Zarputilost, s níž Andrej Babiš popírá, že v době komunistického režimu spolupracoval s tajnou policií, je docela udivující, protože je v něčem nepraktická – a šéf ANO uvažuje prakticky.

V očích potenciálních sympatizantů by ho mohlo poškodit víc to vykrucování a „zabrušování“ než skutečnost nějakého podpisu. Prezident Miloš Zeman v harmonické disputaci s šéfem TV Barrandov Jaromírem Soukupem ve čtvrtek připomněl, že lidé, kteří Babiše volili, o tomhle sporu, podobně jako o dalších aférách šéfa ANO, věděli. A stejně ho volili. Skutečně tomu tak bylo. Soukup navázal monologem na téma, vždyť už je to tak dávno, tak proč to po třiceti letech řešit...

Evidentně to hodně lidí vnímá podobně. Ale i tak se Andrej Babiš snaží ze sebe tu skvrnu smýt, skvrnu, kterou pro něj důležití lidé ani nijak významně nevnímají, obviňuje slovenský Ústavní soud z toho, že vytváří „megazmatky“, a tak dále a tak podobně. Nakonec je v tom možné spatřit něco snad až povzbudivého.

Přitom ta spolupráce šéfa ANO, přinejmenším podle toho, co je o ní známo, nebyla nijak mimořádná. Babiš byl prostě konformní s normami svého prostředí. Výstižně o tom pro Echo 24 psal už kolega Martin Weiss. V československém zahraničním obchodě to tak chodilo, členství ve straně samozřejmostí a spolupráce s StB jako velice rozšířený „bonus“. Pokud se někdo chtěl v téhle sféře uplatnit, věděl, co se od něj očekává. A k základním předpokladům dobrého fungování v tomhle světě patřilo si určité otázky neklást – třeba tu, jestli za daných okolností chtít to uplatnění.

Andrej Babiš chtěl, jeho stoupenci mu to zjevně nevyčítají. A jeho kritici v premiérově životopise najdou o hodně problematičtější pasáže než zrovna tuhle. Asi důležitější, než zda předseda vlády s StB spolupracoval v osmdesátých letech, je, jestli metody hodné Státní bezpečnosti on a jeho firma používají ještě dnes.

Je ale možné se na věc podívat optimisticky. Andrej Babiš se tak vehementně brání možnost té spolupráce připustit ne proto, že nerad prohrává, nebo proto, že do toho sporu už investoval tolik energie a veřejně pronesených slov. Třeba prostě ví, že to tenkrát bylo selhání, projev slabosti navzdory všem těm okolnostem. A on ho nechce připustit.

Po mnoha letech, kdy by otázka spolupráce s StB měla být – podle lidí, jako je Jaromír Soukup – už dávno lhostejná. Po úmorných debatách, v nichž se relativizovalo první poslední, i Andrej Babiš ví, že upsat se StB je prostě špatná věc. Jistě by radši nevěděl. Nemálo lidí se snaží sebe, druhé i svět přesvědčit, že všechno je jedno. Že nemá cenu se zatěžovat nějakým moralistním balastem, hlavně když se maká nebo když je dobře. Andrej Babiš jako kdyby neúmyslně dokazoval, že ten „balast“ se nedá jen tak odhodit, že se připomíná, doráží, i když je popíraný, i když se o něm mlčí.