KOMENTÁŘ ONDŘEJE ŠTINDLA

Trump, mistr dvojího záporu

KOMENTÁŘ ONDŘEJE ŠTINDLA
Trump, mistr dvojího záporu

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Americký prezident Donald Trump zase všechny překvapil. Na tiskové konferenci po summitu s Vladimirem Putinem v Helsinkách i otrlejší pozorovatele šokoval ochotou, s níž přijímal ruskou verzi událostí ve věci údajné snahy Moskvy ovlivnit výsledek amerických prezidentských voleb. Nevidím důvod, proč by to mělo být Rusko. To, že americký prezident dává před zraky celého světa verzi Moskvy přednost před verzí americké justice, řekněme, neušlo pozornosti.

A velmi silně se ozvali i někteří lidé konzervativního založení. Zareagovali ale také mnozí agilní prezidentovi mediální ochránci, ve vícero vyjádřeních jsem narazil na tezi, že Trump je velmistr v uzavírání dohod, a tudíž ví, že rozhodující je nakonec výsledek a v zájmu jeho dosažení je potřeba jednat pragmaticky, třeba i před druhou stranou něco sehrát.

Tuhle svou „mediální ochranku“ ale prezident včera ošklivě podrazil, vystoupil se vskutku památným vysvětlením/omluvou. V té klíčové větě prý chtěl použít dvojí zápor, měla znít „nevidím důvod, proč by to nemělo být Rusko“. Je podle něj možné, že se při její artikulaci na tiskové konferenci přeřekl. Tak jenom… aby bylo všechno jasno.

Inu, americký prezident to svým stoupencům skutečně nedělá jednoduché. Vyžaduje značnou pružnost, situace se vždycky může velice rychle změnit. Co ještě včera bylo třeba hájit jako projev velice promyšlené taktiky, je dnes jen takové drobné přeřeknutí. A někdy nezbývá než se ztrapnit spolu s prezidentem.

V tomhle případě ten trapas představuje také záchranné lano, šanci tvářit se, že ten skandální výrok prostě nepadl. Představa nejmocnějšího muž na světě, který po velice důležité schůzce není schopný se k velmi podstatné otázce vyjádřit správně, jistě není pro Trumpa lichotivá, pořád je ale únosnější než představa amerického prezidenta jako neschopného respektovat tu nejelementárnější loajalitu v okouzlení autokratickou cizí mocí.

To, že část konzervativní veřejnosti v Americe i mimo ni spojila svoje naděje s Trumpem (a v některých případech i s Putinem), není odpověď na současnou krizi Západu, ale jeden z jejích důležitých symptomů. A místy až hysterická přepjatost, s níž západní levice reaguje na prakticky cokoliv, co z prostředí americké administrativy zazní, tuhle skutečnost spíš zamlžuje, než aby ji zviditelňovala, přispívá ke všeobecnému zabetonování, v němž sdíleným cílem je nepřiznat sebevážnější omyl. Donald Trump vyhrál volby s příslibem, že Ameriku udělá zase velkou. Jeho bezvýhradní ochránci se budou muset smířit s tím, že ta očekávaná velikost bude někdy docela směšná.

19. července 2018