Německý svaz měst a obcí v reakci na obavu z bezprecedentní energetické krize přišel s myšlenkou, že například víceúčelová hala v Ludwigshafenu, která dřív sloužila ke konání sportovních akcí nebo koncertů a během pandemie čínského viru se přeměnila v očkovací centrum, by se po první metamorfóze mohla změnit v centrální zahřívací stanici v době, kdy do Německa dorazí mráz a někdejší ekonomický hegemon Evropy nebude schopen zajistit základní podmínky pro život svých obyvatel především z chudších vrstev.

Precizní Němci přiložili i obrázky, jak by takové zahřívací kóje mohly vypadat. Lídři evropského pokroku se zaobírají i dalšími myšlenkami o podobě denního života. Uvažují, že omezí obyvatelům sprchování teplou vodou na přesně vymezený čas, sníží teplotu vytápění obydlí na 17 stupňů v nočních hodinách, zavírání veřejných plováren a bazénů se v tomto kontextu jeví jako zcela nezbytné opatření, které může být za nevhodné vůbec zmiňovat.

Tyto zvěsti nejsou blouznivým výplodem ostrakizovaných serverů, často označovaných za dezinformační, které začínají být původcem zla v náladě společnosti. Pozornost novým reáliím v Německu věnují dosud respektovaná média typu Financial Times. Nemají vročení někdy kolem let 1890 nebo 1910, teplo v zimě má chybět lidem v nejvyspělejší zemi Evropy světa v roce 2022.

Je to podoba existence, po které uvědomělá střední a vyšší třída v západní Evropě volala decimovaná environmentálním žalem a žádala, aby politická reprezentace něco udělala s oteplujícím se klimatem. Tito lidé byli připraveni snížit svou životní úroveň, aby zachránili zelenou planetu. Jejich odhodlání ale nebylo spojeno s konkrétní podobou.

Hru s Green New Dealem akceleroval ruský vůdce Vladimir Putin, který rozpoutal válku na Ukrajině a ohrozil především Německo, které svou energetickou existenci spojilo právě s Ruskem. Německu se zhroutil politický koncept budoucnosti, odmítlo jadernou energii, vše vsadilo na obnovitelné zdroje a závislost na ruském plynu.

Marně je varoval vysmívaný americký prezident Donald Trump, že na tuto politiku doplatí. Arogance nových liberálů, kteří to se všemi myslí dobře a jen oni vědí, jak má být uspořádaný svět, narazila na realitu uvažování jinou kulturu vzývajících, možná barbarských, ale nekompromisně jednajících civilizací.

Němečtí politici, kteří Trumpa nenáviděli a v rámci kompromitace ho spojovali s Rusy, což se mezitím vyvrátilo, teď pro své občany chystají ohřívárny. Čechům by to mohlo být jedno, kdyby nebyli tolik závislí na německé ekonomice. Z toho důvodu je jaksi těžko myslitelné, že bychom byli v zimě v teple a Němci mrzli jako u Stalingradu.

Němci byli ještě nedávno neohroženým hegemonem, který v tandemu s Francií určoval směřování nové Evropy jako společenství, které se postupnou unifikací vynucenou uplácením nebo vydíráním dotačními penězi chtělo stát určující světovou silou. Teď Němci padají na kolena.

Poblouznění z materiálního dostatku přivedlo nejsilnější evropskou zemi z pozice lídra do role pomateného Mesiáše, který má spasit svět. Nic zatím nenasvědčuje, že by se svého zeleného náboženství chtěli vzdát. Jejich přesvědčení o nutnosti trpět pro dobrý pocit za cenu snížení životní úrovně se zatím nemění.