KOMENTÁŘ

Egejské trápení

KOMENTÁŘ
Egejské trápení

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Tvoří Pánbůh Řecko a opravdu se do toho pustil: modré moře, běloskvoucí písčité pláže, olivové háje, vysoké hory korunované ledem. Dívá se na to archanděl Michael a říká: „Panebože, nemáš pocit, že jim toho dáváš nějak moc? To je přece vůči jiným národům nespravedlivé.“ „Nespravedlivé? Jen počkej, jaké jim udělám sousedy!“ odpoví Hospodin.

Podobný vtip se vypráví i o Izraeli nebo Indii, zemích, které také trpí obdobným smíšeným požehnáním shůry. Řecko-turecké vztahy balancují na hraně války v podstatě pořád, i když teoreticky jsou obě země spojenci v rámci NATO. Vesměs jde o provokace ve vzdušném prostoru, občas i na moři. Poslední krize kolem vědecké lodi Oruc Reis, která se vydala do sporných vod zkoumat ložiska zemního plynu a již při tom doprovázely zcela nevědecké lodi tureckého válečného námořnictva, byla jen další a kreativnější kapitolou v knize „Jak Ankara popichuje svoje sousedy bajonetem“.

Jedním z důsledků této permanentně doutnající krize je skutečnost, že Řecko si, na rozdíl od většiny evropských národů ukolébaných dlouhým mírem, musí udržovat funkční armádu, letectvo a námořnictvo pro případ, že by Turky napadlo přejít od běžných provokací k něčemu vážnějšímu. A to vyjde nejvíce zadlužený národ EU velice draho.

Před několika dny oznámil řecký premiér Kyriakos Mitsotakis, že Řecko nakoupí od Francie osmnáct stíhaček Rafale, dále nové fregaty a vrtulníky. Početní stav armády má být navýšen o 15 tisíc osob. Tyto plány nejsou právě levné, vyjdou celkově na miliardy eur, což je v řecké ekonomické situaci značná částka. A jelikož hospodářství v Řecku bylo epidemií covidu-19 a výpadkem turistické sezony postiženo právě tak jako ve Španělsku či v Itálii, půjde nejspíš o nákupy na dluh.

Nákupem francouzského zboží si Řekové zajistili určitou podporu ze strany francouzské vlády; na podobném mechanismu fungují i vztahy mezi bohatými arabskými královstvími a USA, kdy ropné peníze slouží k nákupům amerických zbraní. I Francie se potýká s vysokým zadlužením a následky covidu, takže příjem z prodeje stíhaček a fregat je pro ni vítaný.

Největším paradoxem celé situace je, že i Turecko, které teď řecké zájmy ohrožuje, je na tom ekonomicky bídně. Hodnota turecké liry se propadá, koronavirus měl stejně těžké efekty jako v jiných turistických zemích Středomoří, centrální banka vyčerpává poslední prostředky, kterými lze ještě bránit měnu, dolary utíkají do zahraničí po miliardách. Ačkoliv turecký stát sám o sobě příliš zadlužen není, nedá se totéž říci o soukromém sektoru, který si v lepších časech nabral půjčky denominované v tvrdé měně a teď sténá pod jejich tíhou. V takové situaci by čistě racionální hospodář rozhodně zbraněmi neharašil.

Jenže turecký prezident Erdogan není zrovna racionální hospodář a jeho kmenoví voliči (ty okrajové už totiž poztrácel) by mohli na válečnou rétoriku slyšet. Vyvolává v nich asociace s dávnou osmanskou říší, před jejímiž vojsky padaly pevnosti a kořili se králové. Šidítko velikosti a moci.

Prakticky vzato zanikla osmanská říše mimo jiné proto, že její drancovací model se přežil. S výjimkou několika velmi specifických surovin se dnes nevyplatí obsadit cizí území a začít je využívat ke svým potřebám. Guerillové války byly postrachem Američanů, Sovětů i Britů a v dnešním světě se vždy najde pár mocností, které rebely podpoří.

Pokud by došlo k nejhoršímu a mezi Řeky a Turky vypukla válka o ostrovy v Egejském moři, neměla by daleko ke vzájemně garantovanému zničení. Snad si to uvědomují i v Ankaře. Některé historické precedenty jsou ale nepříznivé. Argentinská vojenská junta vsadila začátkem 80. let na to, že vybičuje patriotismus a pojistí svoji domácí pozici dobytím britských Falkland. Vysoká hra jí však katastrofálním způsobem nevyšla.

15. září 2020