Česká republika rok od začátku uzávěr a uprostřed nejtvrdšího lockdownu

Nervy napjaté k prasknutí

Česká republika rok od začátku uzávěr a uprostřed nejtvrdšího lockdownu
Nervy napjaté k prasknutí

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Jsme na konci dní, které ministr zdravotnictví Jan Blatný minulý týden označil za to nejhorší, co asi české nemocnice a v nich pacienty s covidem čeká. Minulý týden také zatím nejvíc obnažil, jak moc už části obyvatelstva jde rok trvající česká varianta „souboje“ s pandemií na nervy.

Válka s nemocí

Čísla z nemocnic jsou některá horší a některá stejná. Počet zemřelých s covidem překročil 23 tisíc, byť v únoru zemřelo o 15 procent lidí méně než v lednu a je zatím brzy na odhady, jestli tento trend v březnu nebude pokračovat. Z terénu chodí zprávy o mutacích viru, o tom, že jsou nejen nakažlivější, ale i nebezpečnější, čas ukáže. Číslo hospitalizovaných s covidem minulý týden pokořilo devítitisícovou hranici, nicméně pořád tu je onen neuvěřitelný úkaz, že i přes několik měsíců trvající hlášení zůstávají v nemocnicích tisíce lidí s mírnými nebo nijakými příznaky. Konkrétně na konci minulého týdne to bylo 2100 zhruba z 8500, tedy čtvrtina. Konstantně je to o něco větší podíl na celkovém počtu hospitalizovaných než pacienti v těžkém stavu. Ministr Blatný ze svého pohledu vcelku pochopitelně stanoví, jak musí zátěž covidu v nemocnicích klesnout, abychom se dočkali výraznějšího uvolnění – prý pod 3000 hospitalizovaných, tuto do nebe volající anomálii přesto on neřeší a celkem nikdo se nad ní nepozastaví.

Úzkým hrdlem zůstávala lůžka na jednotkách intenzivní péče. Těch bylo po několika týdnech, kdy hlásila volnou kapacitu 15 procent, minulý týden volných 13 procent. Některé okresy jsou naplněné po okraj a například ze Sokolovska opět chodily zprávy o hororových momentech, kdy lékař chtě nechtě musí rozhodovat, kterému pacientovi péči poskytnout, a kterému ne. Pořád by to ovšem měla být výzva, jíž se Národní dispečink lůžkové péče dokáže zhostit. V jednom typickém dni, konkrétně 10. března, se po celé republice přesouvali čtyři pacienti letecky a tři po zemi. Ten den přitom systém pro celou republiku hlásil 533 volných lůžek intenzivní péče.

Přicházejí konečně i lepší zprávy. Nejenže v mezitýdenním srovnání zpomalil počet pozitivně testovaných, Česká republika především od konce prvního březnového týdne očkuje rychleji než její sousedé, a to včetně Německa (kde valná část populace odmítá britsko-švédskou AstraZeneku). Bohužel je na tom Evropská unie jako celek bídně, takže postupujeme vpřed ve vlaku, který jede velmi pomalu.

Válka se zdravými

Dalším a dalším lidem dochází trpělivost. Ve čtvrtek večer se před vchodem do ministerstva zdravotnictví na náměstí Palackého v Praze zastřelil padesátiletý muž. Do uzávěrky jsme neznali ani jeho jméno, ani nebylo známo nic bližšího o jeho motivaci, především se nevědělo, jestli zanechal nějaký vzkaz. Tím se otevřel prostor spekulacím, po sítích například běhala neověřená zpráva, že jeho žena nedlouho předtím zemřela na covid a lékař odmítl podat jí lék ivermectin. Policie se odvolává na ohledy vůči rodině. Policii a snad ještě víc velkým médiím už ale značná část veřejnosti a priori nevěří. Vchod do ministerstva, tohoto centrálního mozku našeho boje s covidem, se o víkendu stal pietním místem, kam odpůrci lockdownu chodí zapalovat svíčku.

Další událost, kterou minulý týden přinesl na ulicích českých měst, neskončila tragicky, emoce však rozvířila ještě víc. Ve středu dva městští strážníci z Uherského Hradiště „vyřešili“ neorouškovaného otce s tříletým dítětem tím způsobem, že ho chvatem srazili k zemi, zaklekli, spoutali a odvedli na stanici. Nebyl to ani zdaleka první brutální zákrok proti příznivcům volného dýchání po 1. březnu. Zneškodněna byla předtím „agresivní“ (rozuměj slovně agresivní) matka malého dítěte v Ostravě, před Ostravou byl dějištěm podobného incidentu Beroun, po Uherském Hradišti zase následovaly České Budějovice. Nicméně ve slovácké metropoli se do klipu dostalo vyděšené plačící dítě, kterého se musela ujmout prodavačka z blízkého obchodu. Navíc je starosta Uherského Hradiště poslancem sněmovny za ODS, což byl další předpoklad pro to, aby aspoň tentokrát eliminace nerouškařů policisty dospěla k nějakému vyústění.

