České hospodářství má za sebou měsíc umrtvení, které mu vláda naordinovala v rámci svého boje s koronavirem. Co se v ekonomice reálně děje? Jak dlouho může přežít takový experiment? A jak firmám, jimž předtím vypnul trh, český kabinet pomáhá? V Salonu Týdeníku Echo se na dálku sešli náměstkyně ministra průmyslu Silvana Jirotková, pod niž na ministerstvu spadá sekce hospodářské politiky a podnikání, hlavní analytička Hospodářské komory Karina Kubelková a ekonom z Value Added Karel Kříž.

Co ty první tři týdny karantény s českou ekonomikou udělaly?

Kubelková: My, myslím Hospodářskou komoru, jsme na konci března provedli anketu mezi našimi členy, jak je to postihlo. Tady je asi třeba upřesnit, že českou ekonomiku nepostihl koronavirus, ale jednoznačně opatření vlády. Naše firmy byly vhozeny do těžké situace. A přesto, že české firmy obecně hospodaří zodpovědně, dál než do května naprostá většina z nich nevydrží. Už na konci března sedm procent v anketě uvedlo, že propouštělo, další čtvrtina o propouštění uvažovala. Tohle číslo pochopitelně roste s každým týdnem. Propouštění není levná věc, musíte platit odstupné a podobně. Kdo propouští, je už skutečně ve vážné situaci. No a podobný podíl firem – osm procent – na konci března musel rozpustit veškeré svoje rezervy, a nemá tím pádem na účtech peníze, aby ufinancoval měsíc duben. Sedmatřicet procent firem se během dubna dostane do platební neschopnosti, v květnu to bude 60 procent.

Je to jen ignorance laika, když se divím, jak slabý mají české firmy finanční polštář?

Kubelková: Obezřetné firmy mívají obvykle rezervu na dva, maximálně tři měsíce. Víc už vydrží jen opravdu velké podniky nebo ty, kterým se i teď pořád ještě daří mít zisk. Naštěstí jsou i takové. Ovšem firem v platební neschopnosti je a bude víc, což pak rychle dopadne na dodavatelské řetězce. Lavinový efekt projede celou českou ekonomikou.

Paní náměstkyně, sdílíte tento odhad? Nebo tu lobby, která chce ze státu dostat peníze, maluje svět v černých barvách?

Jirotková: Nemyslím, že by to bylo malování černými barvami. O vládních opatřeních sice můžeme diskutovat, jak moc jsou nebo nejsou přísná, ale připomenu, že se k nim zdaleka neuchýlila jen česká vláda. Cestou měkčích omezení a současně promořování obyvatelstva chtěla původně jít Británie, a i ta od toho ustoupila. Na druhé straně vláda si je problému s cash flow akutně vědoma. My jsme si to zjišťovali taky a došli jsme dokonce k závěru, že některé, především ty menší firmy vydrží jen několik týdnů. Týdny, nikoli dva až tři měsíce. Po takovou dobu udrží cash flow jen velké podniky. Právě proto vláda schválila celou řadu opatření – odklady různých splátek, promíjení sociálního a zdravotního pojištění a podobně. Souběžně s tím se rozjíždí kurzarbeit. A chceme zavést příspěvky firmám, které naopak dál jedou, protože musejí. Třeba proto, že mají nepřetržitý provoz, který by bylo drahé zastavit a znovu spouštět. Anebo se prostě jen snaží jet a neztratit tempo. I těm chceme přispět aspoň malou částkou na mzdy. No a konečně jsou tu evropské dotace. Úvěry z nich, respektive záruky za úvěry by postupně měly naběhnout až k 900 miliardám korun. Covid 1, Covid 2 asi všichni znáte. Právě připravujeme Covid 3, který se snaží postihnout maximum firem v potížích. To všechno v zásadě, abychom do ekonomiky co nejrychleji vrátili cash flow.

Dělá toho podle Hospodářské komory stát pro podnikatele dost?

