KOMENTÁŘ

Stopy (paranoie) vedou do Albánie

KOMENTÁŘ
Stopy (paranoie) vedou do Albánie

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete .

Echo Prime

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

20. srpna byla v Albánii zadržena skupina tří lidí, dvou Rusů a Ukrajince, ve zbrojní továrně ve městě Gramš. Jeden z nich napadl albánské vojáky jakýmsi sprejem. Nyní jsou zadrženi a obviněni z toho, že vykonávali špionáž pro Rusko. Jeden z nich se prý i přiznal, měl pracovat pro FSB. Od té doby jsme se v případu dozvěděli řadu faktů, aniž by bylo jasnější, o co jde.

Nejznámější ze zadržených, Světlana Timofejevová, jež jako fotografka používá jména Lana Sator, má v oboru své jméno. Už v roce 2012 si její fotografie z ruské továrny Energomaš našly cestu do světových médií. V roce 2020 mohli fanoušci vojenské techniky vidět její fotografie bizarního sovětského letadla Ekranoplan, jediného svého druhu, odpočívajícího na břehu Kaspického moře. Zveřejnil je i Američany financovaný web Rádia Svobodná Evropa / Svoboda. Dá se říct, že je celebritou ve svém oboru, jemuž se říká anglickou zkratkou urbex (urban exploration).

Průzkumníci se svou cestou do Albánie netajili, průběžně ji dokumentovali na svých instagramových účtech až do dne zadržení. Z nich je taky zřejmé, že Sator nebyla v Albánii fotit poprvé. Tato země, jež je z dob své šílené komunistické minulosti poseta bezpočtem bunkrů a vojenských instalací, je pro fanoušky urbexu magnetem.

Všechny popisy se shodují na tom, že jeden z výletníků se v prostoru továrny střetl s albánskými vojáky a ostatní dva byli zadrženi mimo prostor továrny – to uvádí tisková zpráva albánského ministerstva obrany. Ale už tady se zjevně něco ztratilo v překladu. Podle některých médií Rus napadl vojáky pepřovým sprejem, podle jiných „paralyzujícím sprejem“, „nervovým sprejem“, „neuroparalytickou látkou“ či „látkami“, nebo dokonce „chemickou zbraní“. Mezi běžně prodávaným pepřovým sprejem, který prý urbexoví průzkumníci někdy nosí s sebou na obranu proti hlídacím psům, a chemickou zbraní se rozkládá široké pole. Jedna americká zpráva dokonce mluví o „neoparalyzujícím spreji“, a tady už si i autor sám měl uvědomit, že vůbec neví, o čem mluví.

Tu škálu nevyjasňují ani fotografie postižených vojáků. První den byla zveřejněna fotografie dvou mužů ležících na kapačkách s obvazy na očích, jejichž stav jedna zpráva charakterizovala jako „kritický“. Druhý den byli oba vojáci vyfotografovaní, jak sedí na nemocničních postelích v uniformách a přijímají pochvalu náčelníka generálního štábu. V kritickém stavu zjevně nejsou, ani s jejich očima není nic v nepořádku.

Tato story je typickou obětí „iluze čitelnosti“. Díky Google Maps a Google Translate máme pocit, že všemu kdekoli na světě rozumíme. To je velmi ošidné. Předpokládáme, že všude jsou všechny informace na internetu ve stejné míře jako u nás. Neznáme místní zvyklosti, specifický význam pojmů, jež v překladu znějí stejně. Nevíme, do jakého místního kontextu ta událost vstupuje.

Jeden ze zadržených, Michail Zorin, se měl přiznat k tomu, že pracuje pro ruskou FSB. To víme ze zprávy albánského média, jež se vyznačuje velkým množstvím zpráv inzerovaných jako „exkluzivní“. Ale žádný oficiální orgán ani Zorinův právník to nepotvrdil.

Obvinění ze špionáže se od počátku zdálo jako chimérické. Ministr obrany podle prohlášení zveřejněného na oficiálním webu ministerstva vojáky rovněž navštívil, již 21. srpna uvedl, že jsou „připraveni na propuštění z nemocnice“. Pochválil je a policii za rychlou reakci, ale zároveň poznamenal, že „továrna nebyla v provozu už léta“. V jeho podání cizinec použil jenom „sprej“, bez dalších podrobností. K hodnocení incidentu uvedl: „Viděno v širším regionálním kontextu a politickém kontextu, není možné incident podceňovat a přejít, ale také bychom neměli zbrkle vyvozovat závěry. Ale fakt, že se cizinci dopustili násilné reakce, nás vede k tomu, že ho musíme vyšetřit až do konce.“

Nabízí se otázka, v čem přesně měla spočívat špionáž v léta nepoužívané továrně (a s výhradou toho, co jsme řekli o „iluzi čitelnosti“, továrna na satelitním zobrazení Google Maps vypadá jako polorozpadlá). Odpověď nabídlo již zmíněné albánské médium v jedné ze svých exkluzivních informací. U zadržených měl být nalezen náboj ráže 5,56 mm. To je ráže NATO, která se v Albánii historicky nepoužívala. Špioni byli nábojem vybaveni na ukázku a měli zjistit, zda se už v Albánii vyrábějí náboje ráže NATO. Tak zní vyšetřovací hypotéza.

