komentář petra holuba

Negativní poselství 17. listopadu

komentář petra holuba
Negativní poselství 17. listopadu

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Protestů proti premiéru Babišovi se účastnily desítky tisíc lidí, přesto většina Čechů jeho vládu podporuje nebo aspoň snáší. Mají k tomu stejný důvod, jako byl ten, který je v roce 1989 motivoval ke svržení komunistického režimu.    

Devětadvacáté výročí nebývá důvodem k velkým oslavám či vzpomínkovým akcím, tentokrát se připomínka 17. listopadu 1989 dočkala slušného ohlasu i v zahraničním tisku. Nejde snad o to, že se okolní země zajímaly o demokratickou tradici Česka. Obvykle se psalo o tom, že oslavy překryl skandál trestně stíhaného premiéra Andreje Babiše, který čelí novým poryvům své kauzy Čapí hnízdo.

Kdo přijme vidění zahraničních komentátorů, ten se přirozeně zamyslí, kam jsme to se svou demokracií dopracovali, a dojde k závěru, že to nebyla žádná sláva. Po devětadvaceti letech politické svobody vládne Česku člověk, který byl vychován jako kádrová rezerva komunistického režimu a který vzhledem k tomu, že je stíhán, ohrožuje právní stát. Podporuje ho z Hradu další člověk, který otevřeně deklaruje sympatie k autoritářským režimům, podobným spíše tomu, jaký u nás vládl před listopadem 1989, než systému, který nastoupil po něm.

Protesty proti těmto vládcům nakonec naplnily obsahem 29. výročí, přesto není možné tvrdit, že vyjadřují postoj většiny české populace. Jako doklad může posloužit aktuální průzkum společnosti Median, který zjistil, že zase tak velká nespokojenost se současným způsobem vlády nepanuje. Za některé výkony oceňuje premiéra Babiše většina společnosti bez ohledu na politické preference a z tohoto pohledu nezáleží na tom, jestli takové přesvědčení vychází ze skutečného stavu věcí, nebo vynalézavého marketingu podnikatelské strany ANO. Babiš zlepšil výběr daní, soudí dvě třetiny občanů a mezi nimi i 45 procent voličů pravicových stran. Ještě důležitější však je, že podle osmapadesáti procent lidí zlepšil ekonomickou situaci země, což si myslí i třetina pravicových voličů. Za pozornost stojí, že se Češi do značné míry shodnou i na jeho špatných vlastnostech. Rozděluje společnost podle 70 procent dotázaných a stejný podíl odsuzuje jeho střet zájmů, mezi nimi i třetina voličů ANO. V každém případě však platí, že ani v okamžiku, kdy propukl skandál s „uklizením“ Babiše juniora na Krym, nežádalo odstoupení Babišovy vlády víc než 29 procent Čechů. Další čtvrtina si přála, aby odstoupil Babiš, jeho vláda však pokračovala. Vláda ANO tak má lepší výsledek než kabinet Petra Nečase po skandálu s tajnými službami. Jednou větou, premiéra s ekonomickými kompetencemi jsme připraveni podržet či strpět, i když není vyloučeno, že ohrožuje kvalitu demokratického režimu.

K čemu demokracie?

Průzkum proběhl v předvečer výročí 17. listopadu a může posloužit jako argument při dosud neukončené debatě, jestli Čechům, kteří před devětadvaceti lety povstali proti komunistickému režimu, šlo spíše o demokracii a politickou svobodu, anebo jestli jenom toužili po západní míře konzumu. Společným jmenovatelem byl zřejmě konzum, vzhledem k tomu, jak silnou podporu si v období hospodářského vzestupu udržuje reprezentace, kterou stíhají skandály a průběžně se vymezuje proti demokratickému systému, jak byl před devětadvaceti lety nastolen.

Tato úvaha zbytečně shazuje český národ jako takový. Není pochyb, že nedostatkem spotřebního zboží koncem osmdesátých let se komunistický režim zdiskreditoval v očích většiny populace. Ovšem tento nedostatek byl hlavně projevem hlubších ekonomických potíží a především neschopnosti socialistického systému konkurovat kapitalismu a jeho tržní ekonomice. Demonstrace před devětadvaceti lety žádaly změnu systému, tedy nastolení ekonomické svobody, která by vedla k všeobecné prosperitě a posléze zajistila blahobyt, na který nebylo možné v reálném socialismu pomyslet. Pokud k tomu patří politická svoboda a demokracie, tak se může rovněž zavést, ale málokdo si po padesáti letech vlády totalitních režimů dokázal představit, co od tohoto druhu svobody očekávat.

Debata o smyslu demokracie neskončila dodnes. Z pohledu současného premiéra i prezidenta je demokracie užitečná maximálně jako nástroj k získání pokud možno neomezené moci. Zvláště aktivní část společnosti s tímto výkladem nesouhlasí, jak ukázaly demonstrace při 29. výročí. Přesto jsou pro většinu národa dosud rozhodující hospodářské parametry společenského života, a pokud rostou mzdy i spotřeba, pak není důvod na čele exekutivy přepřahat. Tak zní negativní poselství 17. listopadu a proti jeho ekonomické racionalitě je dost obtížné něco namítat.