Poslanec Stanislav Blaha se objektivně ocitl v nezáviděníhodném postavení. Spadá pod něj městská policie, od starosty se čeká, že bude stát za svými „chlapy“, hlavně však dva týdny předtím i jeho hlasem prošel přesně ten pandemický zákon, na jehož základě dnes Blatný může roušku nařizovat lidem na ulici. Blaha se kvůli tomu, že strážníci nebrali ohled na dítě, omluvil a oznámil, že byli zatím postaveni mimo službu, jinak ale převzal verzi městské policie včetně chabého argumentu, že muž s dítětem v náručí prý strážníky napadl („začal odstrkovat“), včetně jejich tvrzení, že dítě za zadrženým na stanici vzápětí dopravila druhá hlídka.

Verze zneškodněného diverzanta se čte jako úplně jiný příběh: byli s chlapcem na cestě pár desítek metrů od obchodu k autu, strážníkům řekl, že se jim bude věnovat, až usadí dítě v autě do sedačky. Syna se neujala žádná druhá hlídka, ale prodavačka odvedle, která ho dovedla za otcem na stanici.

Hlemýždí opozice

Tomuto incidentu tu věnujeme tolik místa i proto, že se na něm doslova před očima celé republiky předvedla neschopnost větší části tzv. demokratické opozice, možná i neochota ujmout se zoufalství, jež v lidech opatření vlády, některá na pohled nesmyslná, vyvolávají. Dočkali jsme se ojedinělých interpelací (poslanec ODS Vojtěch Munzar), nikoli frontálního útoku na spornou povinnost nosit roušku kdekoli v zastavěné obci.

Že tzv. demokratická opozice za poslední tři týdny opustila mírný tlak na otvírání, obešla vládu a usadila se na zavíračském okraji, ilustruje také harmonogram koalice SPOLU pro návrat k normálnímu životu. Lídři stran představili tabulku se třemi scénáři: Když to dobře půjde; Když to půjde hůř; Vládní fiasko, přičemž až tento týden mají být představeny jakési první parametry, z nichž poznáme, jaký scénář by v dané situaci platil. I v tom nejoptimističtějším se 28. března vracejí do škol jen školky, první a druhé ročníky ZŠ a závěrečné ročníky druhého a třetího stupně; celý první stupeň až 19. dubna, základní a střední školy jako celek od začátku června. Obchody a služby v omezeném rozsahu by nastartovaly 10. května, téhož dne na půl plynu i restaurace, ale pouze do deseti večer atd. Jedinou zřetelnou úlevou oproti dnešku by byl konec omezení pohybu.

Barvy určuje a tabulku sestavuje poslanec topky Dominik Feri, strategii určují za všechny tři strany tři poslanci-lékaři – porodník Bohuslav Svoboda, ortoped Vít Kaňkovský, radiolog prof. Vlastimil Válek. O rezignaci na jakýkoli tlak k rychlejšímu otevírání svědčí i některá jména mezi odborníky, s nimiž SPOLU konzultuje: vedle Rostislava Maďara jaksi kolektivně Iniciativa Sníh, tedy lidé jako Jaroslav Flégr, Václav Hořejší nebo prezident lékařské komory Milan Kubek, po celý uplynulý rok nejkrajnější zastánci zavírání všeho, co se hýbe. Nakonec se klidně může stát, že koalice SPOLU zůstane sice spolu, ale sama, protože i premiér Babiš začne rozvolňovat rychleji. Ministr Blatný ostatně po Uherském Hradišti připustil, že o pravidle Rouška i na prázdné ulici pohovoří s odborníky.

