Je to pořád dokola, zdá se. V období kolem komunálních voleb se žongluje počty vysazených stromů a politici neváhají sáhnout i po mnohamístných číslech. Pečlivě si všímám těchto výchlubků a hledám, kdo do své bilance připíše ten dovětek „… a všechny rostou“. Máme ale asi smůlu. Nějak jsem nenarazil na starostu či zastupitele, který by měl možnost a odvahu pochlubit se skutečně rostoucími stromy. O to víc mě pobavila stránka, která sčítá dlužné stromy a tváří se, že je rozčilený daňový poplatník požaduje. Ano, není těžké uhádnout, že jde o ten kouzelný milion.

S těmi vysazenými stromy je to tak, jako když se jdete podívat na rolls-royce třebas při výstavě automobilů, rychle se s ním vyfotíte a pak se tváříte, že je váš. Je to taková hezká hra, kterou většina lidí rychle pochopí a zasmějí se tomu coby neškodnému vtipu. Nanejvýš se jim to bude zdát infantilní, nehodné či nejapné. To podle povahy. Když se takhle fotíte se stromy, je to kapinku závažnější. Kdyby se primátor vyfotil třeba se sadou nových sanitek, které by pak město nekoupilo, zle bychom mu vycinkali. Kdežto vyfotí-li se se stromy a ty tiše zdechnou, nanejvýš mu někdo ve videu vzkáže: „Proč ho nevyměníte? Chci tak moc?“ Naopak. Chceme příliš málo.

Vzpomenete si možná na situaci, kdy policie měla nové škodovky, ale nebyl do nich často benzin. To je velice podobné momentu, kdy zakopeme stromy, a ony nerostou. Nejedou. U škodovek nás to zřejmě mrzelo víc, protože je tak nějak zažitá představa četníka pronásledujícího lupiče, kterak se ženou ulicemi. Kdyby policie mohla pronásledovat pouze po svých, byla by ve světě aut znevýhodněna. Také nás nepochybně traumatizovaly hřady nových aut před služebnami, které bychom raději viděli bloumat po ulicích. Palivo se nějak našlo, netuším jak, nejspíš poptávkou lidu. To je přece motor všeho.

Stejnou poptávku lidu by si zasloužily tedy s dovolením i stromy, pro něž tady horuji. Když jsou vypnuty, nejsou nám k ničemu. Vážně, strom buď funguje, nebo nefunguje. Funguje a je „zapnut“, když roste, a to nejlépe po celém obvodu. Je mi hloupé tady o tom vůbec psát, ale opravdu je to tak. Stromy mají růst. To je smyslem jejich existence. Pokud nerostou, je to v nepořádku. Je tedy zcela namístě udělat všechno pro to, aby rostly. Vytvořit podmínky pro růst. Tam, kde strom růst z různých důvodů nemůže, nemá smysl ho sázet nebo udržovat draze při životě. Prokázanou pitomostí je sázení stromů do nádob. Přesto se stále houfně děje. Stromy se sázejí do země a musejí mít zajištěný prokořenitelný prostor.

Vůbec mi nevadí slib milionu stromů. Ten mě nezarmoutí. Nevadí mi, že drtivá většina z nich jsou lesní sazenice po obvodu města, které se sázely po statisících vždycky – prostě podle lesního hospodářského plánu při obnově. Vadí mi, že se žongluje se stromy, které nerostou, růst nemohou a nebudou, protože jsou vysazeny špatně. Případně jsou vysazeny, aby byly vykáceny, což je případ staveniště nové pražské filharmonie na Vltavské. Vysadit strom v ulici s prokořenitelným prostorem stojí 75 až 100 tisíc korun. Zdá se, že je to hodně, ale v rozpočtu na obnovu ulic jde třeba o dvě procenta z investice. Podmínky pro ujmutí jsou velmi dobré a bude nás stát ještě pár tisíc, než ho ujmeme. Balový strom ujmout v parku či v krajině nás stojí přes třicet tisíc. Kalkulujme náklady poctivě. Projekce, proces povolování a schvalování státní správou, výběr zhotovitele a dohled nad ním, vlastní náklady na výsadbu a ujmutí. Počítají se jen stromy, které rostou. Tak jednoduché to je.