komentář daniela Kaisera

Klaus ml. pohřbívá odkaz svého otce

komentář daniela Kaisera
Klaus ml. pohřbívá odkaz svého otce

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Zákon údajně podporující potravinovou soběstačnost České republiky, který byl včera ve sněmovně, nemá lehký porod. Oproti původnímu plánu se o něm nehlasovalo, místo toho byl vrácen do druhého čtení a k nové diskusi, která má text zkvalitnit. Široká koalice předkladatelů a příznivců je ale široká tak, že smeten ze stolu pravděpodobně nebude a sněmovna nějakou formu ochranářství pro „české“ potraviny odsouhlasí.

Představa, že by obchody s potravinami musely mít od příštího roku minimálně 55 procent a s každým dalším rokem o pět procent víc českých potravin až do agrárnické nirvány 85 procent, se prodává pod heslem o potravinové soběstačnosti. Je zřejmé, není o tom vlastně už v politické, natož odborné debatě sporu, že z tohoto zákona by měli prospěch nikoliv menší čeští sedláci, ale agrobyznys, samozřejmě včetně toho, který mají předseda vlády a ministr zemědělství.

Jde tu o jejich procenta v regálech supermarketů, nikoliv o procenta pro české zemědělství. Analýza Liberálního institutu, společný text Mojmíra Hampla, Jiřího Nohejla a Martina Pánka, vnáší do debaty o tom, jak chtějí poslanci pomoci českým zemědělcům, argument o tržní síle: „Návrh zákona pomáhá velkým, dominantním firmám, jako je skupina Agrofert premiéra Andreje Babiše, neboť ty by již nemusely čelit zahraniční konkurenci. Malé firmy bez tržní síly zůstanou malými firmami bez tržní síly i nadále, avšak jediný bič na velké firmy, tj. konkurence zahraničních firem s tržní silou, bude odejmut. Je to notorický závěr ekonomické teorie a ekonomické empirie omezení konkurence.“

Kromě toho analýza institutu, v jehož dosahu se pohybuje hodně euroskeptičtěji založených lidí, užitečně připomíná, že návrh je nejen v rozporu s evropským právem, ale byl by v rozporu i s pravidly Světové obchodní organizace WTO. Jejími členy jsme byli před EU a snad zůstaneme i po ní. Obě organizace staví na principu nediskriminace, který se tu chystá být výrazně porušen. Argument o tom, že sedláci v zemích, jako je Francie nebo i Rakousko, dostávají vyšší podporu z unijních fondů než jejich české protějšky, takže evropský trh s potravinami je patrh, sice sedí. Ale na dotované potraviny odněkud z Francie českým zákazníkům přispívají hlavně západoevropští daňoví poplatníci, je to jejich letitá hloupost. Škody na českém zemědělství, jako byl především Evropskou unií řízený odstřel tuzemského cukrovarnictví, už se staly před 20, 15 lety a nedají se odestát.

Návrh tohoto zákona, to, že na své pouti sněmovnou nebyl okamžitě odstřelen a pokračuje dál, je ostentativnější pohřeb ducha liberálních 90. let, než bylo přesně před rokem usnesení sněmovny o zločinech při velké privatizaci. Tehdy ho vládní většina včetně své neformální, komunistické složky (KSČM byla iniciátorem usnesení) prosadila s Piráty. Tentokrát se na pohřbu devadesátek podílí coby jeden z předkladatelů syn Václava Klause. Pokud tohle má být projev „nového normálu“, kdy se po koronakrizi věci už nebudou vracet do původního stavu, tak potěš.