Kubelková: Já bych vaši otázku pootočila: Nedělá toho stát vůči podnikatelům až příliš? Vláda nebývale razantně reguluje českou ekonomiku a pak, krůček po krůčku, něco otevírá. Ztráty, které stát zavinil, možná bude lepší říkat zapříčinil, českým podnikatelům, a teď nemluvím o ušlém zisku, ale o hmatatelných škodách, samozřejmě musí uhradit.

Kříž: Já bych z toho ani tak nevinil speciálně český kabinet. Do karantény spadlo 50 z 52 evropských států. Padesát vlád Evropy pod dohledem novinářů a za jejich potlesku došlo k názoru, že se musí pořádně dupnout na brzdu. Dnes stojíme před úkolem, jak tuto hysterii zatlačit zpátky do lahve a vrátit se k normálnímu chování. Nakonec bude mít pravdu předsedkyně Evropské komise von der Leyenová a americký prezident Trump, kteří před třemi týdny infekci bagatelizovali. Ale i lidé jako Trump této hysterii podlehli. Jejich okolí je nenechalo jít vlastní cestou. Nemá cenu nadávat vlastní vládě, že se do toho bazénu se zředěnou kyselinou sírovou nechala hodit taky. Zajímá mě, jak z bazénu ven.

Jak dlouho česká ekonomika může stávající režim vydržet?

Kříž: Při úplně nejhorší variantě nekonečně dlouho, pokud se udrží výroba potravin. K tomu jistě nedojde. Vláda nastavila drastický režim, ale včera (v neděli 5. dubna – pozn. red.) na DVTV pan Prymula zařadil zpátečku. Za to si ho velice vážím. Další postup musí být jiný. Ukazuje se, že smrtnost toho koronaviru je naprosto minimální, že se navíc týká lidí, kteří by umřeli stejně, možná o týden nebo měsíc později. Nechci tedy, aby to znělo cynicky.

Tato debata má být o ekonomice, ne o epidemiologii.

Kříž: Ale to je strašně důležité! Tady je začátek celé probíhající katastrofy. Teď nemluvím o České republice. Spadl do toho celý svět, naprosto zbytečně. Hysterická nálada nutně vede k hysterickým rozhodnutím vlád. No a ta rozhodnutí se musejí začít přehodnocovat. Minimalizovat škody. Český HDP je 5600 miliard korun ročně. To je 110 miliard týdně. Odhaduji, že za jeden týden česká ekonomika ztrácí 40 miliard. Tudíž za předpokladu, že ke konci dubna z karantény vystoupíme, ztratí česká ekonomika v roce 2020 pět až deset procent výkonu. Těch pět považuji za naprosté minimum. A je strašně důležité, aby teď, když hází zpátečku Prymula, ji byli schopni hodit i ostatní. Blbec je ten, kdo udělá chybu a pak říká, že to byla jeho povinnost. Chybu se snaží zakrývat, čímž prodlužuje problém. Dnes hrajeme o to, aby se řekněme z prusko-rakouské války 1866 nestala první nebo druhá světová válka. Tudíž rychle z karantény ven, rychle na to zapomenout, vrátit se do normálních kolejí.

Jirotková: My bychom to taky rádi otevřeli co nejdřív. Dokonce jsme na ministerstvu průmyslu vážně uvažovali, že navrhneme na dnešní vládu (v pondělí 6. dubna – pozn. red.) otevřít v podstatě všechno. Ale byli jsme si vědomi rizika Velikonoc. Všichni jsou v uvozovkách hodně nadržení jít si něco koupit. Takže jsme místo toho na vládu poslali relativně skromný seznam pár typů provozoven, obuvi, venkovních sportovišť. Je otázka, jak veřejnost zvládne dodržovat v tomto rozvolněném režimu nošení roušek, jak se zvládne dezinfekce v otevřených obchodech. Pokud to dopadne dobře a nezhorší se zdravotní křivky, chceme, aby se po Velikonocích otevřelo masivněji.

