KOMENTÁŘ Daniela Kaisera

Dobré zprávy nejsou vítány

KOMENTÁŘ Daniela Kaisera
Dobré zprávy nejsou vítány

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Naše veřejná debata připomíná hladinu jezera. Zásadní informace v ní mohou skončit stejně rychle jako ty laciné, jako kámen. Okamžik letí prostorem a pak se nad nimi zavře voda. Ve středu ministerstvo zdravotnictví poprvé za dobu trvání koronakrize zveřejnilo předběžný odhad toho, kolik mrtvých z kolonky „zemřel s covidem-19“ ve skutečnosti zemřelo „na covid“. Předběžný je proto, že druhý půlrok jak známo ještě neskončil a ne všechna úmrtí lidí s pozitivním testem už byla vyhodnocena.

Pro tu dobu si Ústav zdravotnických informací a statistiky (ÚZIS) odpověděl na otázku, jak často je u mrtvých s infekcí koronaviru primární příčinou smrti covid-19. A zatímco na jaře ze 407 mrtvých došel k údaji 27 procent, tedy 110 mrtvých, za druhou polovinu roku je z dosud vyhodnocených téměř 2700 případů podíl přímých obětí covidu o něco větší, ale i tak činí pouhých 36 procent.

Pokud ani po takto oficiální zprávě velká média, která přitom na údajích ÚZIS celou dobu své zpravodajství staví, své zpravodajství neupraví (zatím neupravila) a pokud pouhý den po zveřejnění těchto čísel má premiér Babiš potřebu veřejnost varovat, že uvolňovat se musí spíš pomaleji, něco v naší zemi nefunguje.

Kdyby fungovala a kdyby nám skutečně šlo o rozumný souboj s touto nákazou, bude to sám ministr Blatný, kdo si s těmito čísly v ruce stoupne před kamery a řekne něco ve smyslu, že virus skutečně není takový zabiják, jak někteří už dlouho tušili, takže doporučuje začít otevírat. A ušetřená energie a menší část ušetřených peněz, protože víc nebude potřeba, se věnují na ochranu rizikových skupin. Například antigenní testy, které za 15 minut ukážou, jestli jsme nakažení, mohou být pro lidi, kteří nejen navštěvují, ale taky pro ty, kdo bydlí se starými, respektive nemocnými lidmi, zadarmo a opakovaně.

Ale nežijeme v normální zemi, přesněji řečeno nežijeme teď v normálních časech. Dál ve stejném duchu pokračuje televizní zpravodajství, jehož hlavní pilíř stojí na údaji, který samotní poskytovatelé údajů, tedy oficiální zdroje, zásadně relativizovaly. A ty oficiální zdroje dál v poskytování údajů pokračují, jako kdyby snad žádnou analýzu ve středu ani neuveřejnily. Připomíná to historku z komunistické Číny 70. let, kde se po pádu Gangu čtyř hlavní stranický list Žen-min ž´-pao svým čtenářům omluvil, že dosud jim často lhal a že nějakou dobu v tom ještě zřejmě bude pokračovat (podle Dějin 20. století od Paula Johnsona).

Primárním viníkem tu není ředitel ÚZIS. Ladislav Dušek před dvěma týdny během zasedání zdravotního výboru sněmovny souhlasil s lékařem a poslancem ANO Rostislavem Vyzulou, že každodenní hlášení o mrtvých s covidem je ze shora popsaných důvodů zavádějící. Dušek dokonce prohlásil, že kdyby zastavení té každodenní statistiky dostal rozkazem, „strašně rád tak učiní“. Ale rozpoutalo by se prý mediální peklo, takže ačkoliv by mohl, sám to neudělá. „Akorát já nejsem ten typ statečného člověka, který by to vypnul.“ Duškovy obavy pak Blesk potvrdil článkem, z něhož pan ředitel vyšel téměř jako cenzor a lakovač skutečnosti narůžovo.

Média jako kdyby měla zájem jen o co nejčernější výklad oficiálních dat. A jako kdyby pozoruhodné byly jen studie pesimistické, zatímco když vyjdou studie optimistické, není o ně zájem, byť jsou založené na rozsáhlých datech (minulý týden např. velká americká studie, jež s odvoláním na krevní vzorky lidí, kteří už prodělali covid, dovozuje, že imunita po uzdravení z covidu bude zřejmě dlouhodobá). Dokud žijeme ve světě, kde dobré zprávy nejsou vítány, toto šílenství neskončí.

 

27. listopadu 2020