O budoucnosti rozhodují hlavně očekávání, která se velmi často stávají sebenaplňujícími se proroctvími. Z finanční krize roku 2008 jsme vyšli těžce zasaženi. Nepřímo. Dvojitou recesi jsme si sami uhnali svým strachem, obavami a nihilismem. Vnímali jsme se ohroženější a svět jsme viděli v černějších barvách, než jaký skutečně byl. Model zdravé tělo, nemocná hlava se nám vymstil tou dvojitou recesí a všemi následky, které vyvolala. Teď jsme se s vypnutou ekonomikou ocitli uprostřed koronavirové krize a právě se rozhoduje, jak z ní vyjdeme. Můžeme si z ní odnést strach a úzkost, nebo naopak příležitosti a šance. Těch není v případě Česka vůbec málo. V těžké chvíli se ukázalo, že společnost, která se v klidných časech vyznačovala silnou mírou nedůvěry, najednou dokáže být velmi solidární, soudržná a tvořivá. Improvizací umí vyřešit situace, v nichž systém selhal. Měsíc po začátku izolace se dá říct, že česká společnost zvládla těžkou zkoušku nesrovnatelně lépe než stát reprezentovaný vládou Andreje Babiše, který v mnoha ohledech selhal. A aktuálně selhává v pomoci vypnuté ekonomice.

Je zřejmé, že svět po koronavirovém vypnutí bude jiný. Hodně se změní. Věci se už úplně zpátky nevrátí. Jako po všech krizích. Ty velké geopolitické trendy jsou zatím v mlze. Začnou se rýsovat až ve chvíli, kdy akutní vlna nákazy ustoupí. Do té doby je předčasné diskutovat o tom, jakou roli bude dál ve světě hrát Čína, od níž se celý vyspělý svět nakazil. Stejně jako je předčasné spekulovat o budoucnosti Evropské unie, která po celou dobu krize stála úplně na vedlejší koleji. Je předčasné spekulovat o tom, jak moc to všechno, co se v posledních týdnech stalo, omezí globalizaci, mezinárodní obchod a přiměje jednotlivé země, aby se ve výrobě všeho možného chtěly stát soběstačnými. Přinejmenším ve strategických oborech a výrobách. Od potravin po zdraví.

Už v této chvíli jsou ale vidět trendy, které Česku mohou pomoci, aby se v éře po koronavirovém vypnutí stalo vyspělejším, efektivnějším, bohatším a příjemnějším místem k životu. Nová doba po koronaviru přinese čtyři nové trendy, které máme šanci využít ve svůj prospěch. Prvním je vzestup biochemie a farmacie. Druhým posílení nákupů na internetu z pohodlí domova. Třetím vzestup home office, posílení práce z domova. Čtvrtým je zdravější životní styl a uvědomění si jeho hodnoty. Ve všech máme příležitost, protože v nich je nevyužitý potenciál.

Biochemická velmoc Evropy

V této chvíli jsme se svou strukturou ekonomiky velmi zranitelnou zemí. Průmyslový stát střední velikosti, velmi silně zapojený do mezinárodních subdodavatelských řetězců, je ve velkém ohrožení, pokud by se ty řetězce začaly rozpadat. Náš obchod dnes vypadá tak, že jsme silně závislí na některých surovinách a součástkách, které přivezeme z Číny. Uděláme z nich další součástky, polotovary nebo hotové výrobky, které vyvezeme k finální kompletaci do Německa. Pokud se cokoli v tom řetězci zadrhne, padá poptávka po práci českých firem. Koronavirová krize ale na druhé straně ukázala, že máme velmi silné akademické a vědecké zázemí v oborech, které čeká velká perspektiva. Rýsovala se už před koronavirem. Epidemie ale naplno ukázala, jak obrovskou budoucnost má farmacie a biochemie. A odhalila, kolika schopnými vědci v těchto oborech v akademickém prostředí disponujeme.

V globálním pohledu přitáhl pozornost k české biochemii odchovanec Ústavu organické chemie a biochemie (ÚOCHB) Akademie věd Tomáš Cihlář. Dnešní viceprezident americké farmaceutické firmy Gilead je autorem preparátu remdesivir, který zatím ve stadiu testů vypadá jako jeden z nejnadějnějších léků na těžké případy nemoci COVID-19. Pražský ÚOCHB je přímo vědeckou pobočkou Gilead. Krize ale ukázala, že Česko se svou historicky přírodovědnou a technickou DNA má perspektivních akademických pracovišť mnohem víc. Vědci sami začali tlačit vládu do masového testování na koronavirus. Fakticky je dokázali místo ní zorganizovat. Ve světě teď nastala obrovská poptávka po rychlých a jednoduchých testech. Kdo je dokáže vyvinout, vyrobit a nabídnout ostatním, nejenže na tom dobře vydělá, ale udělá své zemi reklamu jako biochemické velmoci. Přitáhne k ní pozornost, a tím pádem také investory a velké peníze, které jsou ve farmacii potřeba. Když v té soutěži uspějeme, můžeme se zbavit syndromu dodavatelů a naopak se stát zemí s kompletním biochemickým řetězcem od vývoje přes výrobu po prodej. Investoři v rychle se měnící době číhají, kdo s těmito věcmi přijde první. Je to hřiště, kde máme šanci. To by výrazně mohlo proměnit strukturu celé české ekonomiky. Když někde vznikne v nějaké branži jedna dvě úspěšné firmy, už se na ně rychle nabalují další. Ideální reklamou na českou biochemii by teď byl rychlý a uživatelsky velmi snadný test na koronavirus.