Také spojení Piráti/STAN je v zásadě na vládní linii. Jejich covidový program „Za pět dvanáct“ se například u škol ani nesnaží o nějaký harmonogram otevírání, místo toho apeluje na větší autonomii pro jednotlivé kraje/okresy, na lepší testování a rotování skupin žáků (tedy školu v polovičním rozsahu), případně na výuku venku. Z posledního bodu je patrné, že s rychlým obnovením výuky favorité podzimních voleb rozhodně nepočítají. Jejich nápady k boji s covidem se většinou skládají z jakéhosi managementu následků lockdownu, zásadně proti němu nevystoupili. Takže u škol je třeba žáky nahnat nikoli všechny zpátky do škol, ale do nízkoprahových center ty, kdo doma nemají kvalitní wi-fi. Hlavním bodem v ekonomické kapitole jsou kompenzace pro živnosti a služby, nikoli požadavek na jejich rychlé otevření. Na druhou stranu tuto koalici celkově charakterizuje menší strnulost; po incidentu v Uherském Hradišti někteří politici STAN (Vít Rakušan, Jan Gazdík) dali najevo, že tohle už je za čarou.

Testy a testy

Faktický přechod opozičních stran na pozice Sněhu se nově odráží ve sporu kolem spolehlivosti antigenních testů, konkrétně typu, který česká vláda v únoru objednala z Číny. Na základě nárůstu pozitivně testovaných lidí v Rakousku Marián Hajdúch, bývalý národní koordinátor pro očkování, dnes jedna z tváří Iniciativy Sníh a konzultant Spolu, dovozuje, že rakouské testování žáků selhalo. Není prý schopno velkou většinu případů odhalit, infekce prolíná ze škol do společnosti, ministrem Hamáčkem objednané čínské rychlotesty pro české školy jsou na nic, takže bychom si patrně neměli dělat naděje na otevírání škol v dohledné době. Počty covidových pacientů na JIP v Rakousku téměř nerostou, kancléř Kurz návrat k lockdownu výslovně odmítá, rakouská média to zatím neřeší. U nás se ovšem Hajdúchova hlášení chytli politici jako europoslanec za KDU-ČSL Tomáš Zdechovský nebo Miroslav Kalousek.

Slabina Hajdúchova hlášení je v tom, že nespolehlivost těchto antigenních testů chce dokázat porovnáním výsledků s výsledky PCR testů. Pokud ag testy neodhalí až 60 procent nositelů koronaviru, myslí se tím 60 procent případů, na které přijde PCR test. Některé ag testy asi budou nepřesné, jak se říká, necitlivé. Jenže u PCR testů existuje obava opačná – totiž že jsou přecitlivělé. PCR test hledá ve vzorku kyseliny RNA nějakou stopu viru. Vzorek v desítkách cyklů zvětšuje do té doby, než nějakou část viru konečně najde. V minulém Echu jsme psali o tom, jak pod pod čínským vlivem Světová zdravotnická organizace WHO před rokem doporučila, aby se vzorek v testu množil – odborně replikoval – až do 40 cyklů. Řada vědců se proti takto vysokému počtu cyklů vyslovila s tím, že pak vytvářejí nakažené z lidí, jejichž virová nálož je slabá, takže vesměs vůbec nejsou nakažliví. Skeptici většinou doporučují jako horní hranici 35 cyklů. Upozorňují, že laboratoře by u PCR testu vedle výsledku pozitivní/negativní klidně mohly uvádět i použitý počet cyklů. Politický tlak v tomto ohledu je ale skoro nulový.

Argumenty, které zpochybňují způsob, jímž se používají PCR testy, přehledně shrnulo Zdravé fórum. Tato občanská iniciativa se ustavila před měsícem, je zaštítěna různými lékaři i vědci a ve veřejném prostoru by mohla sehrávat roli protipólu zmíněnému Sněhu, média ji však zatím ignorují. Minulý týden Zdravé fórum podalo trestní oznámení pro šíření poplašné zprávy, kde jako hlavní podezřelé uvádí premiéra Babiše, jeho vicepremiéra Hamáčka a ministra zdravotnictví Blatného. Podstatou oznámení je to, že jmenovaní a s nimi další zřejmě vědomě matou veřejnost slovníkem, v němž z pozitivně testovaného na PCR testu hned vytvoří nakaženého, ba dokonce nemocného covidem-19.

Důkladná diskuse o testech by rok po zahájení boje s čínským koronavirem byla namístě. Pokud mají pravdu kritici čínských ag testů jako Marián Hajdúch nebo František Vlček ze zdravotnického holdingu AKESO, nezbývá než s návratem k normálnímu životu čekat na proočkování. Pokud mají pravdu kritici PCR testů, je na čase přehodnotit celý slovník, jímž o této infekci mluvíme, a také pravidla pro vhánění zdravých lidí do karantény. Ta spolu s často nevyzpytatelnými pokyny od hygieniků dost možná přispěla k diskreditaci vládního tažení proti covidu víc než údajný sklon Čechů švejkovat a nedodržovat opatření.