Komentář Lenky Zlámalové

Babišův komplic

Komentář Lenky Zlámalové
Babišův komplic

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Každá krize má i své tragické postavy. Tou nejtragičtější je v této chvíli předseda sociální demokracie, vicepremiér a ministr vnitra Babišovy vlády Jan Hamáček. Je to klasický případ člověka, který je v nesprávnou chvíli na nesprávném místě. V přímém přenosu sledujeme, jak se policisté a státní zástupci podvolují zájmům Andreje Babiše. Je vidět, že se ho bojí a nechtějí s ním jít do konfliktu.

Sledujeme ještě nedávno těžko představitelné příběhy, jak se obviněný Andrej Babiš senior snaží ovlivňovat spoluobviněného, svého syna Andreje Babiše juniora. Jak se mu podle všech dosavadních veřejně přístupných informací snažil zabránit, aby vypovídal v případu dotačního podvodu na Čapím hnízdě. Jak Andrej Babiš junior píše policii, že byl unesen proti své vůli na Krym a Ukrajinu, protože si jeho otec přál, aby zmizel. Policie případ únosu bez dozoru státního zástupce odkládá, aniž by vůbec Babiše juniora vyslechla. Stačí jí fotka, kde se vyfotí s maminkou Beatrice a aktuálním vydáním deníku Blesk.

Únos se jako trestný čin zavlečení začíná vyšetřovat až poté, co 12. listopadu televize Seznam odvysílá rozhovor s Babišem juniorem. Podezřelým z organizace zavlečení musí být přirozeně Andrej Babiš senior, který najal a platil Petra Protopopova, jenž Babiše juniora na Krym odvezl. Babiš senior vše svádí na synovu schizofrenii.

Když ohlásí, že juniora jede do Ženevy chránit, fakticky ohlašuje ovlivňování vyšetřování v přímém přenosu. Podezřelý z organizace únosu jede za obětí. Těžko se dá očekávat, že by policisté a žalobci v případě kohokoliv jiného než premiéra nezakázali přístup k oběti nebo rovnou nepožádali soud o uvalení vazby kvůli ovlivňování spoluobviněných a maření vyšetřování.

Policii nemá v přímé gesci Babiš. Na postu ministra vnitra sedí sociální demokrat Jan Hamáček. Ten ale fakticky vystupuje jako Babišův obránce, když všechna na první pohled zjevná podvolení policie relativizuje a jen pomáhá Babišovi ve vytváření dojmu, že vyšetřování je standardní a nic se neděje. Přitom je zjevné, že se tady orgány činné v trestním řízení poprvé od roku 1989 skutečně podvolily zájmu mocného.

Přirozenou otázkou je, proč to ten Jan Hamáček dělá? On přece tolik bojoval o ministerstvo vnitra, aby represivní složky hájil proti vlivu trestně stíhaného premiéra. A teď mu fakticky dělá komplice.

Zoufalí lidé dělají zoufalé věci. Stejně jako zoufalé politické strany. A sociální demokracie je zoufalá strana. Babiš jí sebral voliče a postupně pracuje na jejím vymazání z parlamentní mapy. Tak proč mu ten Hamáček pomáhá a fakticky se stylizuje do role komplice?

Vysvětlení je nejspíš hluboce lidské. Narazily tady na sebe dvě povahy, jejichž kohabitace přirozeně nemohla skončit jinak. Andrej Babiš je bojový pitbull nejhrubšího zrna. To teď vidíme v přímém přenosu. A potvrdí to každý, kdo se s ním potkal v politice nebo byznysu. Jde za svým. Je to mimořádně těžký soupeř, kterého se ostatní bojí. Uspět proti němu může jen ten, kdo rozumí síle a se stejnou pitbullí silou proti Babišovi nastoupí. A ještě si z něj u toho bude dělat legraci a bude se mu vysmívat.

Jan Hamáček je úplně jiná povaha. I mezi opozičními politiky měl ještě jako předseda sněmovny a stínový ministr obrany pověst velmi slušného, férového, přátelského člověka, který je navíc inteligentní, umí skvěle anglicky a bystře se orientuje. Síla ani nasazení mu ale nejsou vlastní. Tím je naprostým protikladem Andreje Babiše. Jan Hamáček nesnáší konflikt. Rozohněného Babiše se v podstatě bojí a konfliktu se snaží za každou cenu vyhnout. Podle informací z kuloárů má Jan Hamáček také opět sklony sahat pravidelně po alkoholu. S tím se těžko člověk drží vůči napruženému a mimořádně motivovanému Babišovi ve formě.

Výsledkem je žalostný stav, že se z Hamáčka fakticky stává Babišův komplic. Politika je tvrdá disciplína. Konflikt je její každodenní součástí. Zdaleka ne každý slušný, inteligentní člověk pro ni má vlohy.

Paradoxně přitahuje lidi, kteří konflikt nesnáší. Snaží se mu za každou cenu vyhnout. Tím páchají obrovské škody. Takový byl Vladimír Špidla, který nechal řádit na vnitru nebožtíka Stanislava Grosse, tehdy Babišova politického partnera, za něhož si policie užila jedno ze svých nejhorších období. Takový byl Petr Nečas, který dal svou slabostí žalobcům zažít pocit, že jsou neomezenými pány. Takový byl Bohuslav Sobotka, který nechal vyrůst Andreje Babiše. Takový je Jan Hamáček, který pomáhá zametat Babišovy kriminální činy.

Všichni čtyři jsou ve své podstatě slušní lidé. Následky jejich vládnutí na společnost jsou ale devastující.

V této chvíli by bylo lepší, kdyby měl ministerstvo vnitra v gesci přímo Babišův člověk, než když tam nebohý Jan Hamáček sehrává roli užitečného idiota a maskuje skutečný stav věcí.