Od jara, kdy bylo zřejmé, že Česká republika bude čelit bezprecedentní ekonomické situaci, bylo těžké rozklíčovat, co má kabinet Petra Fialy vlastně za lubem. Lidem předhodil kost v podobě jednorázového příspěvku pro sociálně slabší rodiny s dětmi v hodnotě největší bankovky. Ani to nebylo bez zmatků, když se pár dní nevědělo, kdo si na pět tisíc korun sáhne. Přišlo léto, dlouho nic, až jeden mohl nabýt dojmu, že vláda premiéra Fialy má geniální plán, který se v nejdivočejší podobě mohl krýt s plánem nedělat nic a prostě a jednoduše ekonomickou krizi co nejdéle vysedět. Minulý týden vláda přišla s neuvěřitelnou zprávou, že lidem bude krýt náklady na bydlení včetně energií, pokud přesáhnou 30 procent z jejich příjmů, Pražákům od 35 procent.

Kdekdo začal počítat a přemýšlet, jak to vláda myslí. Všem? A bude v nákladech na bydlení zahrnuta i splátka hypotéky? Dementi s omluvou přišlo tentokrát rychleji, vláda si na to ještě jednou sedne, bude to přepočítávat a brzy se dovíme, jak nakonec pomoc bude vypadat.

Ne, nevzpomínejme na jinou vládu, která se prala s pandemií covidu a měnila své nápady z hodiny na hodinu. Tady to má přece jenom jinou frekvenci, jiné aranžmá a celkově to vypadá kultivovaněji. Což ale na výsledku mnoho nemění. Fakt také je, že krize je opravdu bezprecedentní a vyvolaná vnějšími vlivy; vláda nemůže zastavit válku na Ukrajině, nemůže sama změnit evropskou energetickou politiku a především zničující obchod s emisními povolenkami, pravidla na lipské burze, kde se obchoduje s elektrickou energií. Musí se ale chovat tak, že rozumí tomu, že dva tři miliony lidí se dostanou do fatálních existenčních potíží, další miliony to pocítí na citelném propadu životní úrovně.

Už složitější je pochopit, že koaliční kabinet neudělal žádné kroky k omezení přebujelé státní správy, že se silnou většinou ve sněmovně neprotlačil například změnu služebního zákona. Kabinet zcela promarňuje první rok úřadování, který je pro každou pravicovou vládu hlavní možností pro strukturální změny a nepopulární kroky, před koncem volebního období si to už dovolit nemůže, protože by ji nikdo nezvolil. Obnažuje se tak, že vláda, která slibovala změnu, sama na změnu nebyla připravena. Vláda nevládne. A není divu, že poslední průzkum agentury CVVM ukázal důvěru vládě ve výši 28 procent, což je stejná nejnižší hodnota, jakou měla vláda Andreje Babiše v nejhorších časech pandemie.

Za pár týdnů budou komunální volby, ale především se blíží ty prezidentské a Andrej Babiš už vypustil testovací balonek v podobě myšlenky, že na Hrad by nejlepší ženou byla jeho bývalá ministryně financí Alena Schillerová. Zní to jako nebezpečně ďábelský plán. Koaliční kabinet Petra Fialy od počátku ví, že není vládou většiny. V prezidentských volbách se milion hlasů propadlých v těch loňských sněmovních počítat bude a Andrej Babiš evidentně žádného ze svých 1,5 milionu voličů neztratil, spíš naopak. Bude se hrát o hodně a schopnost vlády čelit ekonomické krizi bude hrát hlavní roli, zvláště při kvalitě doposud potvrzených prezidentských adeptů.