komentář

Beztvará koule v Českém rozhlase

komentář
Beztvará koule v Českém rozhlase

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Vlastně se to dalo tušit. René Zavoral odvolal pověřeného šéfredaktora stanice Vltava Petra Fischera, respektive mu neprodloužil smlouvu. Že se to stane, jsem tušil třeba já, protože jsem se shodou okolností byl v létě podívat na zasedání Rady Českého rozhlasu – a byl to zvláštní zážitek. 

Hlavním tématem tam bylo schválení finanční odměny panu řediteli, pro což hlasovala celá rada. Vedlejším tématem bylo projednávání kauzy „pornografie na Vltavě“, což byla směšná aféra, která spočívala v tom, že kdosi nabonzoval jednomu členovi rady, že se prý na Vltavě mluvilo sprostě. Při bližším pátrání vyšlo najevo, že šlo o výskyt slova „koule“ v jednom velmi literárním textu současného britského autora, jmenuje se Alan Hollinghurst a je to, pozor, gay... Text se četl na Vltavě, protože je to stanice s literárními pořady. V moderní literatuře se slova tohoto typu (ještě se tam objevil šokující „penis“) vyskytují běžně už takových sto let. 

Člen rady a poslanec parlamentu se však s takovou literaturou pravděpodobně nikdy nesetkal, zato správně usoudil, že ono slovo má přímou spojitost s mužským pohlavním orgánem, čímž se nejspíš cítil osobně dotčen. Došel též k názoru, že takto si to budou možná vysvětlovat i posluchači kulturní stanice Vltava, před čímž je nutné je chránit. 

Nesmyslnost kauzy byla tak zjevná, že by byl div, kdyby si jejího trapného rozměru nebyl šéf rozhlasu vědom. Místo toho, aby však vystoupil na obranu své stanice a šéfredaktora, nechal pan Zavoral tuto prkotinu s vážnou tváří projednávat radou a k věci zachoval statečné mlčení. Rada dospěla k názoru, že zařazení slova „koule“ nebylo nejvhodnější, a pan ředitel to vzal na vědomí. Tak takového šéfa by si přál člověk mít, pomyslel jsem si a politoval přítomného Petra Fischera, který v tu chvíli beze slova odešel ze sálu.

Ředitel Zaoral má nepochybně právo neprodloužit jednomu ze šéfů stanic ČR smlouvu a má právo s ním být nespokojen. Fischer není určitě člověk, se kterým lze ve všem vyjít a na kterém se všichni shodnou: Fischer je konciliantní především pro poměrně úzkou skupinu pražských liberálních intelektuálů a nelze říct, že by tohle zrovna byla skupina s vyhlášenou schopností sebereflexe. Jisté však je, že to je člověk, který má nějakou představu o světě, o současné kultuře, o postavení a smyslu médií a třeba také o tom, k čemu by mohla kulturní rozhlasová stanice v naší době být dobrá. Možná se v něčem mýlil, možná neměl ve všem pravdu, možná to působilo na někoho radikálně, možná chaoticky, možná elitářsky. Ale rozhodně nebylo možné o něm říct, že by byl nijaký, beztvarý a bez názoru. S touto hmotou se setkal. Měla více moci a lepší krytí. A víc se bála. O pozici a třeba i o ty odměny.   

14. prosince 2018