Bylo vedro a bude zase. Střední Evropa se v posledních letech odstěhovala na jih. Takové počasí jako minulý týden je normální tak na Sicílii, kde to má své následky, třeba mafii a krevní mstu. Někdo to rád horké, jiní se poněkud hrozí a bojí, asi hlavně sucha, které s krajinou, stejně jako s lidmi, může provést nemilé věci. 

Na druhé straně teplo, pokud to slunce nepřežene, není samo o sobě tak hrozné; většina rostlin a tvorů mu dá přednost, ostatně i lidé dosud převážně nejezdí na dovolenou do Skandinávie (také proto, že je to tam drahé), ale pořád ještě jih, který se pomalu od našich poměrů liší už jen v tom, že tam mají moře.

A pak ještě v jiné věci, totiž že se tam s horkem naučili žít, což my zatím neumíme. Jedním, možná nikoli nejdůležitějším, zato relativně snadno osvojitelným způsobem, jak žít v subtropech, je docenit roli květin a rostlinstva vůbec. V tom mají Češi ohromný deficit. Přitom by mohlo jít o nejsnadněji proveditelnou národní reformu, jež by měla ohromný dopad na kvalitu zdejšího žití. Živé rostliny, především ty opatřené květy, jsou nejlepším a nejvděčnějším estetizátorem jakéhokoli prostředí. Rostliny, zvláště ty kvetoucí, totiž nesmírně zkrášlují cokoli, na co jen může pohlédnout lidské oko. Z nehostinného koutu dělá záhon květin kout útulný, z obyčejného domu učiní květiny v oknech dům příjemný a veselý. Z horkého dne den karnevalový, protože mezi květinami se všechno lépe snáší. 

Panteista Goethe pravil, že květiny jsou důkazem toho, jak nás Bůh miluje. Češi jsou z nějakých důvodů k této lásce velmi odmítaví. Květiny sice snad máme teoreticky též rádi, ba také je mnozí pěstují, ale především ve svých zahrádkových koloniích a pak také doma v pokoji. Truhlíkem s květinami ozdobené okno je však v českých ulicích spíše výjimkou, jen se opravdu podívejte: květináče na veřejnosti, pokud tam tedy jsou, bývají velmi často v žalostném stavu, schne v nich trocha roští nebo slouží jako odpadkové koše. 

Je to něco úplně jiného, než jak se ke květinám, a tedy i k prostředí, v němž žijí, staví lidí na jihu, v Itálii, ve Španělsku i v Řecku, ale třeba i naši bývalí spolukrajané Rakušané, kteří květinami obkládají a zdobí kdeco, až to možná přehánějí. My to přeháníme také, ale v opačném směru. Přitom je to tak nenáročné, prosté a jednoduché. A krásné.

Kdybych byl politickým vůdcem, vyzval bych národ do toho. Být politickou stranou, postavím to do čela programu. Nechť se staneme květinovou zemí! Každý nechť představí svou květinu. I horko bude krásnější.