Jubileum Aleny Šrámkové

Dobrá a poctivá

Jubileum Aleny Šrámkové
Dobrá a poctivá

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Pravdivost, jednoduchost, přímočarost. To jsou nejčastější charakteristiky tvorby architektky Aleny Šrámkové, která letos oslavila své devadesáté narozeniny. Sama architektka se těmto výrazům nebrání, naopak. Se skálopevnou přesvědčeností na nich už od 70. let zakládá své projekty bez ohledu na to, zda jde o veřejnou budovu, rodinný dům, nebo třeba most. Díky svému pevně „ukotvenému“ přístupu k navrhování si jako jedna z mála žen v české architektuře vybudovala neotřesitelnou pozici ve špičce oboru.

Podstata, ne výstřelky

Alena Šrámková svou praxi architektky odstartovala už za studií na Vysoké škole technické v Bratislavě a pražské Akademii výtvarných umění v 50. letech. Zhruba první dvě dekády ale stála spíš v ústraní a jako by spíš hledala svůj nezaměnitelný architektonický výraz. V průběhu 60. a 70. let se v jejích návrzích projevovaly dobové směry, jako byl třeba tzv. bruselský styl (v reakci na slavné Expo 1958 v Bruselu) nebo (dnes často skloňovaný) brutalismus. Postupně si ale začala formovat své vlastní zásady toho, jak má architektura vypadat a především co sdělovat – bez ohledu na právě prosazované trendy.

Když Alena Šrámková mluví o své práci, často zdůrazňuje jakýsi morální aspekt architektury. Podle architektky má totiž architektura vliv na každého z nás jednoduše kvůli tomu, že se neustále pohybujeme v nějakém (člověkem vytvořeném) prostředí, které na nás působí. A je bytostně přesvědčena, že nejpodstatnějšími hodnotami, které nám má architektura vštěpovat, je právě již zmíněná pravdivost a jednoduchost. Dům nemá nic předstírat, nemá si hrát na něco, co není. Proto také odmítá tvůrčí výstřelky architektů, kteří se budovy snaží nějakým způsobem „ozvláštnit“ a „podepsat“. Dům má být dobrý sám o sobě, nezáleží na tom, kdo je jeho autorem, tvrdí architektka. Nejčastěji proto ve svých projektech používá „staré dobré“ materiály, jako jsou beton, cihly, dřevo, kámen, sklo – a to téměř výhradně v jejich přirozené podobě, bez úprav povrchů. Tomu odpovídají také tvary založené na racionální geometrii přímek a pravých úhlů. Nenechává se jimi ale svazovat, občas si i ona přímku ráda trochu ohne.

Katapult

Nejzásadnější projekt pro kariéru Šrámkové představuje (původně administrativní) budova v Praze na Můstku, která zakončuje dolní část Václavského náměstí. Návrh zpracovávala na začátku 70. let spolu se svým manželem Janem Šrámkem, který v té době díky svým projektům zahraničních ambasád patřil mezi nejuznávanější architekty té doby u nás. Dokončení stavby roku 1983 se ovšem architekt Šrámek nedožil, zemřel o pět let dřív ve věku 54 let. Dům na Můstku přinesl Aleně Šrámkové veliké uznání, teoretici architektury jej často označují za jeden z prvních a zároveň nejlepších příkladů postmodernismu v české architektuře. Ve stejné době zároveň Šrámková spolu se svým manželem, Josefem Dandou a dalším uznávaným architektem československých ambasád Janem Bočanem pracovala na nové hale hlavního nádraží v Praze. Drtivá většina jejích projektů však zůstala pouze na papíře, a to i navzdory několika vyhraným architektonickým soutěžím na opravdu velké projekty.

Po revoluci si Alena Šrámková založila vlastní soukromé studio, se kterým realizovala několik staveb včetně například rekonstrukce domu na Můstku – tuto možnost upravit „svou“ významnou starší budovu získalo bohužel jen velmi málo našich architektů, a proto jsme dnes často svědky naprosté ignorance původních kvalit poválečných staveb, které dostávají na frak hrubými rekonstrukcemi a zateplením, nebo se rovnou bourají.

Vyvrcholení své profesní dráhy se nicméně Šrámková dočkala díky velmi prestižní zakázce získané v roce 2004. Tou byla Nová budova ČVUT, kde sídlí Fakulta architektury ČVUT v Praze, budova z cihel a pohledového betonu odrážející všechny architektčiny zásady, jak má podle ní dobrá architektura vypadat. V souvislosti s letošním jubileem Aleny Šrámkové probíhá v Museu Kampa výstava 17 prací, které sama architektka považuje za své nejdůležitější. Výstavu zároveň doprovází velmi dobrá kniha nazvaná prostě (stejně jako výstava) Alena Šrámková – Architektura, kde se různé osobnosti české architektury zamýšlejí nad jubilantčinou tvorbou a jejím významem.

 

Matěj Beránek

17. listopadu 2019