Komentář Daniela Kaisera

Je suis Foldyna

Komentář Daniela Kaisera
Je suis Foldyna

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Sociální demokrat z okresu na severu Jaroslav Foldyna přidal do sbírky přešlapů jeden skutečně mimořádný: na iDNES.cz včera řekl, že pokud by jeho strana odešla z vlády, hlasoval by pro vyslovení důvěry vládě nové, kterou vytvoří Andrej Babiš už bez ČSSD. Praktický význam pro poměry ve sněmovně to zatím nemá, pokud by se k Foldynovi nepřidali aspoň tři kolegové buď ze sociálnědemokratického klubu, eventuálně jeden dosavadní sociální demokrat a dva poslanci Trikolóry nebo nějak podobně. A samozřejmě by novou konstelaci musela jistit teď už přiznaně i SPD. Zatím ale nejsou ani náznaky, že by se k Foldynovi někdo další mimo ANO a KSČM při hypotetickém hlasování o důvěře přidal. 

Za druhé – Foldyna není zdaleka jediný, kdo má v ČSSD potíže s loajalitou k vedení Jana Hamáčka. Formálně za ČSSD je ve vládě i ministr zemědělství Miroslav Toman, přitom nikdo nepředpokládá, že by se řídil přáním Lidového domu. Nedávno odvolaný ministr kultury Antonín Staněk, který svým hrubě neloajálním chováním uvrhl vlastní stranu do takových nepříjemností, zůstává i nadále poslancem za ČSSD. Jen u Foldyny ale neposlušnost, dokonce už její náznak, vedla předsedu Hamáčka k pohrůžce vyloučením ze strany: „Pan Foldyna buď bude respektovat politiku a rozhodnutí sociální demokracie, nebo nebude členem sociální demokracie.“ 

Nechat se zvolit za nějakou stranu a v kritické chvíli ji podrazit, to si o reakci podražené strany určitě říká. Ideální postup je takového člověka porazit vnitrostranicky, nejlépe buď hned v jeho domácí organizaci, nebo když ta ho bude nominovat na krajské a případně celostátní sjezdy, tak tam. Jeho domovská organizace si po čase uvědomí, že jí takový člověk nic nenese. Skončí pak sám, může přejít jinam nebo se stáhnout z politiky. Je to namáhavější než vyloučení. Jenže vyloučit člena, který nespáchal zločin, jen pro politické rozdíly, vypadá jako projev zoufalství.

Na kauze Foldyna je nejhorší všeobecná přetvářka. Vedení strany nechce potrestat Foldynu za jeho momentální nevěru, berou si ji za záminku, aby se zbavili jednoho typu kritiky, která k němu ve straně samozřejmě existuje.

Už den před Foldynovým rozhovorem pro iDNES.cz ministr zahraničí Tomáš Petříček o poslanci docela natvrdo prohlásil, že v sociální demokracii nemá co pohledávat: „Všechny jeho kroky z poslední doby jen ukazují, že není ani sociálním, ani demokratem, a s naším programem a hodnotami se otevřeně rozchází.“ Ta slova byla pronesena v očekávání účasti Foldyny na jakémsi „Vlasteneckém setkání“ Sdružení přátel bílého heterosexuálního muže, ale ještě předtím, než Foldyna vulgárně označil Prague Pride za „pochod kreatur s nahými zadky“.

I když tak by to Petříček asi nechtěl, vzniká dojem, že ČSSD už patrně nechce být stranou pro heterosexuální (v téměř jednolité České republice přirozeně bílé) muže a že snad heterosexualita se dnes dostala do rozporu se sociálnědemokratickými hodnotami. Byli to přitom starší bílí heterosexuální muži, kdo Lidovému domu po roce 1989 volby co volby dodávali většinu hlasů.

I člověk, který o volbě této strany neuvažuje, a jestli v ní dominuje typ Hamáček, nebo typ Foldyna, nemá na jeho voličské preference vliv, vidí, že starosocialistická levice byla politicky mnohem úspěšnější než hon na voliče Pirátů odstartovaný za Bohuslava Sobotky a dosud neodpískaný. Hamáčkova ČSSD je jak auto, které setrvalou rychlostí jede do zdi. 

Poslanec Foldyna rozhovorem pro iDNES.cz poskytl vedení své strany záminku zbavit se politického chuligána, podobně jako nedávno ODS s radostí vyloučila Klause mladšího po jeho neotesaném srovnání sněmovny a židovského výboru za války. Ale straně, jejíž vedení má omezený barevný rejstřík, ten chuligán Foldyna dodává aspoň nějakou barvu. Jeho případ je pokračováním trendu, v němž tzv. velké strany svůj setrvalý úpadek neřeší rozšířením, ale poněkud nelogicky zužováním sortimentu.

14. srpna 2019