komentář Jiřího Peňáse

Řešení naší krize nejen klimatické: květina

komentář Jiřího Peňáse
Řešení naší krize nejen klimatické: květina

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Bylo vedro a bude zase. Střední Evropa se v posledních letech odstěhovala na jih. Takové počasí jako minulý týden je normální tak na Sicílii, kde to má své následky, třeba mafii a krevní mstu. Někdo to rád horké, jiní se poněkud hrozí a bojí, asi hlavně sucha, které s krajinou, stejně jako s lidmi, může provést nemilé věci. 

Na druhé straně teplo, pokud to slunce nepřežene, není samo o sobě tak hrozné; většina rostlin a tvorů mu dá přednost, ostatně i lidé dosud převážně nejezdí na dovolenou do Skandinávie (také proto, že je to tam drahé), ale pořád ještě jih, který se pomalu od našich poměrů liší už jen v tom, že tam mají moře.

A pak ještě v jiné věci, totiž že se tam s horkem naučili žít, což my zatím neumíme. Jedním, možná nikoli nejdůležitějším, zato relativně snadno osvojitelným způsobem, jak žít v subtropech, je docenit roli květin a rostlinstva vůbec. V tom mají Češi ohromný deficit. Přitom by mohlo jít o nejsnadněji proveditelnou národní reformu, jež by měla ohromný dopad na kvalitu zdejšího žití. Živé rostliny, především ty opatřené květy, jsou nejlepším a nejvděčnějším estetizátorem jakéhokoli prostředí. Rostliny, zvláště ty kvetoucí, totiž nesmírně zkrášlují cokoli, na co jen může pohlédnout lidské oko. Z nehostinného koutu dělá záhon květin kout útulný, z obyčejného domu učiní květiny v oknech dům příjemný a veselý. Z horkého dne den karnevalový, protože mezi květinami se všechno lépe snáší. 

Panteista Goethe pravil, že květiny jsou důkazem toho, jak nás Bůh miluje. Češi jsou z nějakých důvodů k této lásce velmi odmítaví. Květiny sice snad máme teoreticky též rádi, ba také je mnozí pěstují, ale především ve svých zahrádkových koloniích a pak také doma v pokoji. Truhlíkem s květinami ozdobené okno je však v českých ulicích spíše výjimkou, jen se opravdu podívejte: květináče na veřejnosti, pokud tam tedy jsou, bývají velmi často v žalostném stavu, schne v nich trocha roští nebo slouží jako odpadkové koše. 

Je to něco úplně jiného, než jak se ke květinám, a tedy i k prostředí, v němž žijí, staví lidí na jihu, v Itálii, ve Španělsku i v Řecku, ale třeba i naši bývalí spolukrajané Rakušané, kteří květinami obkládají a zdobí kdeco, až to možná přehánějí. My to přeháníme také, ale v opačném směru. Přitom je to tak nenáročné, prosté a jednoduché. A krásné.

Kdybych byl politickým vůdcem, vyzval bych národ do toho. Být politickou stranou, postavím to do čela programu. Nechť se staneme květinovou zemí! Každý nechť představí svou květinu. I horko bude krásnější. 

 

8. července 2019