V prosinci 2018 se starosta městské části Köln-Ehrenfeld, sociální demokrat Josef Wirges, setkal s představiteli náboženské organizace DiTiB, aby s nimi trochu urovnal vztahy po mediální kalamitě ze září téhož roku. Šlo o dojem, který po sobě zanechal turecký prezident Erdogan při slavnostním otevření velké kolínské mešity. Účast na akci tehdy postupně odvolali všichni pozvaní politici z německé strany a výsledkem byla velká Erdoganova ego-show, tedy žánr, který v Ankaře zvládají na jedničku s hvězdičkou.

Šéfové DiTiBu řekli Wirgesovi, že i oni mají zájem na normalizaci vzájemných vztahů, a domluvili se s ním na konání další, větší schůzky v lednu 2019, jíž se měla účastnit i bezpartijní primátorka samotného Kolína, Henriette Rekerová.

Proto bylo pro Rekerovou značným – a nepříjemným – překvapením, když jen o pár týdnů později uspořádal DiTiB ve velké kolínské mešitě utajované setkání pod názvem „Budoucnost muslimů v Evropě“. Mezi hlavními pořadateli byl Ali Erbas, šéf náboženského úřadu turecké vlády Diyanet, a v řadách stovky účastníků ze sedmnácti zemí Evropy se našli i zástupci Muslimského bratrstva včetně dvou reprezentantů spolku jménem IGD (Islamische Gemeinschaft in Deutschland). Německý úřad pro ochranu ústavy IGD označuje za „centrální a nejdůležitější organizaci Muslimského bratrstva v Německu“ a formálně ji sleduje coby organizaci ústavním hodnotám nepřátelskou. DiTiB ovšem výtky odmítá: pozváním Muslimských bratří šlo jen o to, „reprezentovat rozmanitost islámské komunity v Evropě“.

Zbytek Německa se o srazu dozvěděl až poté, co proběhl, a to z tiskové zprávy vydané na závěr celého setkání. Zdá se, že akce byla zatajována aktivně. Tureckojazyčná redaktorka veřejnoprávní stanice WDR Ayca Tolunová měla v průběhu prosince s představiteli DiTiBu několik pracovních schůzek, při nichž nepadl ani náznak informace, že by se něco podobného chystalo. „Toto nemá s transparentností a otevřeností nic společného,“ stěžuje si místní starosta Wirges. Primátorce zase vadí, že „se po léta snaží navázat těsnější kontakt s DiTiBem, a naráží na nedostatečnou ochotu komunikovat“.

Řekl bych, že už by pomalu bylo načase se poučit. Od okamžiku, kdy světlo světa poprvé spatřily plány stavby velké mešity v Kolíně, reagují němečtí představitelé, jako by protistrana jednala v dobré víře a měla zájem na tom, s městem a státem konstruktivně vycházet. Neustále si přitom znovu pálí prsty. „Fool me once – shame on you. Fool me twice – shame on me,“ říká anglické přísloví, které tuhle situaci popisuje. Erdogan a jeho lidé mohou mít z německé naivity maximálně tak dobrý den.

Dobré vztahy s Němci tureckého prezidenta nejspíš moc netrápí. Z vlastní zkušenosti ví, že Berlín občas štěkne, ale zatím nekouše. Zásadnějším tématem je pro Erdogana, kdo bude mít do budoucna rozhodující slovo v evropských islámských komunitách. Tam hraje turecký prezident nerovnou hru vůči Saúdům, kteří jsou bohatší, mluví arabsky a zejména čerpají prestiž z toho, že jejich království je ochráncem svatých měst Mediny a Mekky. Erdogan ovšem ve své osobní historii opakovaně prokázal, že se nerovných her nebojí a občas je dokáže i vyhrát; a Saúdská Arábie má poslední dobou problém s celou sérií PR katastrof, které naviklaly její dříve suverénní mezinárodní postavení. Je tedy možné, že nakonec se vážky nakloní na stranu Ankary.

Při vedení tohoto zápasu je pro Erdogana velká mešita v Kolíně nad Rýnem užitečným organizačním centrem a pompézním architektonickým symbolem zároveň. Bude ji tedy ke svému prospěchu využívat. Nelze však očekávat, že by přitom bral jakýkoliv ohled na zájmy německé strany, ať už jí je město Kolín, spolková země Severní Porýní – Vestfálsko, či celá spolková republika.

Sousední Rakousko v roce 2015 novelizovalo svůj Islamgesetz, zákon starý již sto let, který reguluje vztahy islámských komunit s rakouským státem. Součástí novely je zákaz financování činnosti mešit z ciziny. Brzy se ukázalo, že zejména turecké vlivové skupiny začaly obcházet zákaz zřízením speciálních nadací, na něž se v zákoně nemyslelo; nejspíše tedy bude potřeba další novelizace. Minimálně se však dynamika obrátila a rakouský ekvivalent DiTiBu – ATiB – se musí bránit zvýšenému zájmu úřadů o svoje financování a činnost. Rakušané akceptovali myšlenku, že Erdoganovy instituce v cizině jednají se svými hostiteli ve špatné víře a jediné, co na ně platí, je důkladný dozor.

Německo se k této akceptaci také pozvolna propracovává. Po lednové tajné konferenci za účasti radikálů to vypadá, že minimálně město Kolín a snad i celá země Severní Porýní – Vestfálsko nebudou s DiTiBem již nadále hrát další kola hry na „naivky a intrikány“. Snad. Ale než celý tento proces dojde až do nejvyšších pater rozhádané velké koalice a projeví se konkrétními novelami zákonů, asi to ještě bude nějakou dobu – popravdě, léta – trvat.