Obchod jako galerie

Zavřené kamenné obchody a nákupní centra přirozeně posílily nákupy na internetu. Útraty na e-shopech se loni na celkových maloobchodních tržbách podílely zhruba třiceti procenty. Česko v tom patřilo mezi evropskou špičku. Údaje z českých obchodů ale ukazují jen část útrat. Lidé ve velkém nakupují na zahraničních internetových obchodech. Podle Sdružení pro bankovní karty loni Češi na zahraničních e-shopech utratili 58 miliard korun. V českých e-shopech podle Asociace pro elektronickou komerci nakoupili za 155 miliard korun. Útraty na internetu se od roku 2015 téměř zdvojnásobily z tehdejších 81 miliard korun. Podle průzkumu přepravní firmy DPD v roce 2018 nakoupilo na zahraničních e-shopech 62 procent českých uživatelů internetu, což je o 11 procent víc než v roce 2017. Evropský průměr je 58 procent. Češi si nejčastěji zboží nechávají dovézt z ostatních zemí Evropské unie (52 procent). Na prvních příčkách jsou obchody z Německa, Velké Británie a ze Slovenska. Pokud zavítají na e-shopy mimo EU, převládají Čína (67 procent) a Spojené státy (26 procent).

Přestože v elektronizaci státní správy za jinými zeměmi Evropy zaostáváme, na internetu jsme už před koronavirem nakupovali nadprůměrně. S karanténou, kdy se e-shop stal jedinou možností, kde si koupit jiné než nezbytné zboží, tento trend posílil. Internetové obchody dokázaly krize dobře využít. Fungovaly spolehlivě, stejně jako kurýři a dopravci, takže on-line nákupy včetně slev a akcí, které obchodníci nabídli, dělaly lidem izolaci snesitelnější. To se s velkou pravděpodobností přetaví do dalšího přesunu nákupů na internet. I těm, kdo před koronavirem chodili do kamenných obchodů, najednou v karanténě došlo, jak je to snadné, rychlé a pohodlné. Jak šetří čas a vybírají si z mnohem větší nabídky zboží.

Jsou samozřejmě věci, které si člověk před koupí rád osobně prohlédne, vyzkouší, promluví o nich s kvalifikovaným prodavačem. K tomu budou čím dál víc sloužit malé obchody, které budou spíš vypadat jako galerie. Zákazník se tam může se zbožím seznámit na vlastní oči a už za několik hodin mu vybraný kus dorazí domů ze skladu, který vůbec nemusí být (na rozdíl od prodejní galerie) v centru města. Obchodník tak ušetří na drahém nájmu obrovských prostor na skladování. Elektronickému nakupování bude nahrávat i to, že lidé se po otevření obchodů budou obávat chodit do velkých nákupních center, kde se potkávají davy a je tam klimatizace. Právě tou se viry a bakterie, včetně koronaviru, velmi snadno šíří.

Práce z domova a lepší styl života

O home office se mluví dlouho. Přibývá profesí, kde není nutné, aby lidé seděli od devíti do pěti za stolem v kanceláři. Není to trend posledních měsíců. Bylo to jasné už roky, ale naráželo to na spoustu překážek. Mentálních, právních i technologických. Když se objevil pokus, jak dostat práci z domova do zákoníku práce, vyvstala spousta marginálních překážek typu jak to bude s odpovědností a náhradami za pracovní úrazy doma. Naráželo to i na nedostatek důvěry. Kdo bude zaměstnance kontrolovat, jestli skutečně pracují od těch devíti do pěti? Mnoho firem řešilo problémy s přístupem k dokumentům a bezpečným připojením k důvěrným údajům. Pak přišel koronavirus, který podle dat společnosti Google přiměl v Česku zhruba 30 procent lidí k práci z domova. A ejhle, ono to jde. I ve strnulých veřejných institucích, kde na všechno muselo být razítko, papír a oběžník a zapisovala se docházka, najednou obíhají elektronické dokumenty, zkvalitnilo se připojení. Věci se řeší snadno a rychle, jak by to v klidnější době nešlo. Jistě, přímá setkání a komunikace jsou pro úspěch ve spoustě profesí zásadní. To se dá ale velmi snadno řešit rozdělením pracovního týdne na dny, kdy se lidé v práci potkávají, a ty, kdy se věnují soustředěné práci doma. Většina profesí si žádá jak debatu a komunikaci, tak klid a soustředění.

S tím bude souviset i proměna životního stylu. Koronavirus připomněl, jak důležitá je dobrá imunita. Ta je z velké části nikoli vrozená, nýbrž vypracovaná životním stylem. Přestože to sem tam mohou zkreslovat zprávy o tom, jak jsou nejvíc rizikovou skupinou senioři, ve skutečnosti není onou dělicí linií věk, ale kondice. Rizikovými faktory, které zvyšují pravděpodobnost závažného průběhu nemoci COVID-19, jsou civilizační choroby. Na prvním místě obezita a s ní související vysoký tlak, cukrovka. Ty nejsou v drtivé většině geneticky dané, ale životním stylem vypěstované. Přes kult zdraví a štíhlosti velela politická korektnost k velké toleranci tloušťky, dokonce tlačila na to, ukazovat ji i v reklamách jako něco přirozeného a normálního. I to se po koronaviru promění a spousta lidí začne přemýšlet o tom, jaké riziko jim jejich životní styl přináší.

To všechno nejsou hrozby, ale velké šance na kvalitnější život.