komentář Daniela Kaisera

Pro nás je zásadní, kdy se otevře Německo. Takže kdy?

komentář Daniela Kaisera
Pro nás je zásadní, kdy se otevře Německo. Takže kdy?

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Slova o tom, že ekonomicky je Česká republika stejně jen sedmnáctou spolkovou zemí, patří k nejotravnějším truismům. Ale dnes, kdy se začalo přemýšlet o tom, kdy a v jakém tempu vystoupit z karantény, tento truismus má skutečnou naléhavost. Čeká se, kdy premiér Babiš a ministr vnitra Hamáček naleznou odvahu. Kdyby ji za ně nalezla Angela Merkelová, nedávalo by žádný smysl, aby Česká republika, navázaná na německý průmysl nejen Škodou Mladá Boleslav, země s přísnější karanténu než Německo, ale stejně nízkou smrtností (obě země v Evropě mezi premianty!), držela výjimečný stav. Merkelová by fakticky mohla rozhodnout místo Babiše a Hamáčka. Takže jak na tom Německo je, kdy můžeme čekat jeho skok zpátky do svobody?

Řada Němců si oznámení o návratu slibovala od vystoupení kancléřky Angely Merkelové v úterý. Jenže kancléřka se pouze omezila na ujištění, že spolkový kabinet situaci sleduje a že o ní „intenzivně přemýšlí“. V posledních dnech sice rychle roste tlak na ekonomické uvolnění, hlavně od ekonomicky uvažujících lidí: velmi razantně bývalý spolkový ministr dopravy Peter Ramsauer z CSU, ale už před ním vlivný ekonomický ústav Ifo a podobně. Jakýsi jednotící tenor tohoto tábora věští, že pokud se s rozvolňováním nezačne po Velikonocích, maximálně na konci dubna, najede i silné německé hospodářství do zdi.

Kancléřka a ostatní vlivní politici jsou si toho scénáře stoprocentně vědomi. Nicméně vystrašena záběry z Itálie, nově z New Yorku a ovšem z Francie (kde všude je s Německem, notabene s ČR nesrovnatelná situace), Merkelová váhá – tak jako u nás Babiš. A pokud platí cynická, reálpolitická domněnka, že oficiální data se sbírají a vyhodnocují tak, aby podpořila politiku státu, dojdeme k závěru, že Německo se hned tak osvobodit nechystá.

Sběr dat má na starosti Institut Roberta Kocha (RKI), který patří přímo pod spolkové ministerstvo zdravotnictví. To vede mladý, velmi ambiciózní politik Jens Spahn. Institut Roberta Kocha a Jense Spahna sestavuje statistiky úplně stejně zavádějícím způsobem jako zbytek světa (s výjimkou Švédska) – tedy v jedné kolonce lidi zemřelé na koronavirus a lidi zemřelé na něco úplně jiného, avšak s koronavirem v těle – a nepřemýšlí o tom, jak se přiblížit k pravdě. Naopak, RKI dokonce lékařům rozeslal doporučení, aby u obětí koronaviru neprováděli pitvy. Oficiálně chce Institut chránit lékaře před infekcí – takže v zemi, kde si lékaři a sestřičky masově stěžují, že měsíc po vypuknutí infekce zápasí s nedostatkem ochranných pomůcek, se nemůže provádět ani odhad skutečného stavu mrtvých na virus, který doslova paralyzuje společnost.

Další možnost přiblížit se poznání promarnil RKI v okrese Heinsberg, kde bylo první německé ohnisko epidemie a první mrtvý. Reprezentativní testování v Heinsbergu – obdobu testování chystaných Romanem Prymulou i na Olomoucku a v Praze – provádějí na vlastní pěst lékaři z Univerzity v Bonnu. Vedoucí studie, profesor Hendrick Streeck, v televizi poznamenal, že do tohoto (z hlediska virologů zlatého dolu) nejprve nechtěli jít, protože předpokládali, že tam už působí RKI, a teprve když ke svému údivu zjistili, že ne, začali sami.

Odrazování lékařů Institutem od provádění pitev nepropíchla žádná univerzita ani žádné velké noviny, nýbrž jakýsi okresní lékař Bodo Schiffman, který proti, jak tvrdí, koronavirové hysterii bojuje na svém youtubovém kanálu. Schiffmanovy vstupy jsou oblíbené, rychle dosahují statisíců až milionů zhlédnutí. Stává se ale často, že mu Youtube ten či onen příspěvek vymaže – než se objeví zřejmě péčí nějakého příznivce znovu. Tato novodobá cenzura na sociálních sítích – jediném kanále, který většině nonkonformistů mezi vědci nebo lékaři zbývá – nepostihla samozřejmě pouze Schiffmana.

Profesor Sucharit Bhakdi, jehož otevřený dopis Angele Merkelové zpochybňující způsob, jakým se sestavují statistiky ke koronaviru, jsme minulý týden česky publikovali v Echu, se nedočkal přetištění svého dopisu v novinách. Veřejnoprávní televize ho během této krize nezvou do diskusí. Dopis si pan profesor musel přečíst na kameru a pak ho zavěsit na internet sám. Čtenář občas najde kritické „rozbory“ profesorova otevřeného dopisu na webu veřejnoprávních kanálů, v jednom případě ho „rozcupoval“ novinář, který ve svém medailonku uvádí odbornost Blízký východ a pravicový extremismus. Bhakdimu byla podle dostupných zpráv na čas deaktivována jeho univerzitní e-mailová adresa.

Jiný nonkonformista v korona krizi, bývalý plicní lékař, poslanec SPD a zasloužilý kritik Světové zdravotnické organizace Wolfgang Wodarg na rozdíl od pandemie prasečí chřipky před deseti lety už letos také nedostává prostor v hlavních médiích, natož v televizi. Píše se o něm jen jako o případu pro psychiatra, s jehož argumentací už tím pádem není třeba se zabývat. Wodarg byl před několika dny vyloučen z dozorčí rady Transparency International pro Německo. A dalo by se pokračovat. Tato tendence, jejímž výsledkem je malá kritická oponentura vládní politice, má i takříkajíc evropský rámec. Evropská komise spolupracuje se sociálními platformami na „potlačování lží a dezinformací“ a podpoře „autoritativních (tj. úředních – pozn. red.) zdrojů“ (viz zde).

Toto měkké totalitářství hraje při úvahách, zda riskovat další mediální pozornost kvůli počtům infikovaných a mrtvých (jestli s koronavirem, nebo na koronavirus, to je pro masmédia detail) nebo hospodářský kolaps, jistou roli. Objektivně dnes zpomaluje návrat Německa a celé Evropy k normálnímu životu. Až nový koronavir odezní, zůstane jako vážná otázka to, co kdosi na webu nadhodil jako slovní hříčku: jestli by se té nemoci nemělo říkat spíš COVID-1984.

9. dubna 2020