Několik dospělých se zhruba v půlce letošního února rozhodlo v Německu podpořit školáky, kteří pod ideovým vedením 16leté švédské aktivistky Grety Thunbergové protestující proti změnám klimatu. Během pouhých několika týdnů vznikly v Německu desítky regionálních skupin a více než 14 tisíc lidí iniciativu podpořilo. Jejich první velkou výzvou je 15. březen, kdy se chystají protesty ve více než 40 zemích světa. Informuje o tom německá Deutsche Welle.

Poté, co se uskutečnily svobodné volby v Polsku, Maďarsku, Venezuele nebo na Filipínách, se tam podle Albrightové objevili lidé, kteří nevěří v demokracii. „Voliči si musí dávat velký pozor na to, zda jejich kandidáti říkají pravdu nebo si jenom vymýšlejí nějaká hesla,“ konstatovala Albrightová. „Neříkám tím ale, že vůdci v současné Evropě jsou fašisté. Také se mi nelíbí, že když někdo nesouhlasí se svým oponentem, hned ho označuje za fašistu,“ dodala.

Okupace bývalého Československa hitlerovským Německem 15. března 1939, znamenala pro pražskou rodačku a první ženu na postu ministryně zahraničí USA Albrightovou začátek nového života. Ve dvou letech se pro ni všechno změnilo, protože její otec, diplomat Josefa Korbel, místo plánované práce pro československý stát po vyhlášení protektorátu emigroval s rodinou do Velké Británie. Po návratu do osvobozené vlasti Albrightová zjistila, že bylo zabito 26 lidí z její rodiny. Právě vzpomínkou na události v březnu před osmdesáti lety začíná kniha Albrightové.

„Je potřeba pochopit, proč se něco takového stalo. Jedním z důvodů byla mnichovská dohoda a fakt, že země, kde jsem se narodila, byla prodaná svými spojenci a všechno se změnilo,“ uvedla Albrightová.

V dnešní Evropě se před nadcházejícími volbami do Evropského parlamentu více než fašismus skloňuje slovo populismus. „Uvědomuju si, že populismus má špatné jméno, ale pravdou je, že demokracie potřebuje lidi, takže mi populismus nepřijde tak špatný. Fašismus je něco jiného, nemá žádný respekt před ústavou, tisk považuje za nepřítele, tvrdí, že všichni lžou, a má jednoho neomylného vůdce,“ podotkla Albrightová. V knize Fašismus Varování píše, že fašistou je ten, „kdo se silně identifikuje s celým národem nebo s celou skupinou obyvatel a uzurpuje si právo mluvit jejich jménem, nezajímají ho práva ostatních a je odhodlán použít k dosažení svých cílů veškeré nutné prostředky včetně násilí“.

Na právnické fakultě Albrightová poukázala na to, že ústavně přišel k moci třeba nacistický diktátor Adolf Hitler i italský fašistický vůdce Benito Mussolini. Besedu moderoval ředitel Knihovny Václava Havla Michael Žantovský, podle nějž Albrightová pojem fašismus používá obecněji, tedy ne výhradně ve vztahu k Itálii.

Albrightová na univerzitě hovořila také o technologiích a globalizaci. Zdůraznila, že ačkoliv globalizace přináší lidem evidentní výhody, přichází s ní i úskalí. Častěji například lidé prostřednictvím technologií sledují spíše to, čemu věří. Zároveň lidé nechtějí přijit o svou identitu a mají tendence se srovnávat s ostatními a snažit se být lepší než oni; když nejsou, rozhněvává je to, uvedla.

Albrightová zdůraznila, že je špatné si představovat, že jedna země bude ta nejlepší a na prvním místě. Zjevně tak narážela na volební slogan amerického prezidenta Donalda Trumpa „Amerika především“. Albrightová zdůraznila, že demokracie není jen vládou většiny ale závisí také na právech menšin. Pravě různorodost přitom označila, za hlavní přednost USA.

Albrightová hovořila také o ruském prezidentovi Vladimiru Putinovi. Podle ní hraje se Západem hru a usiluje o to, aby „tato část Evropy patřila jemu“, ne aby byla v NATO a EU.Albrightová je autorkou i dalších publikací: pamětí Madeleine – Nejlepší ze všech možných světů (2003), knihy Mocní a všemohoucí: úvahy o Bohu, Americe a mezinárodních vztazích (2006) či vzpomínkové knihy Pražská zima (2012).