Trocha lehčího čtení pro časy pandemie

Jak se nenudit v karanténě

Trocha lehčího čtení pro časy pandemie
Jak se nenudit v karanténě

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Současná koronovirová krize zřejmě ještě pár týdnů vydrží. Vláda zakázala téměř veškerý pohyb s výjimkou cest do práce a nákupů potravin. Některá města byla uzavřena, tisíce lidí se ocitly v izolaci, společenský život se zastavil. Již jsme pár dní v celorepublikové karanténě strávili a vypadá to, že následující dny v nějakém druhu karantény ještě pobudeme. Dlouhodobý pobyt doma ovšem může rychle přerůst v nudu, sociální odcizení a nástup šílenství. Zde je pár rad a nápadů, jak tomu zabránit.

Základní je budování dobré nálady, pohody a spolupráce v rodině, protože jestli se zhroutí společnost, rodina bude základní jednotkou, na kterou se budete muset spolehnout. Nejlepší v tomto ohledu jsou nejspíš kooperativní deskové hry, ty se totiž nevypnou při výpadku proudu. Můžete si nacvičit rozdělování pravomocí, poslouchání rozkazů, řetězec velení a podobně. Nejznámější a zřejmě nejlepší taková hra je, ehm, Pandemic. V ní hrajete za expertní zdravotnický tým, který se zoufale snaží zabránit šíření světové pandemie a vynalézt vakcínu. Může to pomoci utužit rodinné vztahy i pochopit těžkou práci zdravotníků a hygieniků v této době.

Má to samozřejmě i svá úskalí. Mezi členy rodiny mohou nastat boje o dominantní pozici, vaše sestra přivede svět do záhuby, jelikož si postavila hlavu, že její plán je lepší, jenže se rychle zvrhne v katastrofu. Naopak vaše geniální plány nikdy neselžou kvůli zabudovaným chybám, ale pro neschopnost ostatních a vinou nepříznivých okolností.

Poté, co se rozhádáte se všemi, čí je to vlastně vina, že záchrana světa opět nevyšla, bude nejlepší čas odjet do dalekých krajin. Samozřejmě jen virtuálně. Člověk může pomocí služby Google Earth přijít na spoustu zajímavých věcí. Například podivovat se pohřebišti vysloužilých letadel u Tucsonu v Arizoně, pozorovat stádo buvolů v Tanzanii, navštívit les ve tvaru kytary v Argentině, obdivovat obří logo Coca-coly v Chile, děsit se znaku Batmana v japonské Okinawě atd.

Je dokonce možné prohlédnout si některé známé památky zblízka. Jsou dostupné třeba virtuální prohlídky vnitřku Bílého domu nebo Versailles. Prohlídka sídla francouzských králů je však značně nerealistická, chybějí tam nekončící davy turistů.

Virtuální prohlídku nabízejí také některá světová muzea. Má to však svůj háček. V případě Britského muzea hrozí, že člověka zmate a odláká úvodní animace, protože trvá celou věčnost. U newyorského Guggenheimova muzea zase vadí, že některé exponáty člověka vylekají tak, že prohlídku urychleně vypne a pozbude veškeré chuti navštívit místo osobně, až jednou pandemie pomine.

Navštívit můžete také oblasti, kam se kvůli nebezpečnosti a nedostupnosti normální smrtelník zřejmě nikdy nepodívá, třeba základní tábor na Mount Everestu nebo amazonský prales. Detailně si lze prohlédnout také Koloseum v centru Říma.

Kdo obzvlášť trpí v těchto dnech, jsou sportovní nadšenci. Ani ne tolik aktivní sportovci, kteří si vždy nějaké vyžití najdou. Mohou třeba uběhnout maraton kolem kuchyňského stolu, dělat kliky s dětmi na zádech nebo se pokusit překonat nedávný rekord v plankování (momentálně deset hodin a deset minut).

Horší to mají pasivní sportovci, kteří se spoléhají na to, že namáhavou činnost za ně vykoná někdo jiný. Vzhledem k tomu, že všechny velké sportovní mítinky a ligy jsou pozastaveny, musí se takový fanoušek poohlédnout jinde. V posledních dnech po internetu pobíhal záznam vzrušujícího závodu kuliček. Bleděmodrá kulička téměř celou dobu vede, jenže kvůli hloupé chybě v zatáčce ztrácí vedení a propadá se někam na páté místo. V cílové rovince však ze sebe vydá vše a probojuje se znovu do čela pelotonu a vyhraje. Comeback století. Davy šílí.

Dráhu pro kuličky mohou postavit třeba potomci, aby se také nenudili, a během jednoho odpoledne lze uspořádat celou sezonu.

Čas v karanténě lze také využít k vytvoření něčeho opravdu velkého. Mor od Alberta Camuse, Dekameron, Smrt v Benátkách, Láska za časů cholery... Epidemie slouží jako pozadí mnoha slavných literárních děl. Nicméně pobyt v karanténě se nemusí využít hned k psaní o současném úděsném stavu. Anglická morová rána z roku 1606 má možná na svědomí nejlepší období Williama Shakespeara. Podle Jamese Shapira, profesora angličtiny na Kolumbijské univerzitě, byla činnost Shakespearova divadla kvůli moru v tom roce pozastavena. Získaný čas využil bard k sepsání Krále Leara, MacbethaAntonia a Kleopatry. Roli v Shakespearově tvorbě možná hrála i dřívější morová rána v roce 1593. Podle některých badatelů tehdy dramatik začal kvůli divadelní odstávce psát poezii. Také nebude náhodou, že v Romeovi a Julii, hře napsané zřejmě krátce po skončení epidemie v roce 1593, kněz, který má Julii sdělit, že Romeova smrt je pouze nahraná, tak neučiní, protože uvázne v karanténě a tím spustí tragický sled událostí.

