KOMENTÁŘ Daniela Kaisera

Rok, kdy jsme se stali Číňany

KOMENTÁŘ Daniela Kaisera
Rok, kdy jsme se stali Číňany

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Tento týden slavíme první výročí (nebo nad ním truchlíme?) dne, kdy byla čeština obohacena pojmem lockdown. Slovo je z angličtiny, ale jeho obsah z komunistické Číny. Představa, že pandemii se má čelit tzv. nezdravotními intervencemi, tedy uzavřením společnosti, není sice úplně nová – vyzkoušeli ji už roku 2009 v Mexiku za prasečí chřipky –, ale v jedné ze směrodatných zemí světa to bylo praktikováno poprvé loni v čínském Wu-chanu. Teprve váha Číny přesvědčila svět, aby se během následujícího roku zavíral doma a dusil v respirátorech.

Je to téma pozoruhodného memoranda, které letos v lednu poslala FBI skupina lidí kolem advokáta z Atlanty Michaela P. Sengera a brigádního generála v. v. Roberta Spaldinga. Je to žádost o vyšetřování čínské stopy v této pandemii.

Nejde tu o jistě zásadní, ale dnes už víc pro historiky určenou otázku o původu čínského viru, tedy jestli unikl z „mokrého trhu“ ve Wu-chanu, nebo z tamního Institutu pro virologii. Jde o to, jak se zrodila téměř celosvětová shoda o užitečnosti lockdownu, který by ještě začátkem loňského roku byl pro boj s pandemií považován za nástroj extremistů. Senger a spol. na čtyřiceti stranách memoranda snášejí důkazy, někdy jen indicie pro hypotézu, že Peking na prosazení své linie ve světě pracoval aktivně až agresivně.

„Pokud je nám známo, žádný vědec se nikdy veřejně nepostavil za myšlenku lockdownu do chvíle, kdy generální tajemník Si Ťin-pching osobně schválil“ uzávěry pro postiženou část střední Číny. To se stalo 23. ledna 2020.

Světová zdravotnická organizace (WHO) byla tímto tvrdým postupem Číny nejdřív zaskočena, trvalo jí zhruba týden, než potlačila pochybnosti, a další týden přešla k aktivnímu doporučování uzávěr à la Wu-chan. Koncem února Kanaďan Bruce Aylward, vysoký představitel WHO, na tiskové konferenci světu vzkázal: „Čína demonstrovala, že to musíte udělat stejně.“

Senger a spol. se podivují, jak se mohl na čínská čísla, která v polovině února už hlásila exponenciální pokles nových případů infekce, Aylward nebo kdokoli jiný spoléhat. Odhlédneme-li od hlášení z Číny loni na jaře, neexistuje kupodivu dodnes vědecká literatura, která by dokazovala, že přísné lockdowny mohou dosáhnout něčeho víc než jen mírného zploštění křivky. Západní studie dovozující účinnost lockdownů nebyly ve vědecké obci přijaty jednoznačně, mírně řečeno.

I „věda“, na kterou se odvolávají naše vlády, nese překvapivě často čínskou stopu. Nejvlivnější epidemický model, jehož tvůrci loni v březnu odhadli počty mrtvých v různých zemích, které nezavedou karanténu, vznikl na Imperial College v Londýně (ICL) pod vedením profesora Neila Fergusona. ICL pěstuje s Čínou úzké vztahy. Když byl před pěti lety generální tajemník Si na své jediné oficiální návštěvě Británie, důležitým bodem jeho programu byla návštěva ústavu. Ředitel ICL se revanšoval slovy, že jeho ústav se snaží „být nejlepším partnerem Číny na Západě“. Loni se rozhodně zachoval spolehlivě.

Zpráva Sengera a spol. se detailně, někdo by řekl obsesivně, věnuje propagandistickému úsilí, jež Peking ve prospěch lockdownu od loňska vyvinul. Nejprve byly Facebook, YouTube, Twitter, Instagram zaplaveny fotografiemi a klipy z Wu-chanu, na nichž kolabují lidé v chůzi a na chodnících leží mrtvoly. Tyto výjevy už se pak nikde ve světě neopakovaly. V prvních dnech se s nimi zacházelo jako s něčím, co uniklo čínským úřadům navzdory. Celkem nikomu nepřišlo zvláštní, že ta „svědectví“ na síť zavěšovali lidé ze země, která tyto platformy vesměs blokuje a maximálně k nim ztěžuje přístup. Následoval nákup vládní reklamy pro wuchanský lockdown na Facebooku, doprovázený pokoutní, zdánlivě lidovou osvětou. Twitter byl později přinucen mazat desetitisíce anonymních účtů, které téměř totožným slovníkem chválily Čínu a pomlouvaly epidemiologicky liberálnější Švédsko (které má po roce bez lockdownu jednoznačně lepší výsledky než my ve všech ohledech).

I nástroje, jimiž novou nemoc měříme, jsou vesměs čínské provenience. PCR testy vyvinuté známým německým virologem Christianem Drostenem, dnes standardně používané i u nás, byly schváleny už v lednu, kdy Drosten sám žádné vzorky nového koronaviru neměl a spoléhal se na údaje, které mu poslali z Wu-chanu. Takto nastavené PCR testy hlásí pouze přítomnost koronaviru, nikoli virovou nálož. Zjišťují ji replikací, lidově řečeno zmnožováním odebraného vzorku nukleové kyseliny, a to ne jednou nebo dvakrát, ale třicetkrát až čtyřicetkrát. Nazývá se to Cycle threshold value, hodnota Ct, přičemž podle části vědecké obce by stačily testy s Ct do 35. Ještě v létě Anthony Fauci, americká tvář boje s pandemií, v jednom rozhovoru připustil, že každý virus, který je vidět až po 35 a více replikacích vzorku, by měl být považován za mrtvý virus. S testy pod Ct 35 by bylo o desítky procent méně pozitivních případů, samozřejmě i u nás.

Ovšem WHO doporučuje používat testy s Ct 37–40 a odvolává se přitom na loňské studie z Číny. Tím pádem dnes celosvětově převládají supercitlivé testy, které chrlí armády „nemocných“ bez příznaků nemoci. Konkrétně v České republice pozitivní výsledek tohoto PCR testu znamenal 14, pak 10 a pak zase 14 dní izolace nejen pro pozitivně testovaného, ale často i pro nahlášené osoby bez příznaků a bez testu. Dost možná to byla takto brutálně Číňany nastavená politika, co u nás loni na podzim vedlo ke zhroucení trasování, k tomu, že pozitivně testovaní Češi hygienám nahlašovali v průměru půl kontaktu na osobu, co nakonec přispělo k dramatickému šíření infekce a vysokému počtu mrtvých.

Směřujeme k závěrečné otázce, co si Číňané od vnucování své politiky zbytku světa slibovali. Není třeba následovat Sengera a spol. až k podezření, že Peking do světa s lockdownem schválně vypustil jed, aby oslabil Západ. Pro začátek by snad stačilo si připustit, že náš boj s covidem není v pravém slova smyslu západní a že za ten rok jsme se proměnili v desetimilionové centrum čínské medicíny.

11. března 2021