Rekonstrukce průmyslové haly v Bratislavě

Bydlet, pracovat a bavit se v továrně

Rekonstrukce průmyslové haly v Bratislavě
Bydlet, pracovat a bavit se v továrně

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Nepříjemnou okolností každé rekonstrukce staršího objektu bývá to, že se až během stavebních prací objeví řada problémů, se kterými se předem nepočítalo. To platí stejně tak u rekonstrukcí větších staveb jako i malých objektů nebo třeba složitějších bytů. Co když ale máte obrovskou zchátralou průmyslovou budovu, kterou plánujete kompletně předělat pro kulturu, kanceláře a bydlení?

Právě k tomuto náročnému úkolu se v roce 2015 dostali architekti ze slovenského studia GutGut, kteří tou dobou už měli na kontě několik úspěšných rekonstrukcí včetně příkladné revitalizace paneláku v Rimavské Sobotě. Architekty oslovil nový majitel vysloužilé továrny v bratislavské postindustriální zóně na severovýchodním okraji města, aby z chátrající průmyslové haly vytvořili moderní víceúčelový prostor a zároveň sídlo jeho stavební firmy.

 

S respektem k ruině

Když architekti Štefan Polakovič a Lukáš Kordík přišli na první prohlídku objektu, našli bývalou továrnu na stavební komponenty z pórobetonu ve velmi zbídačeném stavu. Kusy fasády postupně odpadávaly, z okenních rámů dávno zmizely tabule skla, po mohutných strojích uvnitř stavby zbyla jen suť a snadno představitelný nepořádek. Prostor samotný nicméně architekty zcela ohromil svou monumentalitou.

Přestože nejde o nijak historicky či architektonicky významnou budovu, shodli se, že pro zachování podstaty továrny nesmějí stavební úpravy tento dojem z prostoru narušit. Bez toho by totiž nedokázali vytěžit potenciál, který v sobě ruina ukrývala. Rozhodli proto, že otevřené velkolepé prostory musejí i nadále dýchat, všechno nové musí být jasně přiznané a naopak původní konstrukce by měly prodělat co nejméně změn. Právě toto rozhodování přitom představovalo poměrně velké dilema, neboť pro to, aby se projekt podařilo udržet v ekonomicky přijatelné rovině, bylo potřeba vytvořit dostatečně velký počet metrů čtverečních plochy, která by se dala zpeněžit. S vizí architektů se nicméně ztotožnil i sám investor, pro něhož byla kvalita výsledku rozhodující kritérium. Vše se navíc předem poctivě promýšlelo, přímo v hale pak dokonce vznikaly modely z oceli a textilie v měřítku 1 : 1 pro posouzení působení výsledných úprav.

Vzhledem k historii továrny a snaze zachovat industriální atmosféru prostoru se výrazně neupravovaly ani vnitřní povrchy masivních železobetonových konstrukcí. Došlo pouze k jejich očištění a zakonzervování s tím, že si konkrétní prostory případně upraví až jejich noví majitelé. Do jednotlivých výškových úrovní (budova nabízí celkem sedm pater) pak architekti nechali vložit nové části a spojovací komunikační krčky z oceli, světlé překližky a neprůhledných skleněných panelů podporujících specifickou industrialitu. Pro lepší propojení interiéru s okolím a přisvětlení vnitřních prostor bylo potřeba lokálně prorazit masivní betonové stěny – i v tomto případě se ale postupovalo tak, aby nedošlo k výraznější změně rastru fasády. Ta nyní opět září novotou, a působí tak v jinak zpustlém postindustriálním prostředí jako čiré zjevení.

Pionýrský experiment

Mlynica, jak zní nově jméno budovy, nabízí po rekonstrukci variabilní způsoby využívání. V přízemí je prostor pro kulturu, střední část zabírají kancelářské prostory a v nejvyšší části pak vzniklo celkem šest loftových bytů.

Spolupráci architektů s investorem a tím i konečnému výsledku významně prospěl fakt, že se již dlouhá léta dobře znali a vzájemně si důvěřovali, což je v architektuře docela podstatný základ úspěchu. Výsledná podoba přestavby rozhodně není pro každého a řada lidí se proti ní určitě vymezí – to je naprosto v pořádku, jde svým způsobem o experimentální pionýrský projekt na území celého Slovenska i Česka. Není ale skvělé vidět proměnu chátrající monofunkční průmyslové stavby na odstřel v moderní živý prostor, který může sloužit další desítky let? Právě v tom spočívá největší význam i přesah tohoto radikálního projektu.

 

Matěj Beránek

25. května 2019