Láska za časů cholery, americký film z roku 2007 podle literární předlohy Gabriela Garcíi Márqueze. - Foto: Profimedia.cz

Karanténa může být skvělou příležitostí probudit v sobě spícího dramatika, prozaika nebo poetu. Pokud jste ovšem zaměřeni spíš přírodovědně, nastal čas zahájit experimenty. Isaac Newton během svých studí na univerzitě v Cambridgi nijak nevynikal. V srpnu 1665 se škola uzavřela kvůli další morové epidemii. Newton se vrátil na rodinné sídlo Woolsthorpe Manor, kde podnikl mnoho experimentů, které položily základy jeho teoriím. V zahradě domu mu také mělo během tohoto období spadnout na hlavu slavné jablko, nejspíš však jeho pád viděl pouze z okna.

Nemusíte mít plně vybavenou laboratoř, jsou pokusy, které můžete jednoduše provést doma. Jeden z nejslavnějších Newtonových experimentů spočíval v tom, že si do oka zarazil pletací jehlici, přesněji mezi oční bulvu a kost. Následně popisoval, jaké to mělo vizuální následky. Tento pokus a další, při kterých si můžete ublížit, však v nynější situaci příliš nedoporučujeme. Nemocnice totiž budou přetížené.

Kdo je pandemií opravdu těžce postižen, jsou singles. (Autor zdraví všechny nezadané čtenářky!) Všechna obvyklá seznamovací místa jsou uzavřená. V moderní době je samozřejmě možné seznámit se přes nejrůznější aplikace a weby, avšak všechny nejlepší destinace pro rande jsou také mimo provoz. Pokud jste se rozhodli pěstovat v rámci karantény literární talent, nyní může přijít vhod. Vzhledem k tomu, že svou vyvolenou / svého vyvoleného nejspíš nějaký čas neuvidíte, nastala příležitost oprášit zapomenuté umění psaní dopisů. A inspirovat se můžete například u listů ze zákopů, které psali domů vojáci za první světové války. Pokud umíte anglicky, oceníte, že slušnou digitalizovanou sbírku má na svých stránkách britský Národní archiv. Zaprvé ty dokumenty ukazují, že i obyčejný voják před stoletím uměl napsat několikastránkový dopis, který vedle dnešních zpráv typu „Čus, nechceš na kafe?“ působí jako nedosažitelný vrchol epistolografického umění. Zadruhé doceníte, že zatímco před sto lety se očekávalo, že člověk nejvíc prospěje vlasti, když bídně zhyne v bahně někde daleko od domova, dnes nejvíc v boji proti nepříteli pomůžete tím, že se nezvednete z gauče.

Potom, co svůj protějšek udoláte psaníčky okopírovanými od nebohého britského kaprála, můžete vyrazit do virtuálního kina. Netflix spustil službu Netflix Party, která umožňuje souběžné sledování filmů a jejich komentování on-line. Jak poznamenal jeden sarkastický uživatel Twitteru: „Netflix právě vynalezl televizi.“ Doporučení zaslouží produkce Bollywoodu, tedy indické kinematografie. Můžete tak demonstrovat svou otevřenost novým kulturám a zážitkům, které budou vpravdě velkolepé. Výhoda indických filmů spočívá také v tom, že mají něco pro každého. Je to mix muzikálů, komedie, romantiky a naprosto šílené akce, takže nehrozí, že byste se netrefili do svého vkusu. Průměrná stopáž se pohybuje pocitově někde kolem dvou týdnů, takže k překonání karantény by tak tři kousky mohly stačit. Víc asi stejně nezvládnete.

Není nutno prožívat karanténu jen u monitorů. - Foto: Profimedia.cz

Kdybyste se přece jenom chtěli potkat osobně, jeden kamarád tvrdí, že skvělým místem pro rande jsou kliniky pro darování krve. Ty mají nyní problémy, protože běžní dárci zůstávají doma. Známý to zdůvodňoval tím, že darování krve je společensky přípustný důvod, proč opustit domov i v těchto těžkých časech, objektu svého zájmu dáte najevo, že vám osud lidstva není lhostejný, a navíc ho prý můžete zachraňovat, až omdlí.

Poslední rada, jak si uchovat zdravý rozum v karanténě, zní: Pořiďte si domácího mazlíčka. Má to řadu výhod. Neumí mluvit, takže bude snesitelnější než ostatní členové rodiny. Lze s ním hrát piškvorky, jak dokládají videa poslední dobou kolující po internetu. Na venčení se taktéž vztahuje výjimka z karantény, takže se díky čtyřnohému příteli dostanete na chvíli na vzduch. I když v tomto případě by bylo záhodno pořídit si nejspíš psa. Venčení třeba želvy by mohlo vyvolat řadu nepříjemných otázek. Pak je tu ještě jeden důvod, proč si zvířátko pořídit. Pokud by došlo na nejhorší a selhalo by zásobování, hodí se mít po ruce něco, z čeho by se v krajním případě daly udělat karbanátky. Zkušenost z ukrajinského hladomoru ukazuje, že nejlepší je chovat kozu či krávu, mléko dokáže udržet při životě celou rodinu, ale u nás je něco takového zřejmě mimo možnosti většiny domácností. Jen si, prosím, nepořizujte netopýra.

27. března 2020