sotva věří, že „opravdu žijeme v celibátu“.

Lajcha připomíná faráře Rudolfa Kluchu, který měl na starosti dvě horské vsi, ležící v centru Slovenského národního povstání. Nacisté se 21. ledna 1945 chystali povraždit asi tři stovky vesničanů z Kľaku, Klucha ale oddaloval popravy, dokud vojáci nedostali rozkaz zničit ves, ale nechat lidi naživu. Nebylo prý žádné tajemství, že Klucha měl tři syny, a tak se za svého života žádné pocty za záchranu života 300 lidí nedočkal.

Lajcha AP řekl, že se chystá opustit církev, přestože jej kněžství naplňuje. „Chci mít rodinu. Je to pro mne neudržitelné,“ řekl.