Řekla byste, že ministerstvo průmyslu je ve vládě tahounem uvolnění?

Jirotková: Jsme si vědomi ekonomických důsledků, takže ano. Opravdu se snažíme. Byť musíme brát ohled na názor zdravotníků. Ani my nechceme vystavit naši společnost tomu, co se dělo a děje v Itálii, Španělsku, Spojených státech.

Ještě k té konkrétní pomoci: nám píší a volají podnikatelé, kteří si stěžují, že všechny ty Covidy, Antivirusy, úlevy a kurzarbeit jsou u nás ohromně komplikované. Třeba ve srovnání s Británií nebo Rakouskem.

Kubelková: A pomalejší. V dnešní situaci je pro firmy rychlá pomoc dvojnásobná pomoc. Tady se ovšem důkladně prověřuje. Programy byly vypsané, to ano, ale kdo a kdy z nich skutečně začne čerpat? Dnes stát spouští program Antivirus. Což v žádném případě neznamená, že už zítra někdo z programu Antivirus dostane peníze. Každý týden se dostávají do problémů další, úplně konkrétní firmy. Samozřejmě že jsme za takové programy rádi, ale otázka je, kdy se vyčleněné peníze dostanou k podnikatelům tak, aby je mohli pustit do ekonomiky. Covid 1 je pozastaven, objem Covidu 2 nebyl odhadnut správně. Co se týká rychlosti, programy vlády selhávají. Podnikatelům to dělá velké starosti.

Jirotková: Já na to odpovídám jako člověk, který posledních x víkendů strávil s kolegy na přípravě těch podpůrných projektů. Nemyslím to zle, ale přála bych vám být ve státní správě a zkusit si, jaké to je, naroubovat na státní správu nové nápady v řádu dnů. Ten stát je přitom zvyklý fungovat v řádu týdnů a měsíců. Je to, jako kdybyste zastavili zeměkouli a začali ji otáčet na druhou stranu. Dám příklad ošetřovného pro OSVČ. Během jednoho víkendu se vymyslel základ systému, následující čtvrtek to vláda schválila. Další pondělí byl systém připraven a začaly se přijímat žádosti. O další týden později, tedy dnes, evidujeme už 38 tisíc žádostí o ošetřovné. Věc, kterou jsme nikdy nedělali. Z nuly na sto za několik dní.

Co byste odpověděla na výtku, že dnes není čas přehnaně prověřovat žadatele?

Jirotková: Jsme si vědomi toho, že firmy peníze potřebují rychle. Ale za půl roku se nás někdo zeptá, jestli jsme náhodou peníze nedali někomu, kdo na ně neměl nárok. Apeluji na vás, abyste si uvědomili, že i za výdejem peněz je něčí zodpovědnost. Někdo to musí schválit, někdo podepsat.

Proč to v Británii jde rychleji a hlavně je to jednodušší? To konstatuje český podnikatel, který podniká tady i tam.

Jirotková: Neumím to teď porovnat. Nevyzkoušela jsem si to v kůži britského podnikatele a nevím, jak přesně britský systém funguje.

Kubelková: Mám dojem, že v Británii možná rezignovali na hodnocení žadatelů. Fakt je, že ministerstvo a paní náměstkyně jsou vázané u nás platnými kritérii. Otázka je, jestli by nebylo lepší konkrétní OSVČ vyplatit ze dne na den částku jako v té Anglii. Jestli to, že peníze dostanou i ti, kteří je tak úplně nepotřebují, dnes není míň důležité než hrozící vyschnutí toku peněz. Podnikatele, který ty peníze nutně potřebuje, nezajímá, že je kromě něj čerpá i někdo neoprávněně. Vždycky je to něco za něco. Peníze v Covidu pocházejí od Evropské unie.

A nebylo by východiskem, kdyby se místo do evropských peněz sáhlo do vlastního rozpočtu?

