komentář Lenky Zlámalové

Číňané už sledují cizince

komentář Lenky Zlámalové
Číňané už sledují cizince

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Unikátní propojení technologií a umělé inteligence s totalitní kontrolou, které se aplikuje v Číně, není už nějakou dobu jen programem pro Číňany samotné. Systém funguje na principu, který kdysi ve svých dystopiích 1984 a Farma zvířat popsal George Orwell. Jen se mu ani nesnilo o tom, jak to bude technologicky snadné a precizní. V Číně jsou skoro všude umístěny kamery se skenery tváří, známými jako Face ID. Stejným stylem přes skener tváře už se dnes otevírají svým majitelům mobilní telefony. Nejen čínské Huawei, ale i iPhony nebo Samsungy.

Číňané mají ty skenery tváří přímo propojené s centrální evidencí obyvatel. Biometrická data z těch databází se spojují se záznamy tváří ze skenerů všude v ulicích, ve školách, v nemocnicích, na úřadech. Na základě vyhodnocení těch záznamů systém přiděluje svým lidem sociální kredity. Buď plusové za příkladné chování, nebo minusové za přestupky proti čínským pravidlům. Bonusy a malusy, jak je známe třeba z povinného ručení u aut. Na základě skóre přichází metoda cukru a biče.

Kdo má dobré skóre, může stoupat na společenském žebříčku. Ti, kdo ho mají slabé, nesou následky. Třeba ztratí právo cestovat na větší vzdálenosti vlakem nebo vycestovat do ciziny letadlem. Systém je prostě hned po naskenování tváře vůbec nepustí k tomu, aby si koupili letenku. Do konce roku 2020 by do systému sociálních kreditů mělo být definitivně zařazeno všech 1,35 miliardy obyvatel Číny.

Systém se ale zdaleka neomezuje jen na občany Čínské lidové republiky. Spadají do něho i všichni cizinci, kteří v Číně žijí a pracují. Stejně jako všechny zahraniční firmy, které tady dostaly povolení k podnikání. A bez toho se neobejde nikdo, kde chce v Číně cokoliv dělat. Takže do systému sociálních kreditů už jsou dnes zařazeni třeba všichni zaměstnanci a manažeři Škody Auto, která má v Číně továrnu. Stejně jako všichni ti, kdo pracují pro Home Credit ze skupiny PPF Petra Kellnera.

Zahraniční firmy operující na čínském území byly do systému sociálních kreditů bez větší pozornosti ve svých mateřských zemích zařazeny už od prvního ledna roku 2018. Součástí licence k podnikání je od té chvíle i osmnáctimístný „spojený sociální kredit kód“. Právě přes něj čínská vláda kontroluje všechny detaily o firmách, které tam podnikají. Přes něj se zjišťuje, jak se chovají jejich zaměstnanci. Jak vysoké mají sociální skóre. Všechna data o firmách se shromažďují v Národním podnikatelském kreditovém informačním systému. Od loňského června se kromě firem tento systém rozšířil i na neziskovky, odbory a všechny další zahraniční instituce působící v Číně. Detailně to ve studii pro International Cyber Policy Institute v australské Canbeře popsala Samantha Hoffmanová, která se dlouhodobě zabývá vztahy mezi Čínou a Spojenými státy.

Cizinci včetně zahraničních manažerů jsou tak pod dohledem čínských úřadů úplně stejně jako Číňané. U zahraničních firem se mimo jiné sleduje, kolik jejich čínských zaměstnanců je členy komunistické strany a jaké celkově mají sociální skóre. Číňané ale přímo na firmy tlačí i třeba kvůli jejich rétorice ve vztahu k Hongkongu a Tchaj-wanu, které důsledně žádají označovat jako součásti jednotné celistvé Číny. Když byl Peking přesvědčen, že to některé americké aerolinky jako United Airlines, Delta Airlines nebo American Airlines nedělají, jednoduše jim sociální kredit snížil, čímž jim komplikoval lety na čínská letiště. Japonská firma Muji už loni v květnu dostala pokutu 200 tisíc jüanů, když ve svých propagačních materiálech referovala o Tchaj-wanu jako státu. Čínské úřady to vysvětlily tím, že porušila reklamní zákon, který zakazuje poškozovat „důstojnost a zájmy státu“. Přes velmi obecné formulace, které jsou v dalších čínských zákonech regulujících byznys, se do definice porušení důstojnosti a zájmů vejde skoro všechno. Pro Peking je velmi snadné po zahraničních firmách jít, pokud mají pocit, že nehrají podle jejich zájmů. A díky sociálním kreditům mají vždycky nějak nabito.

Společná obchodní komora zemí Evropské unie nedávno varovala, že evropským firmám zatím úplně nedochází všechny důsledky, které pro ně systém sociálních kreditů má. „Systém sociálních kreditů je v Číně pro evropské firmy otázkou života a smrti,“ řekl pro deník Financial Times prezident komory Jörg Wuttke. „Jsme hluboce vyděšeni z toho, jak na to evropské firmy vůbec nejsou připravené a nevědí, co to pro ně znamená.“

Podnikat v Číně je čím dál větší riziko. Škoda že se tomu nikdo z těch, kdo se tak děsí čínského vlivu ztělesněného prezidentem Milošem Zemanem, poctivě a detailně nevěnuje.

Další texty Lenky Zlámalové najdete ZDE

 

30. září 2019