Ministr kultury Lubomír Zaorálek (ČSSD) v úterý vyráží do Lidic jednat s přeživšími lidické tragédie, kteří se rozhodli ukončit spolupráci s Památníkem Lidice. Lidické děti zaslaly nedávno ústavním činitelům otevřený dopis, ve kterém vyčítaly, že se jich památník v čele s ředitelkou Michaelou Lagramovou adekvátně nezastal v souvislosti s reportáží České televize, s jejímž vyzněním nesouhlasí.

„V úterý má pan ministr jet do památníku Lidice a kolem deváté ráno se sejít se signatáři toho dopisu. Poté poskytne nějaké vyjádření,“ uvedla pro Echo24 mluvčí ministerstva kultury Michaela Lagronová.

Dopis lidických dětí, který Echo24 zveřejnilo zde, byl namířen přímo proti ředitelce památníku. „K tomuto bolestnému rozhodnutí nás vede zkušenost s ředitelkou M. Lehmannovou, které je naše konkrétní utrpení a utrpení našich rodin naprosto lhostejné, a která nezná a nectí a překrucuje fakta o lidské tragédii,“ píše se v dopise. „S nástupem nové ředitelky, dosazené bývalým ministrem Hermanem, jsme se stali jen trpěným, bezvýznamným a znevažovaným doplňkem činnosti památníku,“ dodává dopis.

Ředitelka se však sama k dopisu vyjadřovat nechce. Po pondělní schůzce s ministrem Zaorálkem se rozhodla, že reakci nechá právě na něm. „Vzhledem k tomu, že dopis byl adresován panu ministrovi, tak se k celé věci bude vyjadřovat pan ministr,“ řekla Martina Lehmanová pro Echo24.

Na straně signatářů dopisu je také předsedkyně oblastního výboru Českého svazu bojovníků za svobodu Jana Bobošíková. „S otevřeným dopisem souhlasím. Vzhledem k tomu, že ministerstvo kultury je zřizovatelem Památníku Lidice a tudíž je za činnost památníku odpovědné, je to právě pan ministr kultury, který by se měl v rámci své kompetence jako první o problém zajímat a konat,“ uvedla Bobošíková pro Echo24.

Spor vyvolala reportáž ČT

Reportáž odvysílaná v červnu v pořadu Reportéři ČT informovala o jedné z lidických žen, která údajně udala židovskou ženu. Vystupuje v ní historik z Historického ústavu Akademie věd ČR Vojtěch Kyncl a jako pramen informací posloužil zápis v památníku četnické stanice v Buštěhradu. V reportáži se vyjadřuje také ředitelka památníku Lehmannová.

Lidické děti podaly kvůli reportáži stížnost Radě pro rozhlasové a televizní vysílání (RRTV) a nechtějí se už vyjadřovat do médií. RRTV podnět po projednání odložila s tím, že zdroje použité v reportáži jsou doložené a spor je na úrovni historicko-vědeckého zkoumání. V případě, že bylo poškozeno dobré jméno konkrétních osob nebo byla šířena pomluva, je podle rady možné se obrátit na soud. S tím pamětníci nesouhlasí a chtějí, aby ústavní činitelé „zjednali ve státní organizaci Památník Lidice nápravu.“

Kyncl ČTK řekl, že prameny, které byly v reportáži použity, má za autentické. „Když ten zápis četník napsal, tak ho napsal jednou do četnické stanice do památníku, což už samo o sobě má právní validitu,“ uvedl Kyncl. Dodal, že k tomu četník napsal ještě vlastní protokol, který vložil do vyšetřovacích spisů, když se ještě nevědělo, proč přesně Lidice nacisté vypálili. Protokol má z druhé strany signatury jeho nadřízených. Navíc sám četník nemohl zjistit židovský původ zatýkané ženy, podle Kyncla se dal vyčíst z přihlášky k pobytu, k níž ale neměl přístup.

Neobvyklé podle Kyncla také bylo, že se po válce nikdo o osud jedné z obyvatelky Lidic nezajímal. „Nebyla uvedena nikde v žádném seznamu,“ řekl. Podle historika Vojtěcha Šustka však bylo běžné, že si protektorátní četníci udání po válce vymýšleli.

Vyhlazení Lidic bylo součástí německého teroru rozpoutaného po atentátu na říšského protektora Reinharda Heydricha. V Lidicích žilo za druhé světové války kolem 500 obyvatel, 10. června 1942 zastřelili nacisté 173 lidických mužů. Ženy a děti nejdříve strávily tři dny v tělocvičně kladenského gymnázia, poté byly děti od matek odděleny. Ženy nacisté převezli do koncentračních táborů. Děti, které nebyly vybrány k poněmčení nebo přesáhly jeden rok věku, skončily v polském Chelmnu, kde je nacisté s největší pravděpodobností hromadně zavraždili plynem. Obec byla zcela srovnána se zemí.