Jirotková: Samozřejmě by to bylo pohodlnější. Pravidla pro čerpání jsou Evropskou komisí striktně nastavená, například kontrola, jestli jde skutečně o malou či střední firmu. Tomu se musíme přizpůsobit. Ovšem nechat na zemi ležet peníze, které tu jsou, nám taky nepřišlo úplně správné. Snažili jsme se využít peníze, které jsou k dispozici, ještě než natvrdo sáhneme do státního rozpočtu.

Paní náměstkyně řekla: než sáhneme natvrdo do státního rozpočtu. Nemá v něm český stát šťastnou náhodou docela dost peněz?

Kříž: Česká republika má státní dluh 29 procent HDP, Německo 70, Francie téměř 100, Itálie 140 procent. I Spojené státy mají 100 procent. Jsme jednou ze dvou tří nejméně zadlužených zemí v Evropě. Prostor tu má stát veliký. Dnes je náš státní dluh 1600 miliard korun. Kdybychom chtěli být v přepočtu zadluženi jako vláda USA, můžeme mít dluh 5600 miliard korun. V přepočtu na německou úroveň zadlužení bychom měli dluh 4000 miliard. Takže vláda má polštář dvou tří bilionů korun. Dávat peníze tam, kde jsou skutečně potřeba, dává smysl. A pokud by to bylo technicky příliš složité, i pak je lepší vysypat peníze z vrtulníku než nedělat nic. Než se ekonomika vzpamatuje z vlny platebních neschopností, může to trvat dva nebo tři roky.

Poslední otázka stejná pro všechny tři: Jste ohledně vývoje ekonomiky optimističtější než před dvěma týdny?

Jirotková: Já jsem v jádru optimistka. Čím rychleji se nám to teď podaří rozběhnout, tím optimističtější budu. Až na ty nejpostiženější sektory – restaurace, cestovní ruch a na ně navazující odvětví – očekávám, že až se ekonomika rozjede, budou všichni chtít vyrábět, kupovat, cestovat. Zatím krize nebyla tak dlouhá, abychom zapomněli všechny naše zvyky, zapomněli, že si rádi jdeme nakoupit a rádi cestujeme. I ty restaurace se s menším zpožděním vzpamatují. Lidé si chtějí zajít na dobrou večeři. Nicméně potřebujeme, aby se spolu s námi rozjel i svět.

Kubelková: Právě zahraničí mi dnes dělá větší starosti. Vývoj v Německu, v eurozóně. Itálie a Španělsko jsou ohromně zadlužené země a letos je čeká silná recese. Jinak jsem taky spíš optimistka, byť si rozhodně nemyslím, že po koroně bude všechno jako dřív. Přinejmenším dodavatelsko-odběratelské řetězce jsou často narušeny.

Kříž: Česká republika se z toho může otřepat do prázdnin, pokud se to teď začne dělat rozumně, tedy budou se chránit staří a nemocní lidé a zbytek se pustí ven. Ale škody v cestovním ruchu, dopravě, ve výrobě aut jsou zásadní. Příští rok se určitě zvedneme. Odhadoval bych, že na úroveň roku 2019 se dostaneme nejdřív v roce 2022. A to všechno jen za předpokladu, že my, Evropa, svět na základě přesnějších údajů přestaneme v koronaviru vidět zásadní nebezpečí. Největší problém pro ekonomiku nepředstavuje v tuto chvíli ani vláda, ani neoprávnění zájemci o Covid 3. Hlavní problém jsou tvůrci celé té hysterie. První hysterické zpravodajství, které jsem ve svém životě zaznamenal, bylo na konci 60. let každodenní, neustálé omílání hongkongské chřipky. Od těch dob novináři milují nemoci a epidemie. Teď jim to konečně vyšlo. Jsme uprostřed novinářské blamáže, která ale má obrovské dopady, nejen na ekonomiku.