Britský hudebník Michael Kiwanuka (32) je příkladem tvůrce, který se dočkal výrazného komerčního úspěchu, jeho skladby jsou také vstřícné, sdělné. Zároveň z nich ale není slyšet kalkul, snaha trefit se do marketingově ověřených očekávání publika. Jsou velmi osobní, zároveň ukotvené v nějaké tradici, kterou ale pietně nerekonstruuje, nedělá z ní retro. Spíš dokáže dosáhnout toho, aby to tradiční znělo najednou nově a velmi současně. Kiwanuka svou hudbou vyjadřuje postavení člověka, který nikam nepatří úplně, je možné v ní slyšet i dnes módní otázky identity, zároveň je ale důkazem toho, jak je možné ty ideologicky definované „totožnosti“ překročit, být v tvorbě sám za sebe a třeba se přitom dotknout i něčeho univerzálního. Potvrzuje to i na své nové desce pojmenované jednoduše Kiwanuka, v níž se mu podařilo nezklamat očekávání vyvolaná jeho velice úspěšným a kriticky ceněným albem Love & Hate.

Kiwanukovi rodiče pocházeli z Ugandy, v dobách hrůzovlády diktátora Idiho Amina uprchli do Velké Británie, kde se jim koncem 80. let narodil syn. Michael Kiwanuka vyrůstal ve čtvrti Muswell Hill na severu Londýna, solidním středostavovském prostředí. V rozhovorech mluví o pocitech neschopnosti zařadit se, vyčnívání. Ne snad, že by byl terčem rasistických útoků, ale člověku může stačit, když nikdo v okolí jeho jméno nevyslovuje správně, když na každé společné školní fotografii na první pohled nezapadá, aby se cítil izolovaně. Podobně jako mezi Afričany, pro něž byl Kiwanuka příliš anglický. Velmi ostrovní byl i jeho hudební vkus, poslouchal klasický britský rock a pop a kytarové kapely 90. let, k tomu černošské umělce 70. let, jako byli Bill Withers nebo Terry Callier. První album Home Again (2012) výrazně uspělo u kritiky i v obchodech. Písně v duchu jemnějšího, spíš akustického soulu se poslouchaly dobře, také díky Kiwanukovu přesvědčivému a jistému pěveckému projevu, zároveň mohly působit tak kultivovaně a uměřeně, až se z nich ztrácí život.

S další deskou přišel Kiwanuka až o čtyři roky později, také kvůli své až obsesivně perfekcionistické povaze. Album Love & Hate je ale až ohromující dílo, velice introvertní a epické zároveň. Opět v něm jsou slyšet ozvěny černošského popu 70. let, možná výrazněji je z něj ale znát vliv „zadumaného“ britského rocku té doby– jako kdyby někdo vzal Pink Floyd a zbavil je vší okázalosti a sugerované hloubky. Úvodní desetiminutová skladba, melancholický epos Cold Little Heart, se ve značně vykostěné podobě objevila ve znělce populárního seriálu Sedmilhářky, což Kiwanukovi pomohlo výrazněji se prosadit i za oceánem, v Británii se deska už dřív dostala na první místo albového žebříčku.

Pro natočení třetí desky se Kiwanuka opět spojil s producentem Danger Mousem (vlastním jménem Brian Burton) a na zvuk Love & Hate v mnoha ohledech navazuje, bohatou instrumentací, stylizovanou trochu retro. Nedá se ale říci, že by se Michael Kiwanuka opakoval, náboj jeho nového alba je oproti tomu předcházejícímu jaksi posunutý, možná v něčem otevřenější světu, snad i sebejistější, místy dokonce i veselý. Opět je to hudba velmi jemná a zároveň mnohovrstevnatá, připomínající třeba tiše excentrický zvuk skladeb, které Charles Stepney kdysi aranžoval pro udivující zpěvačku Minnie Rippertonovou. Lehké doteky funku nebo gospelu, sladké smyčce, akustické kytary a další ingredience skládají celek opět vstřícný a zároveň originální, spojený přesvědčivou emocí v Kiwanukově hlase, jakousi nenápadnou osobitostí. Kiwanukovi se daří oslovovat masy, budiž mu to přáno, zároveň to není hvězda, která ovládá dav, spíš jako by se obracela k mnoha a mnoha jednotlivcům.

Michael Kiwanuka je stále ještě mladý umělec, dokáže ale potěšit i „staré uši“, tím, že v hudbě dávných let dokáže najít cosi velice živého, učinit ji dnešní. Zároveň může posluchače pamětníka přivést k tomu, že si uvědomí, co všechno v době mládí přehlížel, že hudba, kterou tehdy odmítal jako ne dost „tvrďáckou“, mohla být někdy originálnější a jistým způsobem i radikálnější než svalnatá rockeřina, která po letech může znít už monotónně a zestárle.

Michael Kiwanuka: Kiwanuka. Universal Music Group