komentář Daniela Kaisera

Poslední projevy ekohysterie

komentář Daniela Kaisera
Poslední projevy ekohysterie

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

V posledních týdnech vstupujeme na Západě do nové fáze masové hysterie ve věcech ochrany přírody, planety, matky země. Nanebevzetí Grety Thunbergové (katolický arcibiskup v Berlíně „pátky pro budoucnost“ inspirované šestnáctiletou autistkou srovnal s příchodem Ježíše do Jeruzaléma), na evropské úrovni s novou intenzitou vedené diskuse o masivní dani na oxid uhličitý, vyhlášení stavu klimatické nouze v Británii, nejnověji zpráva Mezivládní platformy pro biodiverzitu a ekosystémové služby (IPBES). Tu velká i menší média také v České republice sborem uvedla v alarmujících tónech – jako budíček pět minut před dvanáctou. 

IPBES, mezivládní panel OSN ne nepodobný spíš proslulému než slavnému Mezivládnímu panelu pro klimatickou změnu (IPCC), konstatuje, že jeden milion druhů, rostlin i  živočichů, je ohrožen a hrozí  mu vyhynutí. Rychlost, s níž druhy hynou nebo se blíží katastrofě, je prý dnes až stokrát vyšší, než jaký byl průměr za posledních deset milionů let. Autoři zprávy, respektive politického výtahu z ní, identifikovali pět hlavních příčin, vesměs hříchů člověka na přírodě: extenzivní využívání půdy (průmyslové zemědělství a s ním spjaté odlesňování); přímé využívání zdrojů (lov a rybolov, tedy drancování přírody); klimatické změny; znečištění; šíření invazivních druhů. 

Téma samo o sobě je nepochybně závažné, ale když předsedající panelu sir Robert Watson při té příležitosti vyzve k reorganizaci společností, když mluví o nutnosti jejich „transformace“, když se v samotné zprávě vyzývá k „fundamentální, systémové reorganizaci technologických, ekonomických a sociálních faktorů“, je nejdřív namístě kritický přístup k samotné zprávě a ke způsobu její medializace. Bohužel rigorózně rozebrat tuto zprávu zatím jaksi není možné, protože ještě není hotová. Bude prý dodána někdy v průběhu kalendářního roku. To, co bylo v pondělí s patřičným mediálním doprovodem zveřejněno, jsou závěry pro politiky (v hantýrce OSN se říká pro „rozhodující činitele“) a samozřejmě tisková zpráva, kterou hlavní mediální proud, už jen jako stenografista, zaznamenává a bez dalších otázek přenáší do světa.

Teď ke klíčovému termínu zprávy „ohrožen“. Autoři zprávy IPBES to slovo používali jako souhrnný výraz pro tři kategorie druhů: „zranitelné“, „ohrožené“, „kriticky ohrožené“ (upozorňuje na to Rob Lyons v zajímavém textu pro Spiked ZDE). Teprve třetí kategorie koresponduje s představami čtenáře médií, které měla zpráva IPBES zřejmě vyvolat. Ale oněch bezprostředně ohrožených druhů není jeden milion, podle poslední, čtyři roky staré zprávy Mezinárodního svazu pro ochranu přírody (IUCN) je jich pět tisíc. Zpráva IPBES vznikala tři roky, tedy řekněme od roku 2015. Musí popisovat ten samý stav. A taky že se v ní píše, že by onen zmíněný milion druhů mohl vyhynout během příštích desetiletí.

Žijeme však ve světě, kde spolu média soutěží o pozornost a z podmiňovacího způsobu rutinně dělají způsob oznamovací. Autoři zprávy mezivládní platformy pro biodiverzitu s tím určitě počítali. Dopředu také byla přichystaná mediální doprovodná kampaň. V článku ČTK, který se stal základem českého zpravodajství o nálezech IPBES, stojí: „Mnoho světových expertů v reakci  na zprávu panelu OSN zveřejnilo otevřený dopis, nazvaný  #Call4nature... Mezi signatáři je například britská primatoložka Jane Goodallová nebo herečka Juliette Binocheová.“ Nešlo by to příště bez té kolotočářské příchuti, když tu jde o tak vážné věci?

9. května 2019