komentář Petra Holuba

Politika utopená v krvi. Vražda gdaňského primátora otřásla demokracií nejen v Polsku

komentář Petra Holuba
Politika utopená v krvi. Vražda gdaňského primátora otřásla demokracií nejen v Polsku

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

„Chlubili jsme se, že u nás proběhla nekrvavá revoluce, že se u nás nevraždí, že je tu bezpečně. Teď se tato vize najednou zlomila. Už nejsme zemí, kde se lidé nemusí bát o život.“ Tak zní jeden z mnoha výroků, kterým v deníku Gazeta Wyborcza komentovali obyvatelé Gdaňsku nedělní vražedný útok na svého primátora Pawła Adamowicze. Byl napaden na pódiu během dobročinné akce, útočník Stefan W. ho bodl do srdce a do plic. V pondělí večer primátor zemřel v místní nemocnici.   

Není divu, že největší emoce zazněly v komentářích liberální Gazety, která má blízko k opoziční straně Občanská platforma (PO). Členem této strany byl do roku 2015 také dlouholetý primátor Adamowicz a volby v minulém roce s podporou PO opět vyhrál. Vražedný útok samozřejmě otřásl celým Polskem, prezident Andrzej Duda z konzervativní vládní strany Právo a spravedlnost (PiS) vyzval národ k modlitbám za primátora, razantně a jednoznačně odsoudila vraždu také konzervativní média. Přesto zašli liberální novináři a politici v komentářích o poznání dál. Něco podobného prý Polsko zažilo naposledy roku 1922 při vraždě prezidenta Gabriela Narutowicze.

Největší rozdíly v reakcích liberálů a konzervativců se objevily v interpretacích, jakou roli hrála při útoku politika. Stefan W. byl násilník se starší diagnózou schizofrenika, který si kvůli bankovním loupežím odseděl pět a půl roku. Propuštěn byl loni začátkem prosince, a jak oznámil těsně po činu, pomstil se představiteli Občanské platformy, za jejíž vlády byl odsouzen a mučen. O tom, že vraha inspirovaly nesmiřitelné konflikty mezi PO a PiS, jsou přesvědčeni podle očekávání liberálové. Opakovaně připomínají kampaň posledních měsíců, při které byl primátor obviňován z korupce. „Nenávist nepřijde sama od sebe,“ prohlásila například Jolanta Banachová ze sdružení Lepší Gdaňsk. „Je to důsledek kampaně proti primátorovi,“ přidal se dokonce místopředseda polského Senátu Bogdan Borusewicz v rozhovoru pro deník Rzeczpospolita. Skrytým viníkem útoku jsou tedy konzervativci z vládní strany PiS, kteří na liberálního starostu útočili. Naopak sami konzervativci zdůrazňují, že těžko mohou mít něco společného s pomateným kriminálníkem.

Konec poválečného konsenzu

Napětí mezi vládní PiS a opoziční Občanskou platformou se v posledních měsících prohloubilo a útok na primátora logicky vzbudil obavy, že může dojít k dalším výbuchům. Přitom se obavy, že vlna politického násilí zachvátí jednu z největších evropských demokracií, neomezují jen na samotné Polsko. Model demokratické Evropy staví od druhé světové války na středové politice. Strany se mohou nazývat pravicovými, mohou se hlásit k levici, ekonomickému liberalismu, ochraně životního prostředí nebo k národním hodnotám, vždy však usilují především o středového voliče a opouštějí příliš radikální názory, aby takového voliče neodradily. Evropa vychází ze zkušeností meziválečného období, ve kterém se naopak protiklady mezi levicí a pravicí prohlubovaly a namísto demokratické diskuse se nakonec vyřešily násilím. Současná politika bez konfliktů se stává nudnou, občas vyvolá nějakou revoltu, ale nakonec se v zájmu stability všichni dohodnou. Kult stability je vidět i na postoji lídrů Evropské unie, kteří na východě kontinentu klidně tolerují třeba oligarchy nebo vládce se sklonem k autoritářství. Ať vládnou jakkoli, hlavně že vládnou v klidu. Přes všechny ideologické výhrady jsou proto evropští politici ochotni akceptovat tzv. neliberální demokracii, kterou zavedl maďarský premiér Viktor Orbán a o kterou se v Polsku snaží šéf PiS Jarosław Kaczyński.

Polská demokracie ovšem není na Kaczyńského konzervativní tažení připravena. Jeho radikální reformy vyvolaly stejně radikální odpor a namísto obvyklé diskuse převládají výzvy ke konfrontaci. Vražedný útok v Gdaňsku připomněl, kde může takové vyostřování a betonování postojů skončit. Přes všechny rozdíly v interpretacích vražedného útoku se proto liberálové a konzervativci shodují, že vražedný útok musí vést k všeobecné reflexi, kam vlastně Polsko došlo. Teď jde o to, jestli je takové smíření ještě možné.

15. ledna 2019