Jako další referenční údaj se objevila informace, že v tutéž dobu byli v Albánii zadrženi čtyři Češi. Rovněž fanoušci urbexu. Rovněž v blízkosti zbrojní továrny. Dokonce továrny, již před dvěma lety navštívila podle jejího Instagramu Lena Sator. Ti se sice nestřetli s žádnými vojáky, nebyli obviněni ze špionáže a brzy byli propuštěni. Jenže jim byly zabaveny věci, které místní policie, konkrétně prý podle sdělení našeho ministerstva zahraničí, „protiteroristické oddělení“ stále zkoumá. Takže trčí v Albánii.

S problémem může souviset i to, že na vyšetřování se podílí několik složek – ministr obrany ve svém prohlášení vyjmenoval rozvědku, vojenskou rozvědku, policii, vojenskou policii a protiteroristický útvar – které mohou mít své zájmy. To ještě podtrhuje čerstvá zpráva, že včera byl vládou pro špatné výsledky odvolán vrchní velitel albánské policie Gladys Nano, jmenovaný teprve loni v říjnu.

O tom, že ne všichni jsou vyšetřovací hypotézou přesvědčeni, svědčí i to, jak se k věci vyjádřil albánský premiér. Ten 26. srpna na tiskovce s lucemburským premiérem řekl, že věc se musí prošetřit a zjistit úmysly cizinců, ale že „pokud by ohrožení národní bezpečnosti mělo spočívat v tom, že ti lidé fotografovali nějaké komunistické ruiny, tak je to k smíchu“.

Doplňme taky další fakt, který nám mnoho nepomůže, a to, že 26. srpna Rusko vydalo na Timofejevovou svůj zatykač. Je obviněna z neoprávněného získání utajovaných informací.

Asi už můžeme v tuto chvíli říct, že podezření ze špionáže je trochu za vlasy přitažené. Agenti FSB nemají takové dlouhé roky připravované legendy, jakou má v podobě své fotografické produkce Timofejevová, ale i ostatní zadržení. Jejich hobby je docela srozumitelné, kdo v životě nepocítil touhu proniknout do uzavřeného, opuštěného objektu, ten nikdy nebyl mladý. Fanoušci urbexu, kteří je znají, ničemu takovému nevěří.

Odmyslíme-li si, že netušíme, co mělo být předmětem špionáže, je tu možnost, že to nebyli agenti, ale byli ke spolupráci získáni či přinuceni. To se bohužel v dnešním Rusku děje. Guardian přinesl nedávno reportáž o jednom takovém člověku.

Jmenuje se Michail Sokolov. V roce 2016 mu bylo devatenáct a už měl jméno jako protikorupční aktivista a youtuber v rodném Votkinsku ve východním Rusku. Předvolala si ho FSB a zmáčkli ho skrz vyhýbání se vojně. Podepsal jim spolupráci a donášel jim informace z aktivistického prostředí, prý se snažil nikoho nepoškodit. V roce 2021 získal placené místo v Navalného protikorupční nadaci v Moskvě. To sice jeho řídící orgány nadchlo, jenže nadace byla brzy nato zakázána a Sokolov odjel, tak jako řada dalších ruských opozičníků, do Gruzie. Tam se poprvé někomu z opozice přiznal, že byl agent, a spolupráci vypověděl. Potkal se tam taky s dalším aktivistou-agentem, který byl v podobné situaci. Letos odjel do Holandska, kde požádal o politický azyl. Žije v uprchlickém táboře.

Článek je depresivní v tom, jak v něm ožívají stejná témata, situace a mechanismy, jaké jsme byli zvyklí číst v českých vyprávěních o agentech StB. Až na technické inovace – někdejší řídící důstojníci prý dnes občas posílají Sokolovovi výsměšné esemesky – tu ožívají naše osmdesátky. Jenže v Rusku tenhle svět nikdy neskončil.

Šlo ovšem, zdůrazněme, o donášení na vnitřního nepřítele. Na akce v cizině má Rusko jiné lidi – a i oni mohou vystupovat jako turisté.

Pro nás je ten případ zajímavý tím, že jeden ze zadržených – Michail Zorin, ten, který měl zaútočit na albánské vojáky a podle jedné nepotvrzené zprávy se přiznat ke špionáži pro Rusko, žije v Česku. Z jeho účtů na sociálních sítích dokonce zjistíme, že je studentem Vysoké školy chemicko-technologické v Praze. Jak škola potvrdila, Zorin od loňského září do června absolvoval přípravný kurz češtiny. Měl řádné vízum a kurz si zaplatil. Nyní je přijat k řádnému studiu chemie. Jak dosvědčuje jeho Instagram, i u nás už navštívil různé opuštěné kryty a opuštěné objekty. A taky demonstrace na podporu Ukrajiny.

Lze si snadno představit, že by někteří podlehli v takovém případě paranoii. Takovým způsobem kauzu zpočátku pojal třeba známý lovec ruských agentů Christo Grozev z organizace Bellingcat (i když i on dodal, že si zachovává skepsi vůči předčasným závěrům). Když máte kladivo, vidíte všude hřebíky. Na druhé straně je zde současná diskuse o nevydávání turistických víz Rusům jakožto politickém kroku vůči Rusku. Ruská komunita v Česku je docela velká, její viditelnější část se projevuje protiputinovsky. Třeba jsou tu i jiní, což by měla mít podchycené naše kontrarozvědka. Rozhodně by ji to mělo zaměstnávat víc než znevažování předsedkyně Senátu či sněmovny, které řešil ředitel BIS Koudelka v rozhovoru v květnu. Abychom měli jasno v tom, že na ty Rusy, kteří tu jsou, se nemusíme dívat podezíravě.